Stopa Xapatanu
Sur la piste de Xapatan
Obsahy(1)
I v Mexiku mají památky své legendy. Ta o Xapatanu říká, že rozhněvaní bohové a jejich strážci hory brání kandidátům (soutěžícím), aby získali vzácnou sošku, za kterou je profesor Gregory ochoten zaplatit nemalou částku. Kandidáti musí prokázat sílu, šikovnost, odvahu i důvtip. Nejprve v týmu, kdy je spolupráce nutná, ve finále však už soutěží každý zbylý kandidát sám za sebe. Každý soutěžící má na zádech pouzdro, představující jeho život - přijde-li o něj, vypadává ze hry a stává se zajatcem. Navíc čas neúprosně běží, takže kdoví, zda případný úspěšný finalista nakonec se soškou stihne odjíždějící vlak s profesorem... (DžejPý)
(více)Recenze (76)
Při vzpomínce na tuto soutěž se mi vybaví odjíždějící chlápek, který měl odkoupit sošku od soutěžících (bohužel ve většině dílů dvojice nestihla k vlaku doběhnout, případně přinesla nesprávnou nebo poškozenou sošku). Právě závěrečná část byla nejlepší: podle indicií se rozhodli pro jednu ze sošek, sjeli nad jezero, přeplavali ho (já už bych v této fázi klesla ke dnu v doprovodu krokodýlů) a pak začal infarktový výstup po schodech. Ten VIP díl s Patricem Laffontem z Boyardu, který tady zmiňujete (taky si ho pamatuju jako jedinej, ostatní díly mi splývají) je ke zhlédnutí na youtube, nedávno jsem ho viděla a nezklamal. Nostalgických 70% ()
Mně se soutěž Po stopách Xapatanu líbila mnohem více jak Pavnost Boyard (i když i tu jsem měl rád). Soutěžilo se pěkně v přírodě při plném fyzickém nasazení. Do toho byly správně zakomponovány sošky (tedy i jakási kultura a historie). Vše pak vrcholilo neméně náročným "během" do schodů a pánem u vlaku (někdy i ujíždějícím ve vlaku, kdy soutěžícím scházelo několik vteřin). Pamatuji se, že jsme se s partou přátel snažili tuto soutěž napodobit (už je to asi 15 let zpátky), a byla to fakt psina. Musím dát 5 hvězdiček (89%) a zoufat si, že už podobné hry na našich televizních stanicích nemáme možnost vidět. ()
Parádní dobrodružná soutěž, kterou si i po tolika letech kdy jsem ji viděl naposledy, pamatuju poměrně dost dobře. Ve všech překážkách napínavá, plná nástrah, pastí a hlavně neuvěřitelných dovedností jezdců s lasem. Zejména Černý jezdec, jehož chycení bezpečnostního pouzdra jednoho ze soutěžících na dobrých pět šest metrů, přičemž byli oba v pohybu, vidím dodnes před sebou, jako bych se na to díval denodenně. Úžasné! Lanovka nad jezerem a 320 kamenných schodů na nádraží, ve kterém čeká Xapatanský vlak. Krásné prostředí, scenérie a výborná zábava. Enšpígl to vystihnul ve svém komentáři dokonale. ()
V prvé řadě souhlasím s komentářem uživatele Enšpígla "vyhodit z TV všechny ty hovna jako superstar..." Tyto sportovní soutěže plné zajímavých soutěží ať už v nespoutané přírodě, nebo v pevnosti Boyard měly své obrovské kouzlo. Sílu, vytrvalost, odvahu, napětí, rozum, nespoutanost atd... Soutěže, kde se každá vteřina dala vyvážit zlatem... ()
Škoda, že už takovýto soutěže dnes téměř nenajdeme (jediná světlá výjimka je snad Survivor). Je to opravdu velká škoda, protože tento typ soutěže byl a pořád je jediný, který mě opravdu baví. Bohužel o vítězi zde nerozhodují smsky, ale výkon každého jednotlivce. Což je asi důvod proč už takovéto soutěže dnes nevídáme (snad až na Survivora, i když už i tam je sms hlasování o nejoblíbenějšího trosečníka). ()
Zajímavosti (4)
- Počet schodů, které musí na začátku hry soutěžící sejít a 'finalista' s 'kandidátkou' na konci hry vystoupat k železniční stanici Xapatan, je 365. (CANNIBAL)
Reklama