Audience

Audience je asi jedna z nejméně vypovídajících her Václava Havla. Nezazní v ní totiž až tolik o tehdejší společnosti. Sládek si sice stěžuje, že musí na Vaňka něco psát, ale správně podotýká, že v marasmu zůstává on a musí mu čelit ať se mu to líbí či ne. Série rozhovorů se pak točí víceméně pořád o tomtéž a na rozdíl od jiných her nedochází k tak masivní kritice poměrů. Oba herci hráli docela dobře. Josef Abrhám dokonce několikrát musel skrývat úsměv, což se mu ale povětšinou nepovedlo, protože Lanďák improvizoval. Jenže právě Abrhám neměl zase až tolik textu, většinou musel spíše reagovat na to, co sládek vypustí. A tady je právě jeho genialita, kdy dokáže z minima herectví vytáhnout maximum. (21.12.2021)

Divadelní hra coby svědectví minulé doby. Osobně mi připadá velice zdařilá. Herecké výkony (oba!) jsou výborné. Humor není zdaleka hospodský, jak by se mohlo na první pohled zdát. Landovského notorický pijan je sice očividně hlavním bavičem, ale mnohdy jsem se neméně usmíval při pohledu na Abrháma, kterak se v roli intelektuála Vaňka snaží nějak slušně "přizpůsobit situaci". Být "společenský", ale neopít se. Vyhovět a nevyhovět (Bohdalka). Přijde mi vtipné, že se hra nesnaží diváka ani tak splynout s pocity trpícího intelektuála (tedy s morálním hrdinou příběhu) uklizeného a potrestaného k fyzicky namáhavému zaměstnání. Místo toho se vlivem nápaditě absurdních monologů Landovského člověk noří do psychologie udavače a alkoholika s Korsakovovým syndromem, který ve své neustálé opilosti a jednoduchosti není dlouho schopen (a možná i ochoten) tajit pravdu ani své názory. Jeho neustálá starost, co si o něm Vaněk myslí. Postesknutí, že jeho se nikdo nebojí a nikomu nestojí za to, aby na něj donášeli a podobné absurdity. Jako kdyby chtěl s Vaňkem měnit. Na druhou stranu, skončit na takovém místě za občanskou statečnost může mít pro člověka jiný význam, než tam sedět za podvod či za hloupost. Je to zkrátka hra plná hořkosti i humoru. (16.12.2022)

Já si prostě absolutně nedovedu představit v roli sládka nikoho jiného, než Pavla Landovského! Co ten tam předvádí a jak se během představení skutečně ožere z asi více než deseti osmistupňových piv je nehorázný!! Převrhává sklenice, plete si text, že se i sám jeho protihráč Josef Abrhám musí otáčet od hlediště a je vidět jak se směje! Lidé v hledišti to taky poznají a hlasitě se smějí a tleskají! To je prostě bomba! Fakt parádní a takový představení bych chtěl někdy zažít. Viděl jsem to kdysi tenkrát v 90tým v televizi a až ted´ znovu a má to vynikající kouzlo težce porevoluční divadelní scény! Pecka! Po představení se na pódiu ukáží i sám autor hry Václav Havel (který včera bohužel zemřel ve věku 75 let. R.I.P.) a režisér Jiří Menzel a prohodí pár vět, které jsem vyloženě hltal. Těžký osud vylíčí i Pavel Landovský, když vypráví, jak ho komunisté vyhostili z vlasti a 11 let musel žít, tak jak se dalo. Už i z tohoto důvodu bych nikdy u voleb těm bolševickým bastardům hlas nedal, at´ už se děje cokoliv!! V hledišti je možné zahlédnout spoustu našich herců, Iva Janžurová, Vladimír Kratina, Libuše a Miroslava Šafránková, Josef Hanzlík a spoustu dalších. Jedna z nejlepších divadelních her a představení, kterého si moc vážím, už jen pro tu neopakovatelnou atmosféru! A jsem ještě moc rád, že vlastním i LP desku Audience, kde Vaňka namluvil rovnou Václav Havel a stárka Pavel Landovský a nahrávka byla pořízena v roce 1978 v bytě Vladimíra Merty a v roce 1990 ji vydal Bonton. To je pro mě rarita, za kterou děkuji mému tatíkovi. (Také už bohužel R.I.P.). (19.12.2011)

Legendární záznam Havlovy jednoaktovky uvedené v Činoherním klubu s opravdu výjimečnou besedou s herci a autorem na konci představení, v níž je velmi silně zakonzervován duch doby... Skvělý Havlův text založený na práci s frázemi a jejich repetici a skutečně živelný Lanďák...ta role mu byla napsána skutečně ,,na tělo"... (18.12.2018)

Vděčný a věčný střet dvou nesourodých lidí (zde intelektuál v konfrontaci s  profesně nadřízeným a "dozorujícím" ožralou s funkcí) jehož úspěch přisuzuji neznalosti obyčejného diváka dramatům Ionesca, Becketta a dalších a především postavě nekriticky přijímaného autora. Dvě hvězdičky za všechny herce a třetí za nostalgii s jakou na dobu, kdy jsem záznam poprvé shlédl, vzpomínám. (27.03.2024)