Mariňák

Scénář: William Broyles Jr. .. Místy velmi zábavná, místy zbytečně pozvolná vojenská satira, popisující denní pracovní náplň prázdných, zelených hlav americké armády aneb vítejte v pakárně, pane!!! Válečný konflikt se v průběhu dvacátého století rapidně změnil a ani ten Lovec Jelenů už zde není co býval.. Absenci nějakého děje vynahrazuje režisér Sam Mendes více či méně známými scénami, přidává spoustu nových a originálních, to vše koření velmi dobrým humorem a ironii. Stejně špičková je kamera a parádně sedící soundtrack. Ač se vlastně jedná jen o mozaiku úryvků z života vojákova, navíc protkanou několika současnými politickými narážkami, bez nějaké strhující akce a napětí, rozhodně si výsledek zaslouží pozornost. A to i díky hercům, neboť Jake Gyllenhaal skutečně září a to i vedle takové hvězdy jakou je nejen zde Jamie Foxx. Co dodat závěrem ?.. Sam Mendes natočil netypický film, který bych za válečný opravdu neoznačil, spíš se jedná o polodokument z moderní války, která, ač všichni tvrdí, že tomu tak primárně nebylo, je už podruhé vedena jen a pouze kvůli irácké ropě. Rozhodně dejte snímku šanci! Jinak nepochopíte, proč správný voják už nikdy nepustí svoji zbraň a péro z ruky. (17.02.2006)

„Swofford!“ - „Áno, pane!“ - „Vy na mňa valíte oči?!“ - „Nie, pane!“ - „Ja sa vám páčim, Swofford?!“ - „Nie, pane!“ - „Vy myslíte že mi uniforma nepristane?!“ - „Vyzeráte v nej skvele, pane!“ - „Vy ste teplý, Swofford?!“ - „Nie, pane!“ - „Máte priateľku, Swofford?“ - „Áno, pane, mám!“ - „Hovno máte, už vám ju hobľuje nejaký iný! 25 klíkov za každé číslo, ktoré teraz robia! Na zem, hovado!“ Úplná bomba a to pokladám Sama Mendesa za preceňovaného režiséra (hlavne ROAD TO PERDITION bola dobrá nuda). Skvelý Jake Gyllenhall, skvelý Jamie Foxx, skvelé scény (futbal v plnej poľnej, kôň od ropy), skvelý Peter Sarsgaard, skvelé drsné vtipy pre dospelé publikum (od sexu po krv) a zrejme najlepší vojnový film bez vojny, aký kedy vznikol. Myšlienku o tom, aké je to celé zbytočné, šialené a kuriózne, podávajú tvorcovia tak šikovne (a s takými skvelými pesničkami a nechutnou latrínovou scénou), až dole klobúk. Nevraviac o tom, že vojenskí snajperi v skutočnosti naozaj pracujú vo dvojici, kde jeden je snajper a druhý tzv. pozorovateľ. Toto mnohé filmy ignorujú a nezmyselne odstreľovača ukazujú ako vlka samotára (ktorým síce kedysi skutočne bol, ale plus mínus v druhej svetovej vojne, potom sa to zmenilo a bol mu pridaný pozorovateľ). Cinemax Trenčín 2006 (30.03.2006)

V příbalovým letáku novodobých verbířů k mariňákům stojí : Budeš bojovat za vlast, budeš důležitou součastí největší armády na světě, budeš pomáhat všem lidem na světě, pro svou přítelkyni budeš hrdina. Budeš MARIŇÁK !! Jenže pak si tento leták přečte jeden z nejlepších režiserů současnosti Sam Mendes a řekne si: "ale hovno, ale hovno". Vytvoří naprosto skvělý a originální film a v něm stojí : Vůbec nemusíš bojovat, budeš mít jen pocti marnosti, budeš tahat hovna z latrýny a když budeš mít pocit že hůř bejt nemůže, pošle tě doprdele tvoje holka, na kterou každý den před spaním myslíš, aby si přežil to peklo. Budeš MARIŇÁK !! (08.02.2007)

Už vidím vyplašených vojnofilov, ako im pri záverečných titulkoch z xichtu zlieza maskovanie a odlietavajú umelohmotné frčky. Toto nieje vojnový film! "Je to príbeh o mužovi, ktorý veľa rokov strieľal z pušky a potom, keď ju odložil a chcel pomilovať ženu, postaviť dom jeho prsty si tú streľbu navždy pamätali." Mendes sa opäť raz vyhol megalomanstvu a svojím obrazovým kumštom dokázal sprostredkovať pocity obyčajných vojakov tak silno, že ma noc po filme dva krát strhlo zo spania. Jarhead obsahuje minimálne 3-4 scény, ktorých obrazy v živote nezabudnem. Čo sa týka hercov, tak Gyllenhaalovi fandím už od October Sky. Tu som mu zožral každé gesto a konečne z si čela strhol nálepku "Donnie Darko forever". (31.01.2006)

Co předvádí Sam Mendes je obdivuhodné. Točí filmy tak rozdílné, a přesto se mu vždy podaří přikovat diváka k obrazovce na pěkně dlouho. Americká krása byla čistým zjevením, Road to Perdition dokázal, že i dnes se dají točit plnohodnotné gangserky z let třicátých a pak přišel Mariňák. Snad první válečný film, kde se neválčí s nepřítelem nýbrž se sebou samým. Překvapivě pomalé drama z prostředí války v Zálivu dokazuje, že military film nemusí být pln válečné vřavy a ohlušující střelby, aby zaujal velkou část diváků. Mariňák si vystačí s chytrými dialogy/monology, skvělou obrazovou stylizací a přesvědčujícími hereckými výkony. Zapálené ropné vrty, kůň, čištění latrín a věčné čekání na první výstřel proti početnému nepříteli, který se ne a ne ukázat. Ano, i válka dokáže být nudná a ano, nuda dokáže být velice zajímavě podána. (17.04.2007)