Reklama

Reklama

Recenze (7)

Dionysos 

všechny recenze uživatele

Černobílý film beze slov a bez relevantního děje, přesto film nenudí. Statická kamera v pomalém uklidňujícím tempu přechází od velkých celků bezútěšné litevské reality k detailům lidských tváří. Jeden z těch snímků, kde je marné a hlavně zbytečné se snažit rekonstruovat jakokuliv pointu nebo vztahy mezi postavami, tady jde o samotnou sílu obrazu a o to, co se skrývá za ním. Jde o metafyzickou sílu obrazu se stejnou naléhavostí, kterou mají černobílé fotografie - jejich zmrazení času nás vrhá přímo před tíhu objektů, které zobrazují. A stejně jako ony je i (tento) film nedostatečný, protože stejně jako němá fotografie je i němý film ještě méně schopen svým 4:3 obdélníkovým okem zachytit realitu, než je tomu u filmů, kde postavy mluví. Protože člověk má na rozdíl od zvířat nejen hlas, ale i řeč. ()

foils 

všechny recenze uživatele

Koridorius je tím typem filmu, který pro svůj asketický styl vyžaduje od diváka nemalou dávku trpělivosti - a pak ho za ni náležitě odmění. Takže vizuálně super (dojde i na nějaké ty lechtivé scény), obsahově ale přece jen trochu banální. Spíš než vybroušeným klenotem, jímž by možná chtěl být, tak druhý Bartasův celovečerní film zůstává experimentem mladého tvůrce, který pořád ještě hledá svou identitu (a to nejen filmařskou - viz samotný námět dospívání, nejspíš Bartasova vlastního). *** 1/2 ()

zette 

všechny recenze uživatele

Me treti setkani s litevskym reziserem Bartasem dopadlo opet neuspesne. Neberu mu jeho umelecke pojeti, dlouhe zabery bez jedineho slova, ale pro me je to temer nestravitelne... mozna mohl byt jeste uspesnejsim fotografem nez artovym reziserem. Nechci nikomu lezt do svedomi, ale vazne je u vsech tech, co dali Koridoru plne hodnoceni..., je za tim velky filmovy zazitek a ne jen nejaka poza? ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Oživlé obrázky, prezentace, animace, klipy, dokonce i oživlé pohlednice (dle Hitchcocka) patří do filmu i k filmu. Samozřejmě s hudbou, bez ní by to mělo málo smyslu. A také fotografie sama o sobě má mnohdy sílu filmu, i když je z jiného těsta. Bartasovy filmy jsou samozřejmě první třída, jen není příliš jasné čeho. Pokud jde o žánr, do nějž patří i Tarrovy filmy (Turínský kůň přede všemi), potom je to jen I. třída Litevska, i když I. A. třída. A přesto tu nejde o reálný čas, o reálné prostředí asi jen do jisté míry - jinak bychom se raději mohli dívat na Empire State Building, jak ho vidí Andy Warhol. A to my asi nechceme, budeme se dívat na Šarunase Bartase (hezké jméno a snadno zapamatovatelné), ale na každý jeho film ostražitě a kriticky. ()

Galerie (5)

Reklama

Reklama