El método
El método
Il metodo
The Method
Režie:
Marcelo PiñeyroKamera:
Alfredo MayoHudba:
Pascal GaigneHrají:
Eduardo Noriega, Najwa Nimri, Eduard Fernández, Pablo Echarri, Ernesto Alterio, Natalia Verbeke, Carmelo Gómez, Adriana OzoresObsahy(1)
Madrid. Tisíce lidí demonstrují proti zasedání Mezinárodního měnového fondu. V této napjaté atmosféře probíhá v mrakodrapu nadnárodní finanční společnosti konkurz na obsazení vysoké manažerské pozice. Sedm kandidátů prochází výběrovým řízením, spočívajícím v aplikaci tzv. Gronholmovy metody: vylučovací metody na základě psychologických testů, kterým byli po 1. světové válce podrobováni důstojníci německé armády. Nakonec ji převzaly i nadnárodní společnosti... Po absolvování nesmyslného byrokratického labyrintu je principem testu rafinovaně stupňované drama vzájemné podezřívavosti a lámání charakterů, vytváření aliancí a ponižující manipulace, alibisticky se zaštiťující heslem „Nikdo tě nenutí“. Někteří z kandidátů by nakonec raději stáli na ulici mezi demonstranty, ale nemají odvahu si to přiznat... (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (212)
Zajímavý psychologický film o metodách výběru top managerů aneb Ten náš kapitalismus střediskový. 1) 52letý režisér angažoval typově i herecky výborné představitele (zvláště bych se zmínil o přitažlivém 32letém Eduardu Noriegovi - Carlos a o 36letém rovněž velice přitažlivém Pablu Echarriovi - Ricardo). 2) Film ukazuje v podstatě morálně bezvýchodnou situaci. Chtělo by se odsoudit zobrazované postupy jako nehumánní, typicky kapitalistické (background protestů proti MMF je čitelný). Na druhé straně však skutečně nikdo nenutí účastníky na hru přistoupit. Konec konců jde tedy více o individuální volbu mezi alternativami, které se v životě víceméně vylučují - být morální, čestný, poctivý anebo být špičkový manager. Že toto dilema je reálné, ukazuje praxe socialismu, který právě na popírání takovýchto modelů lidského chování dojel. 3) Spoiler. Rozhodnutí vyřadit Anu vzhledem k jejímu věku je naprostý nesmysl a pro mě by bylo dostatečným důvodem, proč takto hlasujícího manažera nebrat. Ale tvůrci zřejmě nechtěli racionální a rozumná rozhodnutí. Spíše jim šlo o to ukázat kapitalistický vlčí manažerský svět, kde nerozhodují argumenty, ale prostě to, jak je kdo silný nebo slabý. A nesporně Ana byla momentálně nejslabší hráčkou. 4) Gronholmská metoda, ačkoli jen fiktivní, je zřejmě dostatečně účinná a jasně pomůže vybrat nejvhodnějšího kandidáta - takového, který upřednostňuje kariéristické zájmy nad vším ostatním. Takových lidí je spousta. Ne vždy však je na ně tak dobře vidět, jako v tomto filmu. ()
Španielský konverzačný film, ktorý sa takmer celý odohráva v jednej miestnosti. Je nutné uznať, že tvorcovia v tomto prípade vytrieskali z minima takmer maximum. Píšem takmer, pretože Nikita Michalkov svojim fenomenálnym remakom filmu 12 dokázal "maximálne maximum". Nudiť sa určite nebudete ani sekundu, pretože každý rozhovor, každá konfrontácia a ostrejšia výmena názorov vám, to jednoducho nedovolí. Demonštrácia za oknami vysokej budovy má naozaj iba okrajový význam a film by sa bez nej určite obišiel. Trošku rozpačito na mňa zapôsobil aj samotný záver, ale nie natoľko, aby som uberal na hodnotení. Na konverzačný film naozaj veľmi, veľmi slušné. 80%. ()
Na tento film jsem padl naprostou náhodou a jak hodnocení zde, tak námět mne velmi zaujal. Měl jsem za to, že to bude něco podobného jako novější Exam (2009) a ani jsem se příliš nepletl. Opravdu je tov podobném stylu. Ovšem tohle je více konverzační a psychologické. Střet několika uchazečů o lukrativní místo je do první poloviny velmi dobře podán, zpracován a tajemnost až mírná "moderní mysterioznost" příjemně mrazí. Jak ale uchazečů ubývá, tvůrcům evidentně docházejí nápady a efektivita scén rapidně klesá ... Takže nakonec mi to vyšlo na slušné 3*, ale jistě by si tento snímek své příznivce našel a vysokému hodnocení zde se vůbec nedivím... ()
Kdyby celý film plynul tak originálně, svižně i napínavě, jak to bylo v snad nejzábavnější scéně s loptovou hrou v kanceláři, s hájením si zvolené evropské velmoci v rámci souboje, zřejmě bych se plně přidal k převažujícím nadšeným ohlasům. Takhle spíše po skončení zhodnotím snímek, který jsem sice vnímal především skrze námět rafinovaného výběrového konání jako celkem zajímavý, ale nejednou mi dával vzpomenout i na lepší komorní dramata či thrillery z jedné místnosti, které ve mně zanechaly památnější zážitek. Svojí téměř dvouhodinovou konverzační smšrtí ani spíše průměrnou atmosférou mě až na pár scén Metoda tolik nestrhla, přestože potenciál i řadu kladů jsem vnímal. Z rámcové linie s demonstrací včetně závěrečného kráčení ulicí po velké bitvě jsem měl taky rozpačité pocity čehosi naznačeného směrem k jisté paralele, ale nedotaženého tak, aby na mě tenhle obraz v závěru silněji zapůsobil. Značně podobná britská Zkouška, jíž jsem letos také udělil 3 hvězdičky, se mi zamlouvala nakonec i trochu víc, ač na Metodě jsem zase kvitoval, že se oproti zmíněné Zkoušce alespoň nesnaží svou strukturou a pojetím vyloženě kopírovat ty horrory z uzavřených prostorů. [60%] ()
Celý tento “nápad”, okolo prezentácie “Gronhómovej metódy” sa mi nesmierne pozdáva. Divák má tak jedinečnú príležitosť “pochopiť”, aké vie byť neúprosné, neustále skúšanie jednotlivca, po psychologickej stránke. Lenže scéna na “záchode”, ma natoľko “vykoľajila”, že snímok, ktorý som do daného okamihu vnímal, ako takmer dokonalú sondu do duše človeka, som zrazu prestal “rešpektovať”, respektíve, plnohodnotne vnímať. Už mi bolo takpovediac úplne jedno, “kto je kto”. A to je jednoducho, pri snímku, s takouto tématikou - “neodpustiteľné”. ()
Reklama