完全なる飼育 赤い殺意
Perfect Education 6
Recenze (3)
Velmi pěkné pojednání o dominanci a submisivitě, nadřazenosti a podřízenosti. Podařilo se, což není pro žánr zdaleka samozřejmostí, zachovat prostor pro děj, příběh i atmosféru. Nic není líčeno nijak přemrštěně či neuvěřitelně, přičemž se skvěle podařilo vytěžit prostředí izolovaného místa pro navození té pravé nálady, což je navíc umocněno až symbiotickou hudbou. Srovnání s ostatními filmy série Perfect Education nemohu, bohužel, poskytnout, ale byť nejde o mou krevní skupinu, byl jsem příjemně překvapen. ()
Neuspěšný gigolo dluží 5 000 000 a pro tuto částku zabije manžela jedné ženy, se kterou se seznámil přes chat. Na místě činu ho překvapí sousedka a on uteče do zasněžené krajiny mimo cesty. Zvrkne si kotník a s námahou se doklopýtá ke zdánlivě opuštěné chatě, kde se ale ukrývá podivná dívka. ()
Režisér bez okolkov z na úvod rušného japonského mesta odchádza do vnútra bytu len strihom. Plán, ako sa dostať z dlhov, sa predstavuje pri a po sexe. Dej najprv pripomína trochu Fargo, zase až tak Wakamatsu nebol. Dlho však nie je jasné, o čom film bude (keby si neprečítam popis), lebo vyše 25 minút sa film zaoberá fargovským krimi, v ktorom nie je dosť čierneho humoru a neskôr to vyzerá byť vyšťavená dráma. Jednoducho, žena, druhá hlavná postava, dlho skrýva to, kým je. S príchodom pána domáceho sa to už našťastie nedá skryť a rozhýbu sa režisérove obľúbené témy. So spomínaním hlavnej ženskej hrdinky navyše prichádzajú do prítomnej farby čiernobiele obrazy, čím režisér možno odkazuje na svoje staršie kúsky, kde prevládala čiernobiela, do ktorej miestami vkladal krátke scény farby. Vizuálne mi tu ale napasuje príliš rýchla slideshow, kedy na jednu sekundu vyjde viacero záberov, ktoré sa nedajú okom veľmi dobre spracovať. Túto slideshow využíva Wakamatsu pri sexe dvoch hlavných postáv, a dodáva ku nej aj koláž. Chýba mi tu ale väčšia štylizácia násilia a sexuálnych scén, akoby majster čiastočne zabudol, čo robilo jeho filmy majstrovskými kúskami. Vo vraždách dokonca filtruje násilie, možno ozaj nemal znova peniaze. Scény síce vyzerali možno nákladnejšie, ako v jeho nízkorozpočtových filmoch zo 60. rokov, ale vždy si dal na násilí záležať, tu však až tak nie. Ku koncu našťastie poteší aj nejakou tou krvou, čím ma Wakamatsu zbavil obáv, že zmäkol pri scénach násilia. Keďže s však režisér v tomto filme nezaoberal sociálnou vykorenenosťou, ale submisivitou a nešťastnou súhrou okolností, chcelo by to o postavách vedieť viac, aj keď možno sme videli všetko, a ak nie všetko, tak všetko podstatné. ()