Až na konec světa

Wim tentokrát procestoval skoro celou zeměkouli, aby natočil jeden ze svých nejlepších filmů. Jestli úplně nej, to nedokážu tvrdit, protože mi jich ještě několik zbývá. Naštěstí, je jich čím dál, tím míň. Ale jak ten seznam pomalu ubývá, tak můj obdiv k tomuhle kouzelníkovi roste. Pomalu, ale jistě, s každým novým filmem, je to stále silnější. Uvidíme, kde se to zastaví, ale jestli to tak půjde dál, budu si asi speciálně pro něho závést novou, bodovací stupnici. Z téhle už víc nevyždímám. (10.03.2016)

Relaxačná filozofia (spracovanie), duševná jóga (dej). Ono ide vlastne o takú cyberpunkovú fantasmagorickú báchorku, kde každý hľadá každého, a pritom hľadá niečo úplne iné, a možno TO nachádza iba v svojich snoch, a možno v cudzích snoch, a možno iba hľadá. A v podstate je to film o priateľstve, a neskôr sa zmení na postapo o našich negatívnych vlastnostiach a o tom, že negatívne vlastnosti nás robia ľuďmi. A je to podobenstvo o mnohých veciach, kde samotný príbeh je nepodstatný, a ide hlavne o tie sny. Wenders tu vytvoril absolútne dokonalú snovú atmosféru, ktorá vás po celý čas uspáva a pritom nenudí, a neskôr sa stávate súčasťou jeho snov, ktoré nedávajú zmysel. A ani nemusia, lebo sú to sny. A nepôsobí to nepatrične, vďaka tej atmosfére a neskutočne geniálnej hypnotickej hudbe a perfektným hercom. Videl som tú dve a pol hodinovú verziu a nepochopil som to. A nevadí mi to. Podobným spôsobom som film nesníval už dlho. (05.05.2013)

Wim Wenders je kouzelník! Kouzelník obrazu, kouzelník zvuku i kouzelník hloubky výrazu! Wenders o tomtu filmu snil a připravoval se naň 14 let!, snímek stál 23 milionů marek, točil se v patnácti městech osmi států čtyř světadílů. Co o tom říci - film, který naprosto plynně spojuje detektivku se špionážním filmem, vše je podané jako roadmovie v melodramatickém obalu se sci-fi podkladem! Nechci tvrdit, že jsem ho pochopil (to asi ani nejde), ale byl jsem jím naprosto uchvácen, ohromen a fascinován - stejně jako snímek sám je fascinován snem, viděním a fantazií. U Wenderse naprosto nezáleží na stopáži - po skončení snímku vždy převládá pocit, že toho bylo málo - jak rád bych se dostal k původnímu osmihodinovému materiálu (!!!). Solveig Dommartin je podobně jako v Nebi nad Berlínem neodolatelná (andělštější než její andělští obdivovatelé). Sam Neill si u mě neuvěřitelně polepšil a stal se z pitomce z Jurského parku hodně, hodně velkým hercem. Max von Sydow, Jeanne Moreau, William Hurt - všichni neuvěřitelně poetičtí a dokonalí. Film, v němž vás nepřekvapí vůbec nic - ať je to jakkoliv podivné, krásné a nezemské!!! (17.08.2005)

Podíval jsem se na tento film Wima Wenderse v nezkrácené verzi o délce necelých 5 hodin, byl to vůbec nejdelší souvislý film (nepočítaje TV série na pokračování), jaký jsem doposud viděl a určitě nelituji. Wenderse po 7 viděných filmech už plně vnímám jako specialistu na žánr road movie a zároveň jako režiséra, který s vytvořením podmanivé atmosféry a precizním vykreslením postav zvládá divákovu pozornost úspěšně zaujmout i v případě dlouhých filmů s pomalým dějem (snad jen v jeho raném filmu Strach brankáře při penaltě se to Wendersovi dle mého názoru ještě moc nepovedlo). Zejména během prvních tří hodin u mě převládala spokojenost, souvislý příběh putování několika postav napříč zeměmi dokázal střídat různé žánry bez pocitu překombinovanosti. Hodně se mi líbil nápad sci-fi z budoucnosti zasazeného jen o pouhých 8 let vpřed, kde si tvůrci díky trikům nápaditě vyhráli s vylepšením prudce se rozvíjejících technologií na plátně, přičemž po 30ti letech na současníka už mnoho prvků jako sci-fi ani nemusí působit. Nečekaně mě však zaskočilo, když se tahle road movie se sci-fi prvkem v pozadí pak cca na hodinu a půl proměnila v čistokrevnou sci-fi z jedné futuristické jeskyně v austrálské poušti, po třech hodinách se naprosto změnila poetika filmu, která mi poté moc nesedla (zvláště v těch abstraktních počítačových záběrech) a z filmu, který jsem si z velké části vychutnával, se najednou stal film, ve kterém jsem se ztrácel a chvílemi mě spíše odpuzoval. Když se Claire s jedním ze svých souputníků konečně rozhodla opustit jeskyni, dočkal jsem se spíše větší deprese, než vysvobození, ale musím říct, že poslední půlhodina mě pak úplně dostala do transu a hodně mě překvapilo, do jaké nadčasové hloubky celý tento dlouhý snímek vyústil a k čemu mě nakonec Wenders po pěti hodinách žánrově i pocitově pestré filmové procházky dokázal dovést. * * * Až na konec světa vypráví mj. o prudce vyvíjejících se moderních technologiích, které nás stále více ovládají, reflektuje tyto výdobytky spočátku jako něco, co nám zlehčuje náš život, stává se jeho běžnou součástí natolik, že si tenhle progresivní vývoj ani neuvědomuje (tak, jako si mnoho diváků po velkou část filmu ani neuvědomuje hlavní téma a ozřejmí se mu to naplno až v poslední z pěti hodin) a zároveň jako něco, co nás může totálně zničit, pokud podlehneme šílené závislosti. Dnes to možná nezní jako něco myšlenkově objevného, ale Wenders dokázal natočit film nabitý podmanivým dějem, v němž postupně s hlavními hrdiny nahlédnete do různých civilizací od velkoměsta přes pustou přírodu až po onu „HI-TECH jeskyni“. Film, který se nevine stylem klišéovité agitky, ale v doprovodu dobrodružných zážitků plných emocí, vztahových dramat a také spousty hudby nejrůznějších stylů v pozadí (včetně živého podání písní malé kapely zložené z postav filmů) postupně dospěje k hutnému zamýšlení na ono téma. I přes jistou rozvláčnost se pro mě jedná o silný zážitek se silným, mnohavrstvým „vesmírním“ závěrem... [80%] (07.10.2021)

Nesúvislý dej, ktorý sa tiahne filmom s dlhočiznou stopážou (videná 158-min. verzia). Akési soft sci-fi road-movie, ktoré začína i končí divne, a v ktorom sa väčšina postáv chová nelogicky. Nepomôžu veľmi tomu ani Hurt, ani Neill. Práveže sa divím Neillovi, že sa na taký ľahký eurobizzarre dal nahovoriť. Nečudo, že film skončil absolutným prepadákom. Čo sa mi ale páčilo, bolo vykreslenie blízskej budúcnosti, tj. svet sa celkovo nezmení, iba pribudne pár high-tech hračičiek. Hodnotenie: 45% (25.06.2014)