Reklama

Reklama

Žena z jezera

(neoficiální název)
  • Japonsko Onna no mizuumi (více)

Obsahy(1)

Miyako Mizuki, manželka a matka, se romanticky zaplete se svým interiérovým designérem Kitanem. To, co se zpočátku jeví jako obyčejný flirt, se postupně vyvine ve vášnivou aféru provázenou tajnými setkáními v ošumělých hotelech. Jeden den Miyako dovolí Kitanovi, aby si udělal pár jejích nahých fotek jako dárek na památku. Negativy nicméně skončí v rukou muže jménem Ginpei Momoi, učitele, který často pozoruje milence skrz okno z blízké školy. Ginpei, který je Miyako posedlý, ji informuje, že negativy má on, a domluví si s ní schůzku... (monaMis)

(více)

Recenze (2)

garmon 

všechny recenze uživatele

Vrcholně estetizované a tedy perfektně natočené drama střihu Antonioniho anebo Hirošima, má lásko. A s těmi vraky lodí všude okolo asi i poučené Bergmanem. Sranda, Persona vzniklá v témž roce taky využívá ženské ruce. Takže: citové hry lidí, zápletky založené na manipulaci a zneužívání převahy jednoho nad druhým. Esteticky dokonalé, poučené existenciální částí Nové vlny. Pocit je tísnivý, to znám z vícera japonských filmů šedesátek, napadá mě Písečná žena anebo Záznam o japonském hmyzu. Japonci vždy tendovali k redukci, věci se opakují, děje se toho málo a i to je podané spíš introspektivně. Překrásná hudba – série s hiáty ve dvou flétnách, prolínání anebo se motá jen jedna a bourdon je v druhé z fléten v nízké poloze. A pak přebere motiv harfa a jako barevná skvrna se nahoře objeví smyčce. Bohužel to jede dokola snad 30x a pak už to je nejen tísnivé, ale i obehrané. Obecně nesleduju Japonce snadno, na tomto si uvědomuju i svou dlouhodobou únavu z nové vlny, z její modernistické čistoty prostředků – ve 14 letech by mě bylo toto sebralo totálně. Perfektních posledních pět minut, za ně zvyšuju na 4. ()

Reklama

Galerie (14)

Reklama

Reklama