Metoda

Jedna zasedačka, sedm lidí a pytel plný proradných fíglů. Mám rád tenhle typ filmů, jež dokáží z minima vytřískat naprosté maximum. Jak vyjít coby vítěz? S cynickým úšklebem přehopsat přes mrtvoly, jít stále dál a dál a neohlížet se zpět, dle hesla „po nás potopa!“?. Poslední symbolický záběr jakoby se skepticky ptal „a k čemu to celé vede?“. Ano, k čemu to celé vede… jenže – koho to zajímá? 90% Zajímavý komentář: Aiax (03.12.2008)

Pokud toužíte doskočit na pozici vrchního buzeranta nechutně bohaté nadnárodní zlodějiny, nejde ani o to, co umíte, ale především jaký jste zmrd! Je li na takovou pozici bezskrupulózních napomádovaných panáků a těžce emancipovaných barakud v kalhotových kostýmech povícero, je náramně zábavné nahnat ty hyeny do jedné místnosti a nechat je vzájemně se požrat. Jde přeci o koryto, takže snížit se k čemukoliv je roztomile lidské a důstojnost, svědomí a morálka jsou výplody chorých mozků spisovatelů utopických sci-fi. Musí pak být skutečným potěšením, pod takovým hovadem otročit. Náramně povedená hispánská konkurzní vybíjená, kterou trochu splachuje do hajzlu celkem tupá pointa. (23.11.2011)

Videl som už niekoľko filmov s minimom hercov a odohrávajúcich sa viac-menej v jednej miestnosti. V takých podmienkach niečo zachráni nápaditá kamera, niečo dobrí herci, ale rozhoduje dobrý námet a najmä scenár so zaujímavými dialógmi, ktoré nemôžu byť premúdrené, ani príliš obyčajné. Myslím, že v Metóde sa to podarilo. Grönholmova metóda odhalí nielen schopnosti kandidátov, ale obnaží aj mnohé zákutia ich psychiky najmä pri dosahovaní cieľa, ktorým je v tomto prípade víťazstvo vo výberovom konaní. Len mi nebolo jasné, prečo sa volí taký zložitý systém výberu, keď na Slovensku stačí mať vplyvného známeho alebo dobrú legitku vo vrecku. (13.02.2012)

Film, který vás možná naučí nenávidět kapitalismus. Metoda, která ponižujícím způsobem vybírá člověka na post vrcholového manažera, nutí k zamýšlení nad tím, co všechno jsou lidé schopni vydržet a kam až zajít, aby dostali top místo bílého límečku a jak firma pohlíží na možné kandidáty. Celý děj se prakticky odehrává v jedné místnosti a na toaletě a působí jako dobrý materiál pro divadelní hru. To ale není na škodu, protože statičnost místa vyrovnává dynamičnost rozhovorů a zvyšující se napětí ve tváři zúčastněných. Ve filmu je možná náznak, kdo je hlavním hrdinou, ale ani jeden z nich není kladným hrdinou a k nikomu si tak nevytvoříte vztah. O postavách nevíme více, než o nich říkají jejich životopisy a co si o sobě řeknou navzájem. A tudíž se sami ocitáme v pozici vedoucího, který má ty stejné informace a s odstupem a bez převažujících sympatií ke komkoliv má střízlivě a objektivně kandidáty vytřídit. (22.12.2013)

Po výborném rozjezdu v první půlce, kde se nám představí jednotliví uchazeči a následná metoda výběru, jsem byl nadšený. Příběh číšil originalitou, úkoly byly zajímavé a psychologický teror se pěkně stupňoval. Problém však přichází s druhou polovinou, kde jakoby scénaristům úplně došly nápady, dlouho se příběh plácá na místě, úkoly už přecházejí do stereotypní nudy a celkově se film sekne na čistě psychologické lince, ale úplně zapomíná na budovanou atmosféru, akci, napětí nebo se bojí jakkoliv přitvrdit. Samotný závěr mě pak už zklamal úplně, protože nám vlastně nic neřekl a jen za filmem zabouchl dveře. Veliká škoda, od podobné španělské tvorby jsem čekal něco více a potenciál tady byl, ale to, jak jej v průběhu filmu zazdili, mě bude mrzet ještě dlouhou dobu... (09.06.2021)