Člověk bez osudu

Myslím si, že tá Nobelovka je úplne zaslúžená. Príbeh židovského chlapca v priam devastujúcej atmosfére koncentračných táborov. No nedajte sa zmýliť, to dôležitejšie nájdete až na samom konci. Film má v sebe tak zaujímavé myšlienky, že jeho škoda nevidieť. To precitnutie a duchovný rast chlapca je priam geniálne podané. Presne tak to žiaľ v živote chodí.... Slušný nadpriemer. 80/100 (07.06.2022)

Takže z mého pohledu asi nejlepší film o holocaustu natočili Maďaři. Na první pohled se může zdát, že zde chybí výrazná záporná postava nacisty, ale to je zřejmě záměr, který zdůrazňuje odlidštěnou mašinérii koncentráku. Na to, že film pojednává o holocaustu, je nečekaně optimistický, neboť hlavní hrdina György Köves a zejména jeho přítel Bandi Citrom zde ukazují především vůli přežít. (01.07.2020)

Moc pěkný madarský film z prostředí holokaustu se zajímavým poselstvím, které se vymyká všem ostatním válečným filmům. Hlavní hrdina hraje sympaticky, opomenout nemohu krásnou vizuální a hudební stránku od Ennia Morricconeho, které vévodí překrásná písen "On a moonlight night", která mě ohromila už v traileru a přiznám se, že jsem celý film netrpělivě čekal, až zazní. Zazněla bohužel jenom jednou, ale stálo to za to. Jediná scéna z filmu, u které mi mrazilo v zádech. (15.09.2009)

Působivý snímek, který hodně pozvedá neopakovatelná kamera a Morriconeho jímavá hudba, jinak příběh s nic moc novým nepřichází, docela dobře se mu daří šetřit patosem, nabízí i řadu otřesných scén, které se zaryjí pod kůži a teskně-nadějný reflektivní závěr, jenž je výbornou tečkou. Když se k tomu přidá výkon Marcella Nagyho, který při srovnání začátku a konce jako by hrál dvě zcela odlišné role, nelze než nepodlehnout. Hold Maďaři zvládají i takové filmy, nejen ceněné artové exhibice. Opět jim máme co závidět. (14.05.2010)

Jednoznačně souhlasím s komentářem Pejpra. Film nevyužil potenciál námětu a skvělé kamery. Totálně ho zazdil střih. Ačkoliv filmová linie se odvíjí plynule od deportace hlavního hrdiny z Budapešti v polovině války do pracovního tábora a dále skrze vyhlazovací tábory k osvobození, je děj roztříštěn velkým množstvím epizod. Ty jsou samy o sobě výmluvné, leckdy klíčové a dobře zpracované, ale vždy to černé okno mezi - naruší kontinuitu příběhu a diváka si stále drží dost daleko od těla na to aby se do filmu hlouběji ponořil. Je to takové sledování reportáže z koncentračních táborů. Židé stojí na apelplacu několik hodin protože jeden z nich zběhl a čeká se než ho najdou kápové a exemplárně ubijí před nastoupeným táborem - střih - hrdina filmu Gyuri se dělí s kamarádem o chleba - střih - pracovní četa vykládá vagony na nádraží - střih atd... Mohl to být dokonalý film. A jakkoliv mi byl hlavní hrdina sympatický (a perfektně zahraný) a problematika holocaustu mi není cizí, nedosáhl film u mne takového efektu jako např. Šedá zóna. A to i navzdory velmi dobře zpracovaným táborům, barákům ubikací, řadám ostnatých drátů a strážných věží (na rozdíl např. od tábora v Chlapci v pruhovaném pyžamu) atd.. Nic zde nepůsobí nedostakem prostředků ani papundeklově. Tvůrci jednotlivé epizody vybrali perfektně, ale chyběl jim tmel který by je dal dohromady. I tak jsem snímek se zaujetím a místy i s napětím dokoukal zcela svěží i přes pokročilou noční hodinu a nenudil jsem se ani jednu minutu z těch 134.... Každopádně film je vynikající v tom, že to strašné téma cíleného vyhlazování opět vynáší na světlo. Generace co jej zažila a přežila již téměř není a s ubývajícími pamětníky se časem ohlazují hrany zvěrstev. Za chvíli bude druhá světová válka dnešní školní generaci stejně vzdálená a exotická jako nám válka Búrská...Ale ono se to zas tak dávno nedělo... Filmů s touto tématikou nebude nikdy dostatek a je dobře, že vznikají stále nové. A jen vsuvka na závěr - poznali jste Otíka z Vesničky střediskové v otci Gyuriho? (14.04.2011)