My Architect
Obsahy(1)
Můj architekt je příběh umění a lásky, zrady a odpuštění, v kterém nemanželský syn legendárního architekta podnikne pětiletou cestu kolem celého světa, aby pochopil svého již léta mrtvého otce. Louis I. Kahn, který zemřel roku 1974, je mnohými historiky architektury považován za nejvýznamnějšího architekta druhé poloviny dvacátého století. Kahn, židovský imigrant, který překonal chudobu i dopady ničivé nehody z dětství, vytvořil mnoho velmi efektních a duchovních budov - geometrických kompozic z cihel, betonu a světla, které slovy jednoho kritika změní váš život.
Zatímco Kahnův architektonický odkaz je nekompromisním hledáním pravdivého a jasného, jeho osobní život byl plný tajemství a zmatku. Když zemřel na pánském záchodku v Penn Station v New Yorku, byl na mizině a rozpolcený. Zanechal po sobě tři rodiny: jednu co měl se svou dlouholetou manželkou a dvě se ženami, s kterými měl dlouhodobé poměry. Ve filmu Můj architekt se jedno z dětí z těchto mimo-manželských svazků, jediný Kahnův syn Nathaniel, vydává na epickou pouť, aby uspořádal život tohoto tajemného a rozporuplného muže.
Strhující příběh nás vyvede z podzemních chodeb na Penn Station až k rušným ulicím Bangladéše (kde Kahn vystavěl ohromující Kapitol), od břehů Nové Anglie až do vnitřních tajů jeruzalémské politiky. Během naší cesty se střetáváme s postavami, které jsou buď fascinující, úžasné, nekritické i kritické: od taxikářů, kteří vozili Kahna po jeho rodné Filadelfii se dostáváme až do výšin světově nejuznávanějších architektů, mezi nimi Franka Gehryho, I. M. Peie a Philipa Johnsona.
Tvůrce snímku Můj architekt odhaluje děsivou krásu monumentálních staveb svého otce a vtahuje nás hluboko do své rozvrácené rodiny, v níž nám odhaluje svět předsudků, intrik a pověr, které pronásledují rodiče a jejich děti. V tomto dokumentu s nábojem celovečerního dramatu (originální orchestrální partituru nevyjímaje) se Nathanielova osobní pouť stává univerzálním hledáním identity a oslavou umění a nakonec celého života. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (24)
How accidental our existences are and how full of influence by circumstance....Co začíná jako mezikontinentální pouť po architektonických otiscích a osobních stopách slavného otce, kterého Nathaniel Kahn jako člověka nikdy do hloubky nepoznal, mění se postupně v intenzivní dialogy o vnímání architektury, rodiny, židovství i rozporuplnosti lidství očima filozofa mezi architekty. Strhující nejen pro obdivovatele jeho díla. ()
Váhám mezi 4 a 5 ovšem na pět to přece jenom není.... Velmi silné jako film i jako dokument. Pro historika umění velmi poučné, protože mluví víc o architektovi než o architektuře. Někdy máme tendenci vnímat dílo a nevšímat si tolik tvůrce. To je v pořádku, protože tak má být architektura a umění vůbec vnímáno, ovšem pokud chceme o té architektuře také učinit nějaké závěry, musíme chtě nechtě mnohé vědět o tvůrci. O jeho snech a představách, o tom co nosil v hlavě, o tom co ho štvalo, o tom kde a jak prožil dětství... Zajímavé komentáře: Nathalie, anais, mustafa, mandlova, iNKa 1104 ()
Chvílemi silně zdlouhavé a osobní možná pro Nathaniela Kahna, ale ne pro mě, který Louise vůbec neznal a s potupou se přiznávám, že ani jeho práci. Avšak samotná architektura je na dokumentu nejkrásnější a některé výtvory hraničí s tvorbou Boha a ne člověka. Jeho výtvory jsou také velmi příjemně nasnímány ze všech úhlů a jejich krásu tak prochází skrz objektiv až k divákovi ... už se jimi jen projít a pocítit tu sílu lidského génia. ()
Viděno dvakrát, poprvé bez nadšení a podruhé s pochopením. Poprvé převládl pochmurný pocit z osobnosti Louise Kahna a jeho strohých betonových monster a podruhé, vybavena lepšími znalostmi o architektuře a trpělivostí, jsem najednou byla vtažena do příběhu o hledání ztraceného otce. Otce, který již nežije a zanechal velkou mezeru v životech svých blízkých, ale na druhou stranu naplnil sny prostřednictvím své práce. Ve výsledku mi dokument přišel dojemný a oceňuji nepřipravené scény, které zvyšují jeho hodnotu. Stavby ve mně vyvolávají stále rozporuplné pocity, ale z některých záběrů jsem byla schopna vnímat jejich krásu. Je zajímavé, že budovy zvenku působí chmurně, nedokončeně, monstrózně, ale zároveň je z nich cítit jasný umělecký záměr a jsou svým způsobem velkolepě dokonalé. Mnohem lepší pocit jsem měla ze záběrů interiérů, i když z nich čiší jakýsi vznešený, ale odtažitý chlad. Dokument je poměrně dlouhý a vyžaduje aspoň trochu zaujetí pro dané téma. ()
Je pochopitelné, že se dokument odehrává více v osobní rovině než v té architektonické, zejména když je dílem jeho syna, který si chce tímto filmem zodpovědět své vlastní otázky o otci, kterého téměř nepoznal. Ale stejně říkám: Víc architektury a míň sentimentu doprovázeného rovněž sentimentální hudbou. ()
Galerie (6)
Photo © Louis Kahn Project Inc.
Reklama