Erosu purasu gjakusacu

Ať už si bude kdokoli z filmu odnášet dojmy jakékoli, určitě budou vždy výrazné (byť by to měl být pocit výrazné nudy;)). Yoshida je režisér náročný, specializovaný na vztahy mezi mužem a ženou, zejména pak tam, kde lze mužský a ženský svět obtížně propojit. Libuje si v různých retrospektivách, časových skocích a přesmyčkách, jichž i v tomto díle hojně využívá. Soudobá dějová linie přináší paralely k linii z poč. stol. o anarchistovi Osugim, konstruktivně ji relativizuje a zároveň dává tušit, co s příběhem udělá čas. Krásná Mariko Okada (mmch Yoshidova manželka) dostála své pověsti jedné z nejlepších jap. hereček, skvělá a pestrá je hudba. Samostatnou kapitolou je kamera libující si v diagonálních záběrech směrem vzhůru a především v dlouhé expozici, kdy světlo často plní roli, kterou v obvyklých záběrech mívá tma - výsledný efekt je bezmála dokonalý. Pro evropana může být problémem potřeba přiklonit se na něčí stranu (definovat dobro a zlo;)), jelikož Yoshida, ač nikoho nehodnotí, je ke všem svým postavám podobně nemilosrdný. Takový divák pak musí zákonitě tápat; postavy si navzájem dávají neuvěřitelný "kotel" a potřeba přiklonit se na tu či onu stranu by mohla mít na sledování tohoto snímku poměrně zhoubné dopady. Vzhledem k tomu, že pro mě sexuální revoluce není příliš atraktivním tématem, dávám "jen" ****, milovníci tématiky si však klidě mohou přidat i pomyslnou pátou hvězdu. (20.06.2009)

Vysoce hermetický, abstraktní film, který si vás neochotně pouští k tělu. Postavy se utápějí v přeexponovaném obrazu, kde světlo vyčleňuje jejich téměř nehmotné siluety zasazené do geometrických kompozic ostrých jak břitva a stejně tak mrazivých. Monotónní dialogy na téma volné lásky a absolutní svobody narušované výbuchy emocí, sexualitou, touhou být zažehnut a shořet v ideální a dokonalém vztahu, prosycují intelektuálně celý film až si připadáte jak v očistci. Tělo se stává myšlenkou, aby mohlo být poraněno, pořezáno, popáleno. Architektura do snímku vnáší horizontální a vertikální rámování, věci i lidé zaujímají přesné pozice. Bílé zdi jsou terra incognita - člověk se v nich ztrácí, často mu obraz uřezává hlavu přímo u krku. Světlo ovšem zasahuje vše, rovnoměrně se rozprostírá v bílých plochách, bílých závějích a bílá, to je smrt a jako jaderná bomba může spálit všechny. Ale ti, co ji přežijí, budou nakonec tančit mezi květinami... - - - 217min (Post scriptum: V rozhovoru s Rudovousem jsem se dozvěděl, že zkrácená verze vypouští celý rámec studentů ze 60. let a omezuje se pouze na události Osugiho života. To je ovšem zásah naprosto fundamentálního rázu, který celý film staví do jiného, a myslím že silně sterilního rámce, neboť film zbavuje důležitého napětí vzniklého z dialogu minulosti s přítomností. V každém případě doporučuji původní čtyřhodinovou verzi.) (11.06.2009)

Videl som 217 minútovú verziu. Dozvieme sa o Kanto zemetrasení v roku 1923, po ktorom Japonci zmasakrovali Kórejcov. Rozprávačka má výrazný hlas, je rýchla a opisuje sediacu ženu, ktorá je s nami od prvých sekúnd. Rozprávačka dáva rečnícke otázky, čo si hlavná hrdinka pamätá ohľadom významných míľnikov jej života, aké detaily v spomienkach hrali rolu a spolu s jej otázkami sa na hrdinku obracia aj kamera bližšie, strih sa podmanivo presunie až k nej len za okamih, akoby ju rozprávačka vypočúvala. Tieto otázky mi pripomínajú knihu a neskorší film Blade Runner, kde sa pochybovalo o ľudskosti postáv. Okolo „vypočúvanej“ slabučko víri prach, akoby padal sneh. Rozprávačka sa chová ako zákerná zmija a sprevádza spomienkami hlavnej hrdinky, ktoré sú natočené dynamickou kamerou. Verbálnych informácií za 2 minúty je ale veľa, pričom ešte nie sú ukázané veľmi charakterové vlastnosti hrdinov, aby toto všetko diváka zaujímalo. Pripomína to neúspešných zvodcov, ktorí sa snažia kvalifikovať cez množstvo verbálnych informácií o sebe, ale chýba tam ten feeling. Takýto je štvorminútový prológ. Za ním nasledujú výborne osvetlené scény prechádzania chodbou a jedna sexuálna, ohľadom zbožňovania ženského tela, ktorá film zaraďuje do pinku. Kto sú traja protagonisti týchto scén, nevieme. Dialógy sú poetické a odtrhnuté od reality, kedy nás vzďaľujú od postáv. Jednoducho citovať japonskú báseň ako jednu z prvých viet nemusí byť dobrým ťahom. Pokračuje sa rozhovorom o budúcnosti mladého a ragby tímom. Scénami v sprche a po nej príbeh opäť servíruje zmätočné okamihy divákom, z ktorých nie každý bude mať s týmto trpezlivosť. Hneď potom upokojujú bohato zakvitnuté čerešne nad riekou. Myšlienok sa zdá byť mnoho a nie každej počúvate bežne diskusie. Podľa myšlienok hlavného mužského hrdinu polyamoria sedí s komunistickou náukou, lebo tým búra súkromné vlastníctvo. Film je o japonských radikáloch a konkrétne o vodcovi hnutia a jeho žene. Ešte aj jej bývalý muž, s ktorým je na začiatku filmu, je filozof a tak dialógy nie sú vždy konkrétne, ale plné aj iných významov a narážok. Tieto postavy nie sú len tak niekto, s kým sa stretáva každý, nie sú bežne uchopiteľní a ak bolo cieľom zobraziť chaos ich myslenia, podarilo sa. Tým pádom, vďaka nevcíteniu sa do postáv, aj dej začne nudiť. Síce sa rozoberajú vzťahy mužov a žien, ale v realite som niečo podobné nezažil v tejto kvalite a intenzite, ako je to zobrazené tu, tak si ma tým film nezískal. Film podľa mňa nemá gradáciu. Scény rôznych postáv sa toľko striedajú, až prípadné stupňovanie deja stráca svoje tempo, keďže intenzita rozprávania deja je narušená množstvom postáv, len ku koncu sa dej zameriava viac na milostný trojuholník. Viac baví línia s radikálmi, ako línia študentov, ktorí študujú týchto radikálov nejaký ten rok neskôr. Film je tak pre mňa zvláštnym naskladaním scén na seba, ktoré tešia hlavne vizuálne. (01.09.2021)

Priznam se, ze tento "jeden z neuznavanejsich snimku japonske kinematografie" me nechal dost chladnym. Nic nepomuze, ze herci jsou skveli, kamera take a film ma nekolik svetlych momentu diky snad zajimavemu scenari. Celkove jsem ovsem tento "opus" jaksi nepochopil, coz je urcite moje chyba. Mohu byt tedy jen vdecny, ze puvodni stopaz 217 minut je zkracena na "pouze" dve a pul hodiny "fyzickeho utrpeni" neuveritelne sediveho a nudneho. (01.04.2007)