Ó slunce

Podtitul pro filmové fajnšmekry by klidně mohl znít: s francouzskou novou vlnou až do Mauritánie! Zjišťuji, že objevovat různá zákoutí africké kinematografie napříč celým kontinentem krajin třetího světa mě docela baví a ty filmy mnohé o kultuře a obyvatelech své země z různých pohledů i vypoví. Zde máme téma mauritánských imigrantů ve Francii, z nichž pravidelně sledujeme černocha, který se tu snaží naučit žít a pracovat, přizpůsobuje se prostředí, v němž vedle nacházení přátel a zakládání rodiny čelí i rasistickým předsudkům a nenávistnému opovrhování na mnoha místech. Umělecky je to celé nesmírně originální, včetně divadelního podobenství na úvod (které zobrazuje jakési náboženské a vojenské rituály a postupně přechází do parodie a zároveň krutého obrazu vraždy), ale na můj vkus také příliš rozplácané ve spoustě scén stylově natolik vzájemně odlišných (od dokumentárních záběrů až po vysoce stylizované výjevy), že to občas budilo chaotické dojmy a dohromady ne vše do sebe zapadlo. Včetně závěru, který jakoby vypadl z nějakého psychohorroru, má silnou atmosféru, ale vůbec jsem tu jeho význam nepobral a měl jsem pocit, že to jde úplně mimo vše, co jsem sledoval před tím... a občas do toho všeho Med Hondo ve víru nové vlny nahodile vhází naprosto ujeté nápady jako od raného Jessuy nebo Chytilové (jako třeba náhlá hádka mezi ženou a mužem snímaná totálně rozlítanou kamerou, či v jedné části pravidelné střihy na svérázného chodce mluvícího směrem k divákovi do kamery). Bohužel tato nejednotná forma u mě snížila celkový dojem z filmu, jehož obsah v mnoha scénách mě často upoutal a který své téma zpracovává často zdařile. Potěšila i scéna z podniku se živým podáním afrických šlágrů a nečekaným „hostem“ Bernardem Fressonem. [70%] (01.10.2022)

Je docela příjemné vidět film o rasismu z doby, kdy to ještě mělo skutečný účel a kdy se na tohle téma nenabalovalo tolik "důležitých" věcí s tím v současných filmech spojených, které ale s rasismem nemají nic společného. Ta občasná jednostrannost mi tu sice vadila, ale bylo jí dostatečně málo na to, aby to nezačalo působit přehnaně. Dokonce i natočené je to nesmírně svérázným způsobem, který má v mnoha záběrech leccos do sebe ať už jejich výstavbou, tak i úhly kamery. Problém mám ale s tím, že i když je zde mnoha skvělých jednotlivých scén, jako celek to na mě působilo až moc bezdějově a s neujasněným stylem, protože to občas působí, jako by se z toho na pár minut stal úplně jiný žánr (od dokumentu po horor) a když už na takový moment dojde, je to, no... divné. Díky tomu mi to taky nepřišlo zrovna podmanivé a i přes propracovanost některých scén (včetně těch symbolistických) mě to nedostalo tak jak mohlo. Možná je to i tím, že jsem od toho čekal víc, protože takhle zpětně mám pocit, že to, co ukázala už scéna v úvodních titulcích, je vlastně ve velké zkratce téma celého filmu a tak tomu chybí něco navíc, protože je už od první minuty jasné, co to vlastně chce říct. Pak už to jen rozvádí v určitých případech, ale za 104 minut toho šlo říct myslím si víc. I ten závěr je takový podivný a poněkud neujasněný, podobně jako scénka s farmářskou rodinkou (jejíž smysl chápu, ale ona má smysly dva a vzájemně si rozporují). Tak jako tak to ale je zajímavý projekt, byť ne tak moc africký, jako spíš silně ovlivněný francouzskou novou vlnou, ale popravdě, kolikrát se vám poštěstí vidět francouzskou novou vlnu v africkém filmu... Přes tři ale stejně nepůjdu, tak moc mě to neoslovilo. Silné 3* (25.12.2022)

Antikolonialistický film z africké kuchyně. Přistěhovalec se snaží sehnat v Paříži práci a důstojné bydlení, stejně jako jeho další krajané. Příliš se mu to nedaří, setkává se s bezdůvodným odmítáním, nepochopením, až rasistickými narážkami. Po nepodařeném boji (také vnitřním), utíká... Příběh nemá přesné kontury, divák je pouze svědkem putování hlavního hrdiny, které se prolíná s různými rozhovory, písněmi, krátkými scénami, které se můžou zdát ledaskomu nesmyslné. Nádech Nouvelle Vague a některé tragikomické pasáže poněkud zpříjemňují a zlehčují složitou otázku imigrace, aktuální i v dnešní době. Rozhodně doporučuju, dobré k zamyšlení ! (15.03.2013)