Režie:
Bahman GhobadiKamera:
Shahriar AssadiHudba:
Hossein AlizadehHrají:
Soran Ebrahim, Avaz Latif, Hiresh Feysal Rahman, Saddam Hossein Feysal, Abdol Rahman Karim, Ajil ZibariObsahy(1)
Všechny války a násilí přinášejí smrt, utrpení a ničí budoucnost. Kdekoliv se lidé na sobě dopouštějí násilí, jsou kolem vždy i bezmocní svědkové a oběti zároveň - děti. Jejich šokující příběhy média nezaznamenají, z bombardérů, tanků a vojenských velínů nejsou vidět. Ony však, pokud přežijí, tyto strašné zkušenosti s sebou nesou do budoucnosti.
Film jednoho z nejpozoruhodnějších íránských režisérů současnosti Bahmana Ghobadího Želvy mohou létat byl natočen v autentickém prostředí kurdského utečeneckého tábora na irácko-tureckých hranicích v roce 2004 a vrací se do období několika týdnů před americkým útokem na Irák. Ghobadí, sám kurdského původu, se rozhodl jej natočit poté, co těsně po skončení americko-irácké války přijel do Bagdádu a stal se osobním svědkem otřesných dětských osudů, které za sebou poslední konflikty zanechaly. "Děti jsou totiž v každé válce jejími prvními oběťmi. Každému to bylo ale úplně jedno. ... Rozhodl jsem se natočit protiválečný film."
Děti, které v Ghobadího filmu vystupují, jsou samozřejmě neherci. Jejich výkony však působí nesmírně autenticky. A ve světě neexistuje režisér, který by dokázal s takovou znalostí a přesvědčivostí odhalit skutečný život obyvatel těchto krajů, známých v západní Evropě jen z populistických hesel, jimiž se ohání světová politika.
Film, který je prvním iráckým filmem natočeným po pádu Saddáma Husajna, viděli diváci rekordních osmdesáti filmových festivalů! A o tom, že Ghobadího nemilosrdná, syrová výpověď zapůsobila po celém světě, svědčí řada čtyřiceti mezinárodních a tří národních cen.
(oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (129)
Je to smutný film o smutných osudech, který má několik opravdu velice silných scén. Třeba týrání toho prťouse mi bylo fakt fyzicky nepříjemné. Mezi těmihle scénami je ale strašně moc nudy, kdy se spolu neustále místní Arabové baví o nesmyslech. Abych řekl pravdu, vydržel jsem to asi do půlky, pak jsem skočil na pár scén ke konci, abych věděl, jak to s hrdiny dopadne (a teda uznávám, že konce stojí za to, protože je hodně krutej). ()
Film z tohto regiónu je jedinečný nie len pre nefalšované výkony detí, ale aj pre veľmi dobre spracovaný osud o beznádeji tamojších bohom zabudnutých deciek. Ohromujúco autentické výkony malých-veľkých hrdinov a pritom ich tiež veľmi hodnoverný srdcervúci úzkostlivý príbeh si určite zaslúžil všetky tie ocenenia. Veľmi krutý film, v ktorom niektoré momenty ma budú ešte dlho prenasledovať hlavne ten onemujúci a otriasajúci záver, keď ani slovko zo seba nedostanete. ()
Síla tohohle filmu je především v tom, že ukazuje místa a osudy, který jen tak někde neuvidíte. Válka je tady na míle vzdálená a přesto je blíž, něž v jakýmkoli jiným filmu. Samotnej příběh sice nijak převratnej není a mně osobně v něm chyběla scéna, která by mě posadila na zadek, ale jako znepokojující pohled na dětství z úplně jiný stránky, než z jaký ho známe my, film rozhodně stojí zato. Silný autentičnosti navíc výrazně přispívaj i výkony jednotlivejch dětskejch (ne)herců. Na tomhle filmu nehodnotím ani tak jeho obsah, ale spíš oceňuju to, že mi zajímavou formou zprostředkoval náhled na věci, o kterejch jsem dosud jenom slyšel. A za to má u mě kladný hodnocení. ()
Válka si oběti nevybírá a příběh dětí uprchlíků ve válkou zničené oblasti na mě zapůsobil. Ale to nemůžu úplně říct o filmu jako celku, protože zejména první polovina byla na můj vkus celkem rozvleklá. V druhé polovině už je dost dramatických momentů, které člověka chytnou za srdce, ale jako celek za 3,5*. ()
Snímek, díky kterému si vážím svého „písečku“. Syrová ukázka toho, že může být setsakramentsky hůř. Vidíme děti bez rodičů těžko se vyrovnávající z jejich ztráty. Sirotky, z nichž jen malé procento nepřišlo o nějakou tu končetinu. Ti, kteří musí pod vedením chlapce přezdívaného Satelit sbírat nášlapné miny, což tvoří jejich jedinou obživu a vystavovat se tak každodennímu nebezpečí. Jsme zavedeni do míst, kde děti obstarávají práci za dospělé, předčasně dospívají a jejich dětsví je nenávratně odváto. Do žil je nám městnána krutá realita, která není nijak příjemná. Jsme v zemi, kde je vysoká cenzura a cena informací je nevyčíslitelná....Na trzích se místo chleba a jiných obvyklých potravin prodávají zbraně viděné v rukou dětí častěji než-li hračka. Objevuje se zde dívka se sebevražednými sklony, kdy mi při vzpomínkách na krutost vojáků doslova naskakuje husí kůže. Při scéně, v níž se Satelit pokouší zachránit malého chlapce před nášlapnou minou, mi v žilách tuhne krev. Obyvatelům nezbývá nic, než naděje, jenže po příchodu amerických vojsk záhy zjistí, že se nic nezmění. ()
Galerie (15)
Zajímavosti (5)
- Vo filme veľakrát spomínané červené rybky sú jedným zo symbolov Nowruzu, Nového roka v Iráne, a symbolizujú život bez života. Sviatok sa oslavuje 20. marca, v deň amerického útoku na Irak (20. marec 2003). (Karush)
- Každý detský predstaviteľ vo filme bol v skutočnosti utečencom. (Karush)
- Tři měsíce cestoval Ghobádí po nejodlehlejších končinách Iráku a hledal vhodné dětské představitele. Vybrané děti pocházejí z různých částí země, všechny však spojuje kurdský původ. Dvě z nich navíc přišly o končetiny při snaze deaktivovat miny, které následně chtěly prodat na černém trhu. (Zdroj: Letní filmová škola)
Reklama