Džamilja
Režie:
Irina PoplavskajaScénář:
Čingiz AjtmatovObsahy(1)
Film je rozprávaný z pohľadu mladého 12-ročného chlapca, samotného spisovateľa Čingiza Ajtmatova, autora novely Džamila. Príbeh sa odohráva v dedine Talas v Kirgizstane počas 2. svetovej vojny, ktorá zúri už tretí rok. Džamila je mladá a sebavedomá kirgizská žena ktorej manžel Saryk bojoval na fronte v Saratone, bol ranený a o niekoľko mesiacov sa vráti z nemocnice domov. Ľudia v dedine, starci, ženy a deti, pracujú na poli a zabezpečujú obilie pre chlapov na frontu. Medzi nich príde aj vojak s ťažkým zranením Danijar, do ktorého sa Džamila zamiluje a uteká so svojou láskou do šírych stepí. Manžel ju neúspešne prenasleduje. Vďaka tejto láske dospeje k vážnemu rozhodnutiu aj chlapec a odchádza študovať maliarstvo. (Volodimir2)
(více)Recenze (9)
Príliš poetická dráma, ktorá stavia hlavne na obraze (obale) ako na príbehu (obsahu). Trasúca sa kamera pritom nedá ničomu vyniknúť. Potenciál témy bol nevyužitý. Niektoré scény pôsobia veľmi podarene, cítiť v nich cit pre melodrámu, na druhej strane viaceré scény sú jednoduché, nedotiahnuté a iba málo vťahujú diváka. Hodnotenie: 60% ()
Drsný život kirgizského obyvatelstva v době velké vlastenecké války viděný dvojím způsobem - jednak jako osobně silně citově zabarvené ohlédnutí do minulosti svého života z pohledu vypravěče - již dospělého malíře, jednak jako bezprostřední rekonstrukce zašlé doby pomocí zaznamenání osudů malíře coby dítěte (samotný syžet). Originalita filmu spočívá v oddělení (a opětovného sjednocení) obou pohledů pomocí malířových vzpomínek zhmotněných do barevných obrazů, které pomocí své barevnosti nabývají retrospektivního oživení (vybarvení, chcete-li) samotného černobílého příběhu viděného z tehdejší pozice chlapce (a co by ještě nechápajícího se mu události jeví černobílé, kruté...). Díky lásce Džamily a Danijara však dojde v chlapci k dospění a otevření se pro krásu života, kterou bude již na dosmrti hledat ve svých obrazech. Skvělá kamera; za scénářem stojí sám Ajtmatov. ()
Příběh z mého milého Kyrgyzstánu, podle knihy Čingize Ajtmatova, namluvený Ajtmatovem samotným. Čekal jsem od něj hodně. A nebylo to dost. A to si myslím, že jsem viděl hodně filmů z dalekých krajů, v hodně podivných kabátech - a přesto jsem měl u Džamily pocit, že to všechno vidím poprvé. "Nejkrásnější romance na světě", jak řekl Louis Aragon, je na plátně přehlídkou pomalosti a zběsilého tempa, záběrů někde experimentálních, někde naivně jednoduchých, ale pořád a pořád krásných, tak jako je celý příběh. Příběh dálek a smutků. ()
Príbeh zasadený do kirgizských polí a stepí poetickým sposobom rozpráva o nevinnej láske mladého chlapca na pozadí vojny. Výnimočným sposobom sú riešené výtvarné fragmenty a chlapcove obrazy ( sú farebné, zatiaľ čo film je čiernobiely ), taktiež je efektným sposobom natočená scéna krotenia koňa. Na film treba mať náladu, nie je pre každého, napriek krátkej stopáži je dostatočne zviditelnený sposob života domorodého obyvateľstva, jeho zvyklosti a tradície , čo nemusí každého baviť. ()
Pomocí úsporných dějových prostředků vystavěné poetické vyprávění s kouzlem ani čistě mužského, ani ženského příběhu, které Ajtmatovovu známou předlohu převádí do filmové romance, zjednávající kirgizské kultuře na pomezí tradic a jen naznačeného moderního světa "tam někde" rovnoprávné místo. Citlivá role vypravěče, krásné propojení s výtvarným uměním, smyčcové aranže (N.Sidelnikov), střídání černobílého a barevného materiálu, ale také občas zaostávající technická stránka kamery. Při správném naladění klidně 4* ()
Galerie (2)
Photo © Mosfilm
Reklama