やさぐれ姐御伝 総括リンチ
Crocked Triangle
Female Yakuza Tale
Režie:
Teruo IšiiObsahy(1)
Nezávislá mstitelka a bojovnice Ocho je po příjezdu do jednoho z japonských měst lapena drogovými dealery, mučena a je jí prohledán rozkrok. Natož je puštěna na svobodu. Časem zjišťuje, že ve městě působí gand tří zvrhlých, úchylných mafiánů, kteří pašují drogy ve vaginách mladých dívek, které jsou na drogách závislé. Útok na ni byl omylem, který si však ona nenechá líbit. Ocho se přidává na stranu místní "ženské Yakuzy", aby gangu a jeho zlořádství učinila jednou provždy přítrž. (Flipnic)
(více)Recenze (13)
Rok po natočení posledního dílu veleúspěšné Red Peony Gambler série se studio Toéi snažilo navázat filmy Modern Woman Gambler a The Red Silk Gambler. Oba skončily neúspěšně a v Toéi se rozhodli dát tomuto konceptu poslední šanci. Tak v roce 1973 vznikl Sex and Fury, jenž byl následován téhož roku pokračováním Female Yakuza Tale. Dalšího dílu se ale série již nedočkala. Jako obvykle je poměrně obtížné odhadovat důvod vzhledem k tomu, že bližší informace o kontextu nejsou snadno dohledatelné. Jasné je v každém případě to, že druhá část je oproti první (narativně kompaktní) velmi bizarní až groteskní, inkoherentní, zároveň ale nebývale zábavná, silná v jednotlivostech a stylově vytříbená s několika naprosto ikonickými sekvencemi. Išii stvořil dílo svým způsobem podobné Suzukimu Branded to Kill. Dílo, které tehdejší publikum nijak zvlášť neoslovilo, ale později inspirovalo mnohé tvůrce. Více o filmu k přečtení zde: http://www.weirdwildrealm.com/f-sexandfury.html a http://www.eyeforfilm.co.uk/review/female-yakuza-tale-film-review-by-anton-bitel ()
Podobně jako v "Sex and Fury" se setkáme s mstitelkou, bojovnicí a "milovnicí" Ochi, kterou hraje ve své době oblíbená herečka Reiko Ike. Opět vše dohromady ... pašování drog ve vagínách prostitutek, obrovské množství nahoty, sexu a erotiky, nějaké to střílení, cesta za pomstou, hazardní hry, sjíždění prostitutek heroinem, zneužívání holek, vraždy, mordy, souboje na meče ... a ve finále jeden obrovský masakr asi 30ti zcela nahých bojovnic v čele s Ocho proti gangsterům, přestřelky, souboje na nože a meče, stříkance krve, močení nahých bojovnic na poražené rozpárané nepřátele ... Co víc si přát, zlatá léta japonského explotation. Vše dokonale scénáristicky pospojováno tak, že divákovi nic neunikne, nevnutí se žádná výrazná nelogičnost a vše dá dohromady ve finále jeden velký úžasný dějový celek. K tomu je třeba si přičíst až neuvěřitelně dokonalou kameru, kamerové záběry a výbornou atmosféru. ()
Co dodat.Druhý seznámení s Reiko Ike dopadlo opět skvěle.Vše klape tak jako ve Furyô anego den: Inoshika Ochô .Opět je tady plno,nahoty,sexu,drog a nechybí samozřejmě i souboje,ikdýž těch by tu mohlo být víc.Dějově propracovaný a skvěle natočený.U mě první díl překonám nebyl,ale i tak dávám 4 hvězdy.Byl jsem na vážkách,ale kurevsky zábavný finále rozhodlo o zasloužené čtvrté hvězdě. ()
Killer samurai sexploitation! Japonsko, 70. léta... násilné a sexuálně velice otevřené exploatační filmy, v nichž hlavní úlohy většinou ztvárňovaly slavné populární zpěvačky. Po Meiko Kaji, proslavené díky dvěma dílům Lady snowblood a tetralogii Felame Prisoner Scorpion, přichází na řadu Reiko Ike ve dvoudílném opusu s hrdinkou Ocho Inoshika (Sex and Fury a pokračování Female Yakuza Tale), jímž se také silně inspiroval Tarantino v případě Kill Bill. (Kde jsme to už jenom viděli, poníženou ženu, která se mstí a v závěru rozseká několik padouchů ve vysoce stylizovaných záběrech, jimž je věnována vždy jedna dominující barva, a protivníci se koupou v bazénku, jenž se zabarví dočervena? O scéně zasedání rady s rozčílenou a sprostou Asiatkou ani nemluvím.)._____ Reiko Ike není tak dobrá herečka (ani nemá tak libozvučný hlas jako) Meiko Kaji, která své role dokáže uhrát očima, na druhou stranu je ale přirozenější a věrohodnější v bojových sekvencích, které se vyznačují až chirurgicky přesnou choreografií a vysokým estetickým cítěním tvůrců. Hodně se zde staví na kontrastu barev, kdy úvodní deštivá scéna se zabarví do červena tryskající krví protivníků stejně jako hrdinčin deštníček, bordely a různé pajzly jsou naopak oděny do světlých barev. A ani nevadí, že očividná inspirace Suzukim (filmařem) a Zatoichim (filmem, resp. filmy) je tak okatá, když tvůrci dokázali stvořit vlastní fungující a celistvý fikční filmový svět a být přitom originální a zábavní zároveň._____ "Vystavování masa" a degradování ženy na pouhý objekt potěšení či slintavého (mužského) pohledu je v závěru natolik nadsazen a převrácen, že do té doby velice misogynní snímek je naopak oslavou ženství a ženské síly jako takové. Snad se na ČSFD Female Yakuza Tale začervená, zasloužila by si to, holka jedna šikmooká. :) ()
Ocho podruhé. Filmaři to tentokrát vzali za dost jiný konec a zasadili celý příběh do promakaně komplexního světa, který je chytlavým mixem sedmdesátkové, barevné a avandgardní estetiky s psychedelickými podtóny. Celé je to filmařsky preciznější, více se to řídí nějákými svými pravidly, příběh je sofistikovanější, je tam více barvitých postaviček, více humoru, kulisy jsou detailně vypiplané atd.. To všechno je na jednu stranu(ze zřejmých důvodů)dobře- Na stranu druhou tomu chybí taková ta bezprostřednost, syrovost a nevyzpitatelnost prvního dílu. Tohle je z velké části taková (lehce yojimbovská)detektívka plná intrik, což je sice fajn, ale co si budeme říkat osudová pomsta je prostě osudová pomsta a táhne mnohem více. Je tu více nahého šermování(což jen chválím), ale nemůžu se ubránit dojmu, že ten závěrečný epic-gruppen-naked-fight byl lehce nezvládnutý(něják nefunguje dynamicky jako celek přesto, že jednotlivé prvky jsou bezesporu kulervoucí). Nebude to taková srdcovka jako první díl, ale je to královská zábava, která je u mě někde mezi 4 a 5 ()
Galerie (16)
Photo © Toei Company
Reklama