Recenze (17)
ten film sa rovná hovnu ()
Řekl jsem si, že za každou minutu bolesti očí strhnu tomuhle experimentu bod... Nakonec bych musel jít hodně do mínusu... Osobně nevidim jediný důvod, proč se podobné "tripy" natáčí a vlastně mi ani neni jasné, proč jsem vydržel těch dvanáct minut a neuťal to někde na počátku druhé. Nejsem divák stvořený pro audiovizuální experimenty a nechápu je, ale ani to mi nezabrání vynést rozsudek... odpad. ()
Ó ten konec šedesátých... :-) Ta krásná doba objevování nových technických možností, výrazových prostředků a vůbec vzmachu všeho kulturního, natož nezávislého... A dobře tak bylo! . . . Dovedu si představit tu zhulenou partičku intošů a mondénních figur (Andy nepochybně nechybí ;-) někde na vernisáži na Manhattanu, která vede >řeči< a všichni mistra po projekci poplácávají po ramenou. Pak si dají špetku koksu a jede se dál... A to je asi tak celý... Nemám k těmto věcem pražádný vztah, takže tenhle >ničitelský< filmek se mě vskutku nedotkl! Navíc jsem na YT našel jen jakýsi vystřižený kousek ( viz: http://www.youtube.com/watch?v=xSJ7TBc7pO0&feature=related ) - takže poctivě bez hodnocení. Leč upřímně řečeno - na tom manhattanským mejdanu (jestli nějakej byl :-) bych schutí byl... ;-) - - - - - (Poprvé viděno - fragment - na YouTube 12.8.2008, komentář zde jako 13ý - 12.7.2008) ()
Obdivuji ty, kteří se na tuto brutalitu vydrží dívat celou dobu, aniž by se jim oči nerozprskly po místnosti. Ještě k tomu přidat nějakou techno hudbu a je z toho slušná "tancovačka." ()
Epileptické vizuální bakchanálie podkreslené řízným a neustále se opakujícím zvukem slov „DESTROY“ patří do skupiny tzv. single-frame filmů. Cyklické střídání jednotlivých světelných impulzů s tváří Davida Franka, Sharitsova přítele, po několika minutách navozuje nezapomenutelný pocit, odkrývá zákoutí našeho nevědomí. Vedle Petera Kubelky a Tonyho Conrada je Sharits další ze skupiny strukturalistů-perforátorů, díky nimž avantgardu prostě miluju. Dotkněte se taky ()
Nič pre jednoduchších divákov (mňa), ktorý v spleti farebných hyperepileptických impulzov dokážu nájsť akurát tak bolesť očí. ()
Ak raz budete chciet spachat samovrazdu a nebudete moct nabrat potrebnu odvahu, pustite si tento filmik, ten vam ju doda a este vas aj inspiruje, akym sposobom by ste to mohli spravit. ()
Avantgardní psychadelická záležitost. Obrazový cyklus měnících se záběrů na tvář člověka je doprovázen neustále se dokola opakujícím slovem "Destroy" a světelných záblesků. Celkový projev je natolik netradiční a silný, že v několika chvílích zajímavým způsobem vplouvá do mysli a roztáčí prapodivnou změť myšlenek. Originální počin vymykající se všem zažitým konvencím. ()
Ale vždyť v Sharitsových filmech je vše, jak jsme zvyklí: předměty, příběhy, emoce, ideály. Jen nejsou vidět - jsou rozpuštěny v jejich prapodstatě, která se nutně projeví pokaždé, když vstoupí do filmového média. V abstrakci absolutní formy se stávají dikcí, rytmem struktury základních materiálů, z nichž se tvoří realita - barvy, světla, stínu, kmitání zvuku. Tady už někteří tuší - je to právě ono kmitání obrazu, v němž se ony věci rozpouští. Odtud Sharitsův důraz na interpunkci, oddělující (a spojující) písmena v názvu jeho filmů: T,O,U,C,H,I,N,G; N:O:T:H:I:N:G. Tento film je příkladný i tím, jak můžeme na vlastní unavené oči sledovat lidskou tvář přejímající formu a v ní mizející. ()
OK-uznávám, že ty 2 jsou(krom frustrace z neschopnosti to pobrat)taky ze závisti... Taky bych chtěl umět být při tvorbě spokojený s něčím takovým, aby to dostačovalo mé potřebě něco vyjádřit a abych to následně uměl prodat jako velký art...(nejde o sarkasmus) ()
Genialita toho filmu tkví v jeho systematičnosti - různě barevná fosforeskující pozadí v rychlém, nezvratném rytmu přecházejí jedno přes druhé, doprovázeny jediným stále opakovaným slovem - DESTROY. Zajímavý je taky fakt, že při rychlém měnení barev lidské oko už nedokáže jednotlivé barvy od sebe rozpoznat - celý film se tak rozpíjí do jednoho úletového, psychedelického tripu. Životní zážitek. ()
Absolutní psychidelie aneb jak si vystačit s dvěma fotkami na dvnáct minut. ()
Paul Sharits klasika. Epileptické mučení očí a v pozadí neustále mužský hlas opakuje slovo "destroy". A to trvá celých 12 minut. Pouštět to nějakému člověku neustále dokola a mučit ho tím, stoprocentně byste ho psychicky zdeptali. Na jednu stranu uznávám, že svůj účel to plní dokonale. Na druhou stranu nechápu, proč to vůbec vzniklo, jaký to má mít přínos pro svět a už vůbec nechápu, proč by se mi to mělo líbit. Slabé 2* ()
Mám rád experimenty, ale vzít dvě hodně přimitivně upravený fotky, hodit pod to "destroy" podkres a problikávat to do posrání na tom mi nic moc zajímavýho nepřipadá...Sorry Paule ()
Mladý muž s obnaženými rameny frontálně zachycený je něčím krmen s problikávajícím obrazem a zvukem. Nicotnost. ()
Našiel som to kdesi na YouTube, celkom som sa tešil na ďaľší undergroundový videoklip. Štýl mi pripomína Kurta Krena. Musím povedať, že úvod ma pomerne nadchol, ale po prvej minúte som čakal na koniec, a ten nie a nie prijsť. Dlhé chvíle čakania ............................................................................ .............................................................................................. .................................................................................................. .................................................................................................... ....................................................................................................... .................................................................................... .......................................................................................................... .............................. ........................ ....................... ................ ............................. ................................ ....................... ........... ............................................................................ .............................................................................................. .................................................................................................. .................................................................................................... ....................................................................................................... .................................................................................... .......................................................................................................... .............................. ........................ ....................... ................ ............................. ................................ ....................... ........... ........... ........................ ....................... ................ ............................. ................................ ....................... ........... ............................................................................ .............................................................................................. .................................................................................................. .................................................................................................... ....................................................................................................... .......................................... Zrazu sa to vyplo.. Precítil som radosťou zo skončeného filmu.. Môžem dať filmu z ktorého ukončenia som mal väčšiu radosť ako z celého filmu vari nejakú hviezdičku? - Nemôžem - keď mi konečne padol balvan zo srdca, zisťujem, že som ten film nevidel celý,, skončil som niekde pri N.. Môžem odsúdiť film na večné zatratenie, ohodnotiť ho hodnotením odpad! keď viem, že som ho neúmyselne nedopozeral? Keď neviem aký prekvapujúci záver ma mohol čakať? - Nemôžem - Na to aby som dal filmu 5 hviezdičiek stačí vidieť 10 minút... Na to aby som dal filmu odpad! nestačí vidieť raz.. : )) () (méně) (více)