Poslední den léta

Moře, pláž, nebe. Svobodný, symbolický a abstraktní prostor jako dějiště osamělého setkání ženy a muže, jejich vzájemného vztahu, ostychů, rozprav a sbližování. Pozoruhodný minimalistický snímek, naplněný niternými dramatickými epizodami, může tematizovat existenciální tíhu válečných vzpomínek, stejně jako věčný a univerzálně srozumitelný příběh údělu muže a ženy, pomíjivosti krásných chvil, strachu z lásky či smrti. Režisérský debut Tadeusze Konwického, jenž se jinak proslavil jako spisovatel, se od soudobých děl Polské filmové školy odlišuje především jemnou poetikou a ztišenou atmosférou. (12.01.2012)

Spisovatel a režisér Tadeusz Konwicki debutoval minimalistickým snímkem odehrávajícím se výlučně na pláži baltského moře. Tady se setkávají dvě bezejmenné postavy - ona a on - oba poznamenaní válkou. On se ji snaží přimět, aby zapoměla na minulost, nevracela se z dovolené a začala s ním nový život. Snímek však směřuje k hořkému konci a k pocitům deziluze a nemožnosti minulost vymazat, což podtrhává závěrečný záběr zbytečného boje s vlnami a snahy překřičet je. Konwického zpracování válečných zkušeností je značně odlišné od ostatních filmů Polské filmové školy, ale taktéž velmi působivé. Na kvalitě snímku dodávají i herecké výkony obou protagonistů Machulského a Laskowské. (04.10.2010)

Říkala jsem ti to. Je poslední den mého léta. Zhrzená a osamělý v liduprázdné plážové poušti, na hranici země a moře, jen ve společnosti příležitostně vřískajících MIGů, zastupujících memento toho, že i když bylo nedávno hodně zle, může být ještě hůř. Do tří čirých živlů rozevřená situace otevírá prostor naprosto čemukoliv, aby se ve výsledku stala svědkem postupného borcení nadějí na cokoliv útěšného; cokoliv, co by slibovalo navázat na zpřetrhanou existenci. Neutěšený vývoj událostí povznáší rám perfektní kinematografie, nechávající vzpomenout na jiné filmy, plodně okouzlené sypkými materiály. Kdyby představitelka hlavní ženské role Irena Laskowska vypadala (i v plavkách!) méně jako Jaroslav Marvan, chuť rozjet se k Baltu by byla větší. Czego Pan szuka? (03.10.2020)

Tři hrdinové - Ona, On a písečné břehy Baltu. Končící prázdniny a prostý, krátký milostný příběh, který ale nemůže dojít naplnění kvůli stále citelným válečným šrámům. Konwického autorský debut překvapuje formálním minimalismem a narativní vyprázdněností. O hlavních hrdinech se divák téměř nic nedozví, je mu ale dovoleno s nimi prožít jeden den, prodchnutý nostalgickou atmosférou vědomí, že to, co právě prožívají, je krásné, ale pokračování je vyloučeno. (31.12.2011)

Hiroshima mon amour u Baltu – ona jako Alida Valli v Il Grido (pravda, trochu východně jetá), on jako východně vychrtlý Belmondo v A Bout de souffle. Tedy existencialismus Antonioniho a nejlepších Resnaisů. Konwického debut trpí občas pouze starou dramaturgií (seznamování na začátku, povinné železno-oponné motivy a morálka, některé dialogy – Konwicki je literát). Statičnost oproti tomu nevadí, naopak je tu obrovská výhoda čistého tvaru, iluze reálného času a uvolněnosti improvizace (housenka) – vše je prosté, jednoduché a nakonec krásné. (05.05.2011)