Cesta hlubokým lesem

Film o počátcích budování socialismu v naší zemi, o násilné kolektivizaci zemědělství a o likvidaci třídních nepřátel. Doba, kdy proti sobě byli stavěni členové rodiny, příbuzní, sousedé, kamarádi. Tak jako ve filmu, dva kamarádi na život a na smrt se nakonec rozešli ve zlém a stali se z nich nepřátelé. Proč? Protože jeden z nich dal přednost Straně a kariéře. Na svou dobu velmi otevřený snímek, který ukazuje, že ne všechno bylo v budování světlých zítřků růžové. Ba ne všechno bylo čisté, čestné, spravedlivé. Jan Kačer v roli fanatického soudruha vynikající, stejně tak Ilja Prachař, jakožto zatvrzelý kulak. (25.05.2020)

Naturalistické dílo nebývalé psychologické hloubky věrohodně prezentuje svár vnitřní pravdy a poznání člověka s jeho politickou deformací (zvnitřněním vnější, falešné ideje politické). Život proměněný v službu cizí myšlence se zákonitě obrací proti člověku. Z lidstva se stává masa, z níž se scelují ostré hrany nových světů. Stejně pomíjivých jako jsou těla, která je utvářejí. Velmi moudře tento snímek nepojednává o sporu dvou politických koncepcí, v němž by se potýkaly právě jen ideje, byť zosobněné lidmi, ale o válce duší. Závěrečný obraz Rudolfovy vnitřní rezignace je dokonalým výrazem smutku z tohoto poznání a současně i předtuchy podobného osudu, jaký stihl Cyrila. (06.02.2010)

"Tak ať mě někdo řekne, kde jsem udělal chybu. Kde?" Tuhle  otázku si klade na konci tohoto filmu o kolektivizaci ve venkově nejen stranický funkcionář Rudla, ale i jeho autoři (tj. zejména scenárista Dietl a režisér Skalský). Kde se stala chyba, že se komunisté rozhodli jít někdy i přes mrtvoly a že nebylo výjimky ani to, že revoluce začne "požírat své vlastní děti"? Film se na tuto otázku snaží zodpovědět příběhem dvou přátel "na život a na smrt", kterým do toho jejich přátelství vstoupila láska jednoho z nich k dceři "kulaka". To závěrečné vyústění filmu bylo hodně smutné, určitě ale i silné. Přesto je škoda, že vedle Jana Kačera se v roli druhého z kamarádů neobjevil někdo herecky výraznější. Jinak je ten film (svou výpovědí i hereckými výkony jiných protagonistů - Prachař či Drahokoupilová)) mohl u mě aspirovat i na plný počet hvězdiček.     . (17.02.2024)

Romantika ve víru idealistického nadšení a kostnatění síly nabírající ideologie (a tedy jejího odhazování pláště). Šajze, to je doják. Cyril je hroznej idiot (a Mojmír Fašung hroznej "herec"). Filmařsky to není špatné, takové "civilní" (prostě socrealismus jak vyšitý), Kačer s Prachařem hrajou výborně. Hudba výborná, dělal ale Liška jinou než výbornou hudbu? (10.06.2014)

Budovat a kolektivizovat bez chyb? Kráčet kupředu, a přitom se zamilovat? Částečné odpovědi nabízí tento snímek. Cyril stojí mezi několika pravdami, jež nelze spojit. Každý díl stavebnice má totiž jiný základ, nepasuje to do sebe, i když se člověk upřímně snaží. Co nakonec zbývá? Použít hrubou sílu. Tedy sílu milicionářskou. Tohle je totiž boj! Boj za pravdu. Tuto větu může pronášet Rudla i Matouš. Zlatá střední cesta tu není, jen kulka, čekající na konci. Silný námět se v rukou Štěpána Skalského nějak třese, jako by ho držel ze všech sil, a přesto mu lehce klouzal. Ze začátku dost toporné dialogy (hlavně ty zaláskované) a závěr zase dost ukvapený. Nicméně neomylný Liška a jeho dokonale přesné tóny, skvěle nastartovaný Jan Kačer i všichni kolem, drží mé hodnocení pevněji než režisér otěže filmu. Téma kolektivizace je v československé kinematografii zastoupeno čím dál tím lépe. (04.03.2014)