Žena mých snů

Žena mých snů, to jest krásný barevný film v hlavní roli s jedinečnou, okouzlující světovou stepařkou Marikou Rökk. Příběh prostý až jednoduchý, přesto měl film jiskru a ten správný náboj, možná díky zasněžené horské přírodě ale zejména pak díky brilantním hudebním a tanečním výstupům na začátku a na samém konci filmu...To jsem si vskutku připadal jako v divadle. Samotný konec byla už jen limonáda, ale krásná:-) Někde jsem četl, že prý to byl dokonce tenkrát mládeži nepřístupný film.."V noci přec nikdo samoten rád není, neboť líbat v měsíčním osvětlení je to nejhezčí, viďte, nad to není, jednou tak, pak zase tak, nu, víte jak!" Výprava, choreografie, kostýmy a hudba, to jsou největší klady tohoto filmu. 4*. (21.09.2008)

Nevím, jak hodnotit film, který je kvintesencí německých maloměšťáckých /a nacismus z toho všeho vzešel/ hodnot v životě a představách o divadelním životě - přesně z takovýchto divadelních revue si dělá legraci Pytlákova schovanka. Natočeno je to ovšem excelentně. (18.11.2016)

Marika Rökk je po herecké, taneční a pěvecké stránce absolutně dokonalá. I svůj maďarský přízvuk už používá jen jako nepatrnou exotickou třešničku na dortu. Povšimnutíhodné je, jak je v různých záběrech s prominutím jinak kyprá - film začala natáčet doslova pár dnů po narození dítěte. A přesto tančila jako o život. Tak jsem se rozepsal o hlavní hvězdě - ono vlastně nebylo moc o čem jiném, celý film byl psaný pro ni. Snad jen lehce groteskní Erwin (Walter Müller) a další epizodní figurky s občasným vtipem stojí za kratičkou zmínku. (19.11.2017)

Revuestar Julia Köster (Marika Rökk ) je zralá na dovolenou. Tahle zástupy milovaná kráska má již jen jedno přání: konečně si jednou udělat pořádnej voraz. O nové nabídce, jež je jí doslova vnucována, nechce ani slyšet, naopak, o ničem nepřemýšlejíc, utíká bezhlavě do Tyrol. Vzíti si zavazadla kvůli zběsilému spěchu jaksi nestihla a též její oblečení není pro dámu na cestách zrovna nejvhodnější... Když tento snímek přišel po válce podruhé do kin, vyvolal obnovenou vlnu nadšení. Aby také ne. Jedná se o nejdražší evropský barevný film let 1943/44, který měl alespoň na chvíli odpoutat Němce od války. Tak vznikl jedinečný snímek spojující v dokonalou jednotu skvělý scénář, hudbu, výpravu i herecké obsazení. Zpěveckému, tanečnímu i hereckému výkonu Mariky Rökk jednoduše není co vytknout. Jo, pan říšský ministr propagandy dobře věděl, jak se točí filmy. (Tedy především, kolik je k nim zapotřebí peněz!) (29.05.2005)

Druhý barevný film Mariky Rökk ukončil její slavnou říšskou kariéru, aby později, již koncem 40. let, opět plynule navázala na stejnou vlnu. Její první barevný blockbuster byl Ženy jsou lepší diplomaté, první barevný německý film vůbec. Stejně jako ona, i Hans Albers za války natočil dva barevné filmy. Hvězdné trio pak doplňuje se čtyřmi snímky Kristina Söderbaum a bilanci barevných velkofilmů pak cele uzavírá historická záležitost Lázně na mlatě (ta ovšem bez výrazných hereckých hvězd) a sportovní Der grosse Spiel, film, který je ovšem barevný jen v závěru. Žena mých snů je skvostný výpravný příběh o revuální hvězdě se skvělým humorem a mnoha dokonalými hudebními čísly. V Protektorátu jsme takové úrovně nikdy nedosáhli, ač v tradici vlastních hudebních filmů jsme se několikrát přiblížili. Srovnání se soudobým Hollywoodem také není liché, konečně to, co dokázala zosobnit jediná Marika Rökk svou všestranností v každém směru, na to měli v Americe tři až více hereček, byť v poměru na jeden film. Bývá označována například za kombinaci Ruby Keeler, Jeanette McDonald, Ginger Rogers a Eleanor Powell. Dokázaly však ony hrát na harmoniku, komiku rázem osvěžit o grotesku, zpívat a tančit ve všech variacích od baletu po step? Neřekla bych. (14.02.2009)