Outer Space

Jistě zajímavá forma. Místo coververze remix, což je asi u filmového média novátorské a zajímavé. Na druhou stranu víc jak, byť dokonalou, formu v tom nenacházím. Já osobně totiž u umění hledám víc, nejsem jeho teoretik a posouvání hranic sdělení mě samo o sobě nerajcuje. Jsem ochoten ho ocenit, ale žádám víc. V hudbě volně přirovnatelné k noisu nebo šáhneme-li raději trochu moderněji, některým extrémním formám breakcoru - "tedy pokud nejste ignorant, musíte to ocenit, ale nečekejte, že si zatrsáte." Outerspace je navíc již pozdní Tscherkasskyho dílo, které jen navazuje na jeho dřívější práce a principy v nich obsažené nijak zvláště nerozvádí. Proto hodnotím tak, jak hodnotím, což ovšem neznamená, že se nejedná o zajímavý experiment(y) hodný vidění a uznání. (13.02.2008)

Narativní skladba hororů je často konstruována jako vnik něčeho cizího do běžné rutiny. Nejčastěji je to vnoření něčeho iracionálního do racionálního světa. Některé slavné horory dokonce tento postup účelně tematizují. Vezměte si za příklad Vymítače ďábla, kdy dobrou třetinu filmu sledujeme jen snahu vysvětlit stav malé holčičky přirozeným způsobem. Nebo třeba Ospalou díru, kde nás Burton také nechává značnou část příběhu v nejistotě, zda jsou vraždy páchány člověkem, či skutečným bezhlavým jezdcem. V tomto ohledu je to s Outer Space poměrně složité. Je sice zajímavé sledovat film, jenž svojí strukturou odpovídá duševnímu stavu samotné hlavní protagonistky a využívá k tomu deformace rámu, ohýbání obrazu, vad na filmovém materiálu či šílené zvuky. Jenže autor přes všechnu svoji invenci zapomněl na základní věc. Chybí tomu vývoj. Chybí zde status quo, místo z kterého by se dalo vyjít a kam by se mohl divák (či postava) vrátit. Není zde „normální“ svět, který by byl narušen, tím pádem je film bez napětí a také bez strachu. Strach je totiž většinou vázán na ztrátu něčeho důležitého. Na ztrátu blízkých, života, či (jak jsem zmínil na začátku) samotné podstaty reality. Zde se o nikoho takříkajíc nebojíme, hlavní hrdinka nejen, že už od samého počátku ztratila svou realitu, ale je nám jasné, že ji ani nemůže nalézt. Není zde nic v sázce, strach se nekoná a nám zbývá hororový film jako pouhá atrakce či snímek o emocionálním zhroucení, který diváka nechává chladným. (20.04.2018)

Někdo vám dá tak nepříjemný zvuk do uší až je vám z toho blbě, protože před puštěním jste poslouchaly meditační hudbu a najednou šustění, skřípání a bůh ví, co všechno ještě za kombinace, co rve mé vytříbené ouška, co milují melodii.. Obraz se jen tak mihotá, skáče půlí a to se musí ještě počítat to, že obraz, bez urážky, vypadá jak, kdyby někdo dal filmovou pásku krávě do prdele a vytáhl ji a pak přehrál a jak to tak celé poskakuje a vypadá, jeden by se lekl, že dostane epileptický záchvat.. Jediné, co jsme z filmu pochytil je to, že tam hrála nějaká žena a byla nejspíš v domě.. (16.06.2013)

Ze začátku to byla taková klasická zajímavá ale nudná krátkometrážní a experimentální pičovinka, pak jsem v cca 5.minutě dostal epileptický záchvat a můj den se posunul na zcela jiný level... Teď-když už jsem si setřel pěnu od huby-mohu jen poznamenat, že film to sice moc není ale správný intouš o tom bude moci určitě debatovat celý večer.....já bych to jistě zvládnul. (09.04.2013)

Tscherkassky vie, ako čerpať hranicu strachu z vlastného tela a aký transformačný proces vyvolávajú v podvedomí naše zmysly, keď je zle. Ďaleko pálčivejšie to v nás vrie, keď to zlo nevidíme, ale vieme, že je prítomné všade navôkol a pracuje rotačnými družicami vo veľmi nevyspytateľnom rytme. Čím menej priameho kontaktu, tým efektívnejšie Outer Space šľape. Teda, prečo práve Outer Space, veď to môžu byť naše sny, zlé skúsenosti, predzvesti, časová tieseň, bezvýhradná izolovanosť. Na to všetko slúži gro tohoto experimentu, ktorý mixuje obraz i zvuk v expresívnej antitéze tienistých priestorov zablokovaných manévrov pohybu a kapacite vdychu kyslíka. Akoby všetky naše zmyslové zložky nadobudli zvýšenú nervovú súčinnosť znakov paranoického chovania. Takto nejak prebieha zmena nášho organizmu v niektorých kľúčových stavoch našej temnej stránky, ktorú sme si možno spôsobili sami, alebo nás do toho doviedlo okolie. (02.06.2015)