Devátý den

Zajímavé. 1) Pamatuji si výrazné oči 45letého Ulricha Matthese (kněz Kremer), působivou atmosféru v koncentračním táboře a skvělou výslovnost (mluvil rychle a stejně jsem mu rozuměl každé slovo) 28letého fešáka Augusta Diehla (esesák Gebhart). 2) Za zmínku stojí i postoj církve a Gebhartovo svědomí. (23.07.2017)

Hodně syrový příběh jednoho lucemburského kněze v koncentračním táboře a i mimo něj. Líbilo se mi, že film si nebral servítky a ve filozofických otázkách probíral samotnou víru od shora až dolů. Různí lidé, různé názory, za války mnohdy dost razantní názory, mě totiž donutily nad celým filmem po skončení dlouhou dobu přemýšlet. Ulrich Matthes zahrál naprosto precizně a přiznám se, že jsem mu věřil i ten strach v očích, který on vyluzoval každou druhou scénu. Já být na místě toho člověka, jehož příběh tento film vypráví, tak mi asi houkne během těch devíti dnů pod parou. Každopádně film má výbornou válečnou atmosféru a celé to suprově odsýpá. Až se divím, že se o tomto filmu neví víc, když na něm spolupracovala i naše země. (16.07.2012)

Kněz Kremer je propuštěn na 9 dní z koncentračního tábora – dostane na výběr, aby přiměl lucemburského biskupa ke spolupráci s nacisty. Pokud to neudělá, vrátí se zpět do krutého tábora. Aniž bych chtěl jakkoliv snižovat téma, kterým se film zabývá (Kremerovo dilema – stát se Jidášem a zachránit se nebo si zachovat hrdost s vrátit se), musím konstatovat, že se jedná „jen“ o další film nějakým způsoběm reflektující utrpení a druhé světové války, aniž by k tématu přinášel cokoliv nového. Je to film naprosto konvenční, a připadal mi spíš jako nějaká nákladnější televizní inscenace. Za zmínku jistě stojí fakt, že Ulrich Matthes v tom samém roce ztvárnil Goebbelse v Pádu třetí říše. Tak nějak jsem předpokládal, že mu budou souzeny spíš záporné postavy, ale opak je pravdou. Jeho výrazná fyziognomie je zdrojem zajímavé polarity - psychopatické, ostře řezané rysy hlavního říšského propagandisty/mírumilovná, vyhladovělá tvář otce Kremera. Což jen dokazuje jak málo o nás může vypovídat náš zevnějšek. (12.05.2006)

Tak hned ze začátku, vybrání Ulricha Matthese do role kněze bylo geniálním tahem, ta postava je obrovsky hluboká a jeho samotný zjev pomáhá autenticitě a atmosféře ve snímku. Je to čistý film, profesionálně odvedený a bravurně zahraný. Přesto není pro masy. Snímek by vás měl naštvat a vyprovokovat, což se daří. (byl jsem na předpremiéře, kde byl i sám Schlöndorff, měl krátký proslov a nakonec řekl, že by nechtěl nic o filmu vyzrazovat a ať si ho užijem. Potom přišel lucemburský velvyslanec, měl půlhodinový proslov, kde vyzradil všechno včetně toho "jak to všechno nakonec dopadne". Chudák Schlöndorff stál celou dobu za ním a nejspíš si přál mít povolení zabíjet :)) (06.04.2006)

Tichý film, který nechce diváka emočně odrovnat tak jako třeba Schindlerův seznam. Tématem nejsou koncentrační tábory samotné, ale spíše otázka kolaborace a vztahu církve k nacistickému režimu. Schlöndorff pojednal problematiku citlivě a na poli jednoduchého vyprávění dokázal představit několikero různých postojů: jidášovskou zradu důstojníka SS, biskupův tichý protest, strachem vedenou, nejednoznačnou kolaboraci jeho tajemníka a též papežův pragmatismus snad motivovaný snahou neuvést katolíky v otevřené nebezpečí. Abbé Kremer je postaven před volbu, v níž by věrnost pravdě ohrozila jeho rodinu i ostatní kněze v koncentračním táboře. Film je především zachycením těžké cesty k těžkému rozhodnutí. Absence akčnosti, napětí, dokonce i velkolepých konfrontačních dialogů je zde jistě záměrem. Knězovo mlčení říká více než slova. Snímek je prodchnut křesťanskou symbolikou (tak tichou jako je sama hlavní postava). To je dnes, kdy je pozitivní zobrazení křesťanství v kinematografii téměř tabu, přímo originální počin. Režisér však samozřejmě riskuje, že film, v němž kněz není tlustým zhýralým pedofilem, nýbrž charakterním hrdinou, zůstane prostě nepovšimnut. (02.05.2006)