Pobuda

Depardieu se většinou zahazuje v druhořadých filmech, které jen "používají" jeho "humpolácký" šarm. Pobuda-flákač, který si existuje světem trochu nepochopitelně osudově oslovuje všechny zúčastněné (zejména dámy) a on jim jejich štědrost odplácí komplikacemi a až sociopatskou lhostejností k problémům, které jim působí. Jeho kladný účinek v závěru je spíše věcí náhody, protože stejně dobře by mohl způsobit rozvrat, rozklad či tragédii. Vidět tohoto herce jak se množí jak králík není podle mého právě vkusné ani nejlepší využití jeho nesporných kvalit. Jeho loučení s jednou z dam s prohlášením, že Boudu je jako vítr...vyznělo po stylizaci této postavy spíš jako nechtěný humor. Boudu byl spíš pšouk povaleče než nespoutaný vítr svobody ve stylu Cyrana. Kladu si otázku, zda se k nám dostávají opravdu ty nejlepší francouzské komedie. Přeci to nemůže být tak špatné. Jedna hvězda za GD. Vše ostatní milé na tomto filmu jsem viděla jinde lépe. Potěšilo mě vidět trochu z Aix en Provence, kde je nádherně a jedině kouzlo města snad pomohlo přežít protagonistům všechny ty zdrady, nevěry a necitlivosti, které si tam vzájemně uštědřovali. (22.08.2008)

Dost dobře jsem se při této komedii bavil, a to zejména díky Gérardu Depardieuovi, jehož hromotlucký Boudu je prostě neodolatelný. Všichni ostatní jsou tam jen takoví přihrávači, aby Gégé mohl hrát. Moc se mi líbila narážka na Paraplíčka ze Cherbourgu: "Mám v Cherbourgu sestřenici, prodává tam deštníky." Ne každý si jí asi všimne a přijde mu zábavná, ale já mám tyhle povedené jemnůstky moc rád. (14.11.2007)

Říjá se, že české komedie nemají ve světě úspěch, protože se jedná o "náš český humor". Nikdy jsem toho názoru nebyl zastáncem, ale doufám, že v případě tohoto filmu byla má nuda výsledkem cizího "francouzkého humoru". Francouzká kinematografie mě obecně nechává chladným, ale Depardieua si ubecně docela užívám. Co se ale tady naviváděli, to ani Depardieu nezachránil.. (21.08.2009)

Bohužel, nemohu srovnávat tento film s jeho dědečkem od Jeana Renoira. Tvůrcům se výstižně podařilo převést příběh do současnosti. Se současnými aspekty života, zvýšenou agresivitou, cynismem i rozdováděnou škodolibostí. Neschovává se, občas vulgárně zakleje, ale především elegantně popichuje a rozdmýchává skryté tužby. Je to jízlivé, ale i laskavé, rebelující i uklidňující. Léčba šokem je někdy tím nejlepším receptem ve všednosti manželského života. Jen mezní až absurdní situace cynismu nám mohou navrátit pestré barvy, rozverná dobrodružství i tolik potřebnou naději do života. Hlavní postavou příběhu je majitel malé galerie Christian (dobrý Gérard Jugnot), nešťastný v manželství a bláhově doufající v mladou lásku. To, co se z počátku zdá jako slibná příležitost, se přemění v noční můru beznaděje. Život je cynický a občas i zvrácený, ale ukazuje i svou laskavější tvář příležitosti a hmatatelnějších hodnot. Hvězdou filmu je bezdomovec Boudu (velmi dobrý Gérard Depardieu), hrubián s přirozeným osobním kouzlem pábení. Nenasytně, vulgárně a aristokraticky přijímá a bere, rozsévá vichr a bouři, vynáší do nebes a dodává neopakovatelné pocity velikosti. On je zmatek a zkáza, ale i víra, naděje a život. Hlavní ženskou postavou je Christianova neurotická manželka Yseult (velmi zajímavá Catherine Frot) ve svém náhlém obživnutí v hořké náruči osudu. Pulsující míza tryská v probuzené touze po ochutnávání všech krás a rozkoší. Čtvrtou důležitou postavou je Christianova asistentka Coralie (zajímavá Constance Dollé) s elegantním odrážením všech útoků nadrženého šéfa. Zde život odhalil svou nejcyničtější podobu s výsměšným plivancem. Z dalších rolí: na mzdu netrpělivě čekající malíř pokojů Perez (Bonnafet Tarbouriech), zaskočený Christianův kamarád a Yseultin psychiatr Bob (sympatický Hubert Saint-Macary), vzpouzející se extravagantní dvorní malíř Hubert (zajímavý Jean-Paul Rouve), či zahořklý bezdomovec a zapřisáhlý Bouduův nepřítel Géronimo (Serge Riaboukine). Je to dílo, které nastavuje satirické zrcadlo společenskému i partnerskému životu, který se bez snahy vzdává i sobecky zneužívá. Je to kousavé, trefné, svěží, laskavé a radostné. Vtipné a lehké. (28.10.2016)

Komedie vznikla podle divadelní hry Reného Fauchoise a je to už její čtvrté filmové zpracování (nejznámější je asi Mazurskyho Somrák z Beverly Hills s Nickem Noltem). Scénář Pobudy těží především z komického potenciálu Gérarda Depardieua. Ten je jako bezdomovec téměř dokonalý (že by kvůli natáčení absolvoval nějaký zaučovací pobyt mezi houmlesáky?), jeho věkem narůstající špeky ovšem svědčí spíše o tom, že to je atypicky dobře krmený bezdomovec. Uťápnutý Jugnot v roli galeristy či jeho šedivě nevýrazná manželka (Catherine Frot) pouze zvýrazňují Depardieuovu show, bez níž by snímek byl podprůměrnou komedií. Kromě toho totiž Pobuda nabízí už jenom laciné vulgární fórky, kterým se zpočátku divák směje, ale po chvíli ho to už omrzí. Opakovaný vtip přestává být vtipem. Jakmile tato chvíle nastane, budete nejspíš často pokukovat po hodinkách, kdy už tahle „taškařice“ skončí. (20.03.2006)