Běž, ať ti neuteče

[LFŠ 2008] „Nejlepší“ film roku 1976. Dokonce byl přihlášen do nějakých soutěží ve spřátelených socialistických zemích a na filmovém festivalu v Moskvě dostal cenu odborů. Tu ale dostaly všechny přihlášené filmy. Asi za snahu. Neúspěch tohoto úžasného filmu si vysvětluji tak, že mělo málo herců rudou knížku. U diváků tahle slátanina samozřejmě naprosto propadla. (30.10.2008)

Popravdě řečeno, nejsem schopný být k tomuto filmu tolik kritický jako ostatní. Už jen ten, mnohými hned od začátku div ne nenáviděný, hlavní hrdina. Představitele Kabáta, Zdeňka Hradiláka, znám z pouze o rok staršího Kamenného řádu, kde však ztvárnil nanejvýš sympatickou postavu Tonka, a možná i proto jsem na rozdíl od jiných hodnotících zaujal k řediteli velmi brzy pozitivní postoj. Své udělala i přítomnost Polky Grazyny Dlugolecké v roli Aleny, taktéž nanejvýš milé herečky/postavy, tudíž já jim tu jejich generačně velmi nevyváženou lásku vlastně i přál. Samozřejmě jsem nebyl slepý k silnému socialistickému podtónu, dost těžko uvěřitelné benevolentnosti Aleniných rodičů, zbytečně dlouhým a nudným ukázkám z divadla. Stejně tak mě nehorázně štvala znuděná panička, která byla opravdu na pár facek (i když tohle byl možná spíš účel). Konec zůstal takový otevřený, ale nevadil mi, v každém případě díky výše uvedenému pravděpodobně čistě subjektivnímu hledisku nemůžu a vlastně ani nechci dát méně než slabší 3*. (12.01.2013)

Ultimátní normalizační unylost, která má blízko k psychologickému dramatu podobně jako Béla Tarr k blockbusterům. Veskrze se dá říci, že je tenhle film mnohem menší zlo než proslulé Steklého nebo Traplovy opusy, což ale neobhajuje jeho status nicotného filmu, jehož děj se skládá jen z několika vážně míněných rozhovorů postav o loajalitě a těch takzvaných záporáků, jejichž maloměšťáctví tkví v (s velkou nadsázkou) hedonistickém způsobu života a pití koňaku. Běž, ať ti neuteče patří mezi typické normalizační produkty: s naprostou fádností a nezájmem předkládající příběh o komunistovi v (pseudo)existenciální krizi, jehož problémy se zrcadlí i v dysfuknční rodině (podobně jako v Tobě hrana zvonit nebude)... Ale mám tendenci to obdivovat. Je to špatné, o ničem, ale ten úžas nad tím, jak se tento a podobné filmy tvářily vážně, převládá. (09.01.2013)

Unylé "psychologické" drama, které i na velice krátkou stopáž utíká dost pomalu a to hlavně kvůli tomu, že nemá co nabídnout. Teda ano, má, pokud vás hodně zajímají prázdné problémy dělnického ředitele a lidí okolo něj, ve kterých kdyby nefigurovala autohavárie, tak ani nevím, proč je mám sledovat a čím si mají získat můj zájem. A celé to vlastně bylo jen o tom, že padesátiletý komunista chtěl mladou holku a ačkoli se k ní celou dobu choval úchylně, ona se do něj stejně zamiluje. Mimo tohle téma (které je spíš kompenzací nesplněných snů) a slabě načrtnuté formy různých zrad jsem v tom víc nenašel a kdyby to nebylo obstojné ani po filmařské stránce, nedal bych ani ty dvě hvězdy. Tady byla aspoň solidní kamera a hudba, když už nic jiného. Slabé 2* (27.02.2024)

Filmy z doby normalizace mají svůj typický rukopis, který mnohým musí vadit, a já to plně chápu. V té době asi nebylo jednoduché napsat příběh reflektující současné dění (plán výstavby, rozvoje a pětiletek) a neupadnout do prázdných canců o politice nebo mezilidských vztazích. Typickou ukázkou je tenhle film, kde autoři tančí na špičce jehly, místy hrozí i pád do propasti idiocie. Ale odstup od soudruhování a budování socialismu si statečně drží až do konce a sledují spíš psycholigii postav, což je jediné štěstí. Nicméně diváky, kteří nezažili, ty asi nezaujmou. Já jako Husákovo dítě "rád" zavzpomínám na to peklo. A že to peklo bylo..nejen v tomhle filmu...70% (20.08.2011)