Co jsme udělali slepicím

Lidé si ze slepic udělali nepěknou fabriku. Nezacházejí s nimi vůbec jako s kolegyněmi z přírody. na obranu lidí ale musím říct, že jsem čtyři měsíce zkoumal chodvání slepic, a a moc pěkné osobní zkušenosti s nimi nemám. Jsou sadistické, rasistické, xenofóbní. Takže jsou asi jen na vajíčka a polívku. (11.09.2010)

Pořád aktuální myšlenka zachycená v animovaném filmu. Jedna slepice co snáší vejce na hvizd začne vzpomínat na to, jak si snášely dřív, kdy ještě nebyli ve "fabrice", že to bylo lepší, pak přemýšlí nad tím co se děje s kuřatama a nervama přestane snášet, tak ji zavedou k psychiatrovi.. Ale jo, pobavila mě tam ta myšlenka kohouta coby budíku. ----- Zde je zajímavé vidět Jiránkovi kresby v pohybu. Doporučuji shlédnout a zamyslet se nad tím. (23.12.2016)

...to sme urobili následne sami sebe. Na povel znesieme, podobne ako sliepky, čokoľvek. Od úpravy súčiastky auta na mechanickej linke cez fascinujúcu prezentáciu čohokoľvek až po manažársku smernicu zefektívňujúcu predaj najúžasnejšieho výrobku "našej" firmy. Nie je to prirodzené. Ani úbohým sliepkam, ani muklujúcim zamestnancom. Psychonalytik však z následného stresu pomôže: vysvetlí, že za to môže Váš potlačený sexuálny život batoľaťa alebo vyprdne podobne "objavný" beletrizujúci blábol, duša otroka sa ukľudní, vytrasie buxu následníkovi Junga na stôl a po jej vyprázdnení ide s úsmevom pre prospech svojho majiteľa zniesť ďalšie zlaté vajcia. (08.07.2013)

Jiránek svůj laskavý, kritický a především nadčasový film "Co jsme udělali slepicím" nenapsal o slepicích - ono stačí vidět jejich diskusi, strhaný výraz, nebo jak je naladí tanec. Ale jinak moc fajný filmeček s geniální animací. A věčná škoda Jiránka, viděl jsem tohle dílo po létech na připomenutí, protože nám tenhle Pan Kreslíř včera zemřel. :(( Plné video: http://www.youtube.com/watch?v=nav38jfRDhg (07.11.2012)

Ať Jiránek mluví za sebe, já slepicím nikdy nic neudělal, naopak se to bohužel říct nedá. Mám z nich trauma z dětství, kdy mi jedna z nich znehodnotila chleba se sádlem. Já cítil takovou radost, když se ke mně hnala, myslel jsem, že se chce se mnou kamarádit! Roztáhl jsem náruč na přivítanou, ona uhnula, vyskočila a klofla si do chleba, co jsem držel v ruce, tříletý kluk zase tak vysoký není, já se lekl a krajíc pustil. A pak jsem dlouho brečel, ani ne tak pro to jídlo, ale proto, jak jsem se v té slepici zklamal. (23.11.2013)