Polární stanice Zebra

Slavná válečná hexalogie amerických snímků dle předlohy známého tvůrce. Jeden z filmů... skvělá profesionální filmařina s ponorkou a pólem, ale jinak vcelku vleklá nuda stále kolem vojenské techniky a se špionážní zápletkou nejvyšší důležitosti... záporáka odhalíte hned v půlce filmu a nemýlíte se.! Čekal jsem více akce. (13.07.2009)

John Sturges umí, to se musí nechat. Perfektní, dramatický film o studené válce v extra nepříznivých podmínkách. Prvních 80 minut ponorkové drama, pak se už vydáváme do oblastí věčného ledu a sněhu. V tom všem pátrání po zrádci ve vlastních řadách, s hodně netradiční a zajímavou zápletkou. Jedinou vadou je trochu statický závěr a speciální efekty už jsou popravdě řečeno kapánek zastaralé. (04.08.2005)

Alistair McLean byl autorem předloh pro několik velmi dobrých druhoválečných filmů. Tady si scénáři vypůjčili jeho studenoválečné dílo a vzali to s tím chladem vskutku poctivě:) Musím přiznat, že porce cca dvou a půl hodiny byla na příběh o "výzkumné stanici" (mrk mrk) Zebra opravdu hutná, ale originalitou některých dějových zvratů a překvapením, jakož i spojováním špionáže, záchranné mise a ponorkového thrilleru dokázala moji pozornost udržet. Dobrá, uznávám, že na tom měla zásluhu i atmosférická hudba od Michela Legranda, a kvalitní herecké obsazení, ale skutečně je to půl století od natočení docela raritní a fungující záležitost. Tedy až na závěrečné střetnutí sovětských SpetzNazů s americkými mariňáky - to jsem nabyl dojmu, že si ze mě scénáristé dělají dobrý den (a ta sádrovo-polystyrenová arktická krajina tomu taky moc nepřidala:)). Výsledkem bude ode mě celkem spokojených 70%. (24.03.2019)

Opět režíroval John Sturges, podobně jako Satan Bug, a podobně pitomý scénář to má. Zatímco kniha je vskutku napínavá od začátku do konce a čekáme, kdo, co, kdy a jak, tento film je po divadelním (!) způsobu rozdělen na Předehru (!), první dějství a závěrečné dějství. První dějství trvá cca hodinu a dvacet pět minut a v podstatě je to takový průvodce ponorkou, jejích technických vybavení plus k tomu reklamní záběry, jak pluje na hladině, pod hladinou a tak. Také jsou tam nějací lidé, ale v podstatě není o co hrát - hlavní postavy jsou zde maximálně čtyři a ten nejvíc podezřelý je i padouchem, což mne překvapilo, že to bylo až tak strašně prvoplánové. Druhé dějství se odehrává na polární stanici, což jsou vlastně dva nebo tři malé hangáry. A tady se hodinu hledají přeživší - o nichž se pak už nikde nijak nemluví - a jedna kapsle (což víme od prvních scén). Takže se hodinu hledá, pak ustane bouře, přiletí Sověti a oba kapitáni pak mezi sebou plkají, v podstatě až do konce. Jediná akce, která se zde odehraje, nedává smysl. Navíc polární stanice je evidentně kulisa včetně ledu, a i když to musela být pěně drahá kulisa, pořád je to kulisa. A můj oblíbenec Patrick McGoohan (neboli Prisoner) sice vypadá chvíli tajuplně, ale když se má konečně předvést, chová se jak školáček, a ne špičkový agent. To zabolí a zamrzí. On pan Sturges podle mne akční filmy nikdy režírovat neměl, nemá pro ně cit - viz Orel přistál podle Higginsovy knihy, tam je to také celé domrvené blbým scénářem a režií. (06.07.2017)

Nebylo to vůbec špatné, ale bylo to neeeeessssskuuuuuuuutéééééééčněéééééé dloooouhéééé. Přes dvě hodiny americko-rusko-špionského thrilleru ze zimou zavátého filmového studia, zaplněného papírovým ledem, kde za opravdovou zmínku stála sabotáž v ponorce a finální polární část (která ale taky mohla být klidně poloviční). Celý film by tak snesl i jen 90 minut, maximálně 100. ~~~ Poměrně hodně zapomenutý film, jsem tu 31. hodnotícím. (21.05.2011)