118 dní v zajatí ľadu

Tak ještě do třetice (a asi už naposledy) jsem se podíval na pana Barnabáše. Připomnělo mi to tentokrát ten kreslený vtip jak se horolezec s maximálním úsilím vyšplhá na nějaký kopec a zjistí že nahoře je pohodová restaurace ... Podobně i tady se týpci samoúčelně, hazardně a s vypětím všech sil celé týdny plahočí po ledu s tunami nepraktických zavazadel a po cestě je jen tak mimochodem navštíví pár turistů, kteří stejný úsek zvládnou v pohodě za pár chvilek helikoptérou (a stejně v pohodě by doletěli i na ten severní pól). Ale když to někoho baví... Otázka jestli by to celé dělali i bez toho natáčení na video. Ale dává mi to zhruba stejný smysl jako třeba vypravit se na maximálně dobrodružnou pěší expedici se závažími a ve skafandrech z Českého Krumlova do Prahy po dnu Vltavy a po 50 dnech dorazit s vypětím všech sil k cíli a konečně se nadechnout opravdového vzduchu ... jede tam sice autobus, vede dálnice a dá se jet i na loďce, ale bylo to úžasně extrémní, obdivuhodné a dobrodružné :)) Nebo by to po tom dně mohli zkusit třeba trabantem ... to by mohlo mít ještě větší úspěch ... když není co jiného na práci ... (19.05.2020)

Najväčšou devízou tohto dokumetárneho skvostu je jeho forma, nenútený štýl. V porovnaní s tým množstvom silených a afektovaných dokumentárnych filmov o rôznych amerických dobrodruhoch a ich cestách, ktoré vo svojej podstate síce môžu byť naozaj zaujímavé, avšak svoj potenciál ubíjajú úplne zbytočnými, emotívne veľkohubými a typicky americko patetickými prejavmi zúčastnených, pôsobí tento film úplne opačným dojmom. Naoko chladné zábery z večného prekonávania krýh či bezradného zápasenia so saňami sú tak strhujúce práve vďaka minimalistickému štýlu, ktorým boli spracované (pohltili ma tak, až som sám zatínal päste a škrípal zubami, aby som trochu pomohol). Zároveň sa filmu darí aj určitý filozofický presah. Schválne, skúste sa po tomto filme zamyslieť nad tým, či ani vaša duša nepozná hranice. (08.09.2011)

Zajímavý dokument o pár Slovanech, kteří si usmysleli přejít Severní pól bez jakékoliv podpory. Hodně při tom MRAZÍ dech, můj obdiv má především kameraman, který i přes všechny problémy a únavu dokázal zachytit a vystihnout celé to martirirum, ale samozřejmě mají můj respekt všichni, i když nechápu proč chce někdo dobrovolně trávit 4 měsíce v takových podmínkách - 80 %. (27.08.2012)

„Odmenou im je takmer mystický pocit spriaznenosti s prírodou. Je ich očistou uprostred života. Znovuzrodením. Práve ono im pomáha uvedomiť si zmysel a pravé hodnoty života.“ Jeden z prvých „barabáš-filmov“ (konkrétne tretí) pojednáva o expedícii z Ruska cez Veľký klinec do Kanady a o ľuďoch, ktorí vedeli do čoho idú (približne). O nepokojných dobrodruhoch, chápajúcich, že ľudská duša nepozná hranice. (21.12.2005)

Ačkoli mám zimu rád, tak tuhle výpravu bych si rád nechal ujít. Opravdu extrémní cesta na severní pól. Hazard se životem v teplotách pod 40 stupňů Celsia. Za sebou zapřáhnuté těžké saně obsahující životně důležité věci a všude kolem ledová pustina, kterou oživují jen hladoví lední medvědi. Záběry z této výpravy byly excelentní a krásně diváka vtáhly do děje, kdy se cítil jako pátý člen výpravy, ze které nejde odtrhnout oči. 118 dní nekončícího utrpení v ledovém pekle. [90 %] (12.11.2023)