Poslední dny

Tohle byl snad ten nejdepresivnější film, který jsem kdy viděla. Michael Pitt opět nezklamal, myslím, že to snad ani nehrozí. Do této role se nikdo nehodí víc. Naprosto odzbrojující. "Fetus" Michaela Pitta byl zkrátka boží a finální poslední hit před Cobainovou smrtí "Death To Birth" mě dostal na kolena. Film Guse Van Santa je jednoznačně skvělý. Stejně jako všechny ostatní jeho filmy ani tento nepostrádá potřebné drama, melancholii a melodramatické prvky stejně jako v jeho předchozích filmech jako byli např. "Restless" a "Elephant". Jednoduše chytá za srdce každého fanouška Kurta Cobaina. (01.01.2015)

Bohužel, tohle prostě nevyšlo. Mé dva veklé vzory, Michael Pitt a Kurt Cobain "v jednom filmu", nevšední přístup, depresivní záležitost, prostě všechno tomu nahrávalo do karet. Ale nakonec je to jen jedno veliké cosi, které vás nebude bavit ani v depresi, ani v jakékoli jiné náladě, protože to prostě musí unudit každého. Teď je mi až docela líto toho, že to má být jakési zobrazení Cobainových "posledních dnů", protože tohle si jednoduše nezasloužil. Michael Pitt je úžasný a velmi osobitý herec, ale toto prázdné "nic" ani on prostě neutáhne. Škoda, škoda... 2* (09.06.2012)

Závěrečný díl tzv. trilogie o smrti. Gusi Van Santovi byly tentokrát inspirací poslední dny legendárního Kurta Cobaina. Těžko říct, kde se stala chyba. Třeba pasáž, kde Michael Pitt zazpívá song Fetus a kamera se nejenže nepohne, ale ani se neobjeví střihový zásah. Bohužel tohle už zavání samoúčelností. Má to sice pořád něco do sebe, ale pokud máte po ruce geniálního Slona, sáhněte raději po něm. (25.05.2010)

Last days je také netradičné, myšlienkové, až by som povedal, že duchovné, posolstvo, ktoré sa zaoberá poslednými dňami rockových hudobníkov. Príbeh bol metaforicky ušitý na mieru pre Kurta Kobaina ale ja si myslím, že si by sa s týmto dielom dal parafrázovať každý jeden člen klubu 27. Nejde o žiadny dokument ani životopisný film, hlavná postava sa síce podobá tak trocha na Kobaina, herec Michael Pitt je úžasný, ale postavy majú iné mená, dej sa odohráva niekde úplne inde, trocha inšpirované ale príbeh je úplne iný. Blake, hudobník, multi-inštrumentalista, sa skrýva vo svojom vidieckom sídle pred verejnosťou, obchodnými záležitosťami, marketingom a všetkým tým čo mu priniesla nečakaná sláva. Túto tiaž, ktorá sa naňho z nenazdajky prevalila psychicky nezvládol a tak sa skrýva a skladá si nové veci v pokoji zo svojimi spoluhráčmi. Avšak to nieje všetko s čím si kompenzuje toto svoju psychickú prehru. Alkohol a drogy si pomaličky vyžiadajú svoju daň. Počas celej snímky bola hlavná postava malátna, nezvládala to ani sama zo sebou, už od prvej minúty je divákovi jasné, že tento človek vám pred vašimi očami umiera a je jasné, že happyendom to určite neskončí. Snímka je od začiatku do konca nakrútená vo veľmi komornom duchu. Kým som neprišiel na to akými očami sa na to mám pozerať, strašne som sa nudil. Prvá pól hodinka ma neskutočne ubíjala. Ide o umelecký film v ktorom čas a priestor hrajú až druhé husle. Veľmi často sa tu preskakuje čas a miesto v ktorom sa konkrétna scénka udeje. To znamená, že pri jednej scénke sa na začiatok rozhovoru dostaneme o 20 minút neskoršie aj to z inej miestnosti. Avšak keď sa divák naladí na tú správnu strunu, začne to byť neskutočne zaujímavé a ten metaforický koniec, ten ma úplne dostal. Ide o netradičné poňatie, ktoré sa mnohým ľuďom nepáčilo, percentá na CSFD hovoria za seba, ale ja medzi nich na šťastie nepatrím (14.02.2016)

Je jasný, že to není film, kterej si pustím s kámošema, až se budu nudit, vlastně to není film, kterej si vůbec s kámošema pustím, protože na tohle je nejlepší se dívat v osamocení. Podle zdejších reakcí jsem očekávala ještě míň dialogů a i když hlavní hrdina kromě "hmm" a pár nesrozumitelnejch žbrblání neřekne nic, mluví se tam nakonec docela dost. Je pravda, že aby ty dialogy někomu dal, tak tam Van Sant napasoval pro děj (jestli se tomu tak dá říct) naprosto zbytečný postavy a opět si tam protlačil (taky dost zbytečnej) motiv homosexuality. Mě to ale bavilo, do dekadence vtáhlo a emocionálně, při jeho skoro - závěrečným hudebním vystoupení, se to ke mně dostalo. Je fakt, že Kurt byl, je a bude moje modla, na kterou mi není radno sahat (a jelikož Pittův xicht je vidět tak jednou a hadry i brýle jsou Kurtovy, jeden má pocit, jakoby to byl Cobain sám, nehledě na to, že zbytek je smyšlenka...). (25.06.2010)