Režie:
František FilipScénář:
Jiří ProcházkaKamera:
Vladimír OpletalHudba:
Karel SkleničkaHrají:
Jan Pivec, Jaroslav Marvan, Dana Medřická, Libuše Havelková, Josef Kemr, Jiřina Šejbalová, Martin Růžek, Josef Gruss, Stella Zázvorková, Alois Dvorský (více)Obsahy(1)
Dramatizace staropražské povídky spisovatele Ignáta Herrmanna je hereckým koncertem Jana Pivce. Herec v tomto filmu z roku 1964 nechal zaznít všechny rejstříky svého zralého herectví, od poloh vysloveně komických až k tónům, zaznívajícím tragickým podtextem. A přestože postava Vavřince Konopky v tomto příběhu zřetelně dominuje, velký herec disciplinovaně ponechal dostatek prostoru i spoluhráčům, především Jaroslavu Marvanovi, Daně Medřické (její jedovatá Petronila je znamenitou figurkou), skromné Libuši Havelkové i bohémskému Josefu Kemrovi a všem dalším. Režisér František Filip zde byl vlastně dirigentem, který dostal k dispozici nádherně sladěný orchestr sólistů... Ale vraťme se do předminulého století. Kampak to asi ten důstojný a dosti tělnatý pan oficiál Konopka peláší? A dokonce běží tryskem a bez klobouku… (Česká televize)
(více)Recenze (89)
A pak, že muži nestárnou. No stárnou, bohužel. Ježišmarjá! Od Šejbalové bych si budoucnost taky nechala vyložit, její jasnovidka se mi zamlouvala ze všech postav nejvíce. Hermannův banální příběh je zpracován s citem, sehrán elitními herci, ale přesto stále zůstává banálním příběhem. Pivcovi se občas zasmát dá, graciézní Kemr scénu rozsvítí, ale přesto na mě film působí omšele. ()
Pivec neopakovatelný ve své roztomile vyjukané roli, škoda, že jeho zralé herectví bylo využito jen minimálně. Další důkaz toho, že televizní tvorba šedesátých let je co do kvality plně srovnatelná s tvorbou filmovou a jen čeká na své znovuobjevení. Jsem rád, že už to ČT konečně pochopila a každou chvíli se objevuje nový a nový nečekaný klenot. ()
Doménou režiséra Františka Filipa nebyl film, ale poněkud skromnější a komornější prostředí televizního studia. Jeho cit pro výběr příběhů i těch, kteří je potom před kamerou oživovali prostřednictvím svého hereckého umění zůstával a zůstává trvalou hodnotou, překlenující již několik dekád lidského života. Vpravdě neodolatelná adaptace jedné z Herrmannových starosvětských vyprávěnek, odkazujíc svým pojetím spíše k tradici typické prvorepublikové veselohry, sklidila později nečekaně příznivý divácký ohlas i na plátnech kin. Trojským koněm tu je totiž mimořádný a dost možná i životní výkon excelujícího Jana Pivce v roli věčně nešťastného oficiála Konopky, spoluutvářený nenapodobitelnými, typicky "pivcovskými", povzdechy a lamentacemi. O třídu níž rozhodně nejsou ani jeho partneři – vynikající polohu tu v dryáčnicky hubaté odběhnuté ženušce nalézá skvělá Dana Medřická, vynikající jsou i ostatní, především Marvan, Kemr, Havelková i Šejbalová. K naprosté spokojenosti schází snad jen převedení na DVD nosiče, neb v případě této nefalšované perly československé televizní tvorby je to až s podivem. ()
Jéžišmarjá! Tohle že je film, kterému jsem před 5 lety dokázal udělit 5 hvězdiček? ...na kterém jsem se tenkrát tak skvěle zabával, že jsem si ho tenkrát s chutí pak velmi brzy pustil ještě jednou opakovaně? Moje vzpomínky na Příběh dušičkový byly pěkné, pamatuji si, jak jsem s gustem hltal herecké sólo Jana Pivce, který byl pro mě tehdy v tomto filmu menším zjevením. Už několikrát jsem se chystal, že se na film podívám znovu, abych si ho po čase připomněl a dopsal k němu chybějící komentář. Teď na to konečně došlo a možná, že se za těch pár let ze mě stal příliš náročný divák nebo s rostoucím přehledem v zahraniční tvorbě už prostě některé filmy pro mě nedokážou plně obstát, ale dostavilo se mírné zklamání. Mám rád dobré komedie, ale tato mě s odstupem času až na pár momentů moc nerozesmála, vedle herecké sešlosti ničím dalším neoslovila, prostinký příběh svým dějem i zpracováním působil hodně starosvětsky už i na dobu vzniku a opakovaně si film už určitě nepustím. Když Pivec pronesl své jéžišmarjá poprvé, zpozorněl jsem, když to zopakoval podruhé, potřetí, zasmál jsem se, podesáté už mě to přestávalo bavit, popatnácté už to začlo být otravné a podvacáté se jeden už jen diví, že ten samý vtip ještě Filipa s Pivcem pořád dokola baví... *** Legendární čeští herci nezůstávají nic dlužni své pověstí, Pivec svými poznámkami směrem do kamery vnáší kouzelný ironický nadhled, Marvanův úředík uklidňuje svými poklidnými výroky, Kemr náladu spestří s gustem cirkusového pěvce, zaujme i Dana Medřická coby nezvykle hrubiánská mrcha. Herci svými výkony úspěšně zapalují v této jinak omšelé mlze velké světýlko, nezklamou, ale jsou taky jediným důvodem, proč se na to podívat. Riskantní pokus vytvořit z kratičké povídky celovečerní film tady zase jednou narazil na limity povídkového útvaru. [60%] ()
Skvělá a zoufale nedoceněná veselohra s neskutečně silným obsazením. Vždy vynikajícího Jaroslava Marvana doplňuje ještě lepší bědující Jan Pivec, bonviánský Josef Kemr a tradičně přirozená Stella Zázvorková. Dana Medřická zahrála tak bravurně, že se mi znechutila na tři filmy dopředu. Díky stylové výpravě a pevné ruce režiséra má Příběh dušičkový noblesní atmosféru, ostře kontrastující s košilatým příběhem. ()
Galerie (6)
Photo © Česká televize / Miroslav Pešan
Zajímavosti (3)
- Filmovanie prebiehalo v Prahe. (dyfur)
- V úvodních titulcích pokračuje název filmu větou „kterak se paní Petronila Konopková choti svému Vavřincovi a krbu domácímu zpronevěřila“. Snímek byl uveden v Československé televizi i promítán v kinech. (ČSFD)
Reklama