Příběh dušičkový

Doménou režiséra Františka Filipa nebyl film, ale poněkud skromnější a komornější prostředí televizního studia. Jeho cit pro výběr příběhů i těch, kteří je potom před kamerou oživovali prostřednictvím svého hereckého umění zůstával a zůstává trvalou hodnotou, překlenující již několik dekád lidského života. Vpravdě neodolatelná adaptace jedné z Herrmannových starosvětských vyprávěnek, odkazujíc svým pojetím spíše k tradici typické prvorepublikové veselohry, sklidila později nečekaně příznivý divácký ohlas i na plátnech kin. Trojským koněm tu je totiž mimořádný a dost možná i životní výkon excelujícího Jana Pivce v roli věčně nešťastného oficiála Konopky, spoluutvářený nenapodobitelnými, typicky "pivcovskými", povzdechy a lamentacemi. O třídu níž rozhodně nejsou ani jeho partneři – vynikající polohu tu v dryáčnicky hubaté odběhnuté ženušce nalézá skvělá Dana Medřická, vynikající jsou i ostatní, především Marvan, Kemr, Havelková i Šejbalová. K naprosté spokojenosti schází snad jen převedení na DVD nosiče, neb v případě této nefalšované perly československé televizní tvorby je to až s podivem. (20.01.2009)

Toto dílo je na tom stejně jako Nerudovy Malostranské povídky, které se nehodí (nehodily) nikam jinam než do novin, kde plní (plnily) funkci čtivě povrchní zábavy pro spestření takových novin. Vydávání podobných děl v knižní podobě je stejné jako prodávat růžová prasátka z porcelánu k dekoraci. Učit se potom o podobně ubohých autorech a jejich dílech ve školách je směšné. Na uměleckých školách se také neučí o porcelánových prasátkách. (18.01.2009)

Skvělá a zoufale nedoceněná veselohra s neskutečně silným obsazením. Vždy vynikajícího Jaroslava Marvana doplňuje ještě lepší bědující Jan Pivec, bonviánský Josef Kemr a tradičně přirozená Stella Zázvorková. Dana Medřická zahrála tak bravurně, že se mi znechutila na tři filmy dopředu. Díky stylové výpravě a pevné ruce režiséra má Příběh dušičkový noblesní atmosféru, ostře kontrastující s košilatým příběhem. (20.07.2020)

Tento snímek má nezaměnitelné kouzlo starých časů/filmů, které na mě působí jako něžné pohlazení, vlídný úsměv, balzám. Velice si cením toho, že je tu jeden výborný herec vedle druhého a přesto si navzájem neubírají prostor, všichni jsou vidět a všichni si zaslouží velikou pochvalu, ovšem Dana Medřická, Jan Pivec a Josef Kemr dvě.. Chci jen neobratně napsat, že se mi ten jejich herecký koncert moc líbil, krásně jim to spolu ladilo. Ježíšmarjá, Konopka, za těch posledních deset minut dávám plný počet. (30.08.2019)

Kde vzít slova k vystižení tohoto skvostu, „ježišmarjá“ kde je vzít? Jak popsat výkon Jana Pivce, který tu pod krásným jménem Vavřinec Konopka ;-) připomíná zašlou slávu českého herectví, bez afektu a póz..? Jak mám hodnotit film, kde se mi sešli u jednoho stolu hned tři mistři z mojí herecké topky? Nikdo z nich mně totiž nechce z hereckého nebíčka poradit, jen se potutelně usmívají. To jsou celí oni! :-) Tak je tam pane režisére Filipe aspoň pozdravujte a dejte mi na ně pozor……a já zůstanu u tohoto patosu. Snad mi ho páni odpustí a zdejší kolegové taky. Každý má právo na slabší chvilku. :-) (18.01.2009)