Miami Vice

Michael Mann je zjavne lepším režisérom, než scenáristom. Scenár Miami Vice je totiž doslova a do písmena televízny. Mann to samozrejme vie a preto nasádza do boja svoje vlastné režisérske zbrane. Na Collateral nadviazané použitím digitálnej kamery. A tu mám s filmom prvý problém. Pokiaľ v Collateral digitálna kamera zaberala výlučne nočné scenérie LA a kluby osvetlené žiarovkami či neónom, v MV ju Mannov kameraman Dion Beebe po prvý krát vytiahol na slnečné svetlo. Obraz v denných scénach je značne zrnitý a vadí to najmä vtedy, keď kamera zaberá veľké celky – more, či džungľu so sídlom hlavného bossa. V nočných scénach mi pripadá väčšia zrnitosť v niektorých záberoch skôr na prospech obrazu, pretože zosilňuje akýsi „dokumentárny“ charakter celkovej štylizácie vizuálnej stránky. Tento kvázidokumentaristický vizuál prispieva k tomu, že film pôsobí značne realisticky a divák má pocit, že je prítomný vedľa postáv priamo na scéne. Celý film je veľmi „klipovito“ natočený, nie je tu veľa dlhých záberov. Nepôsobí to však tak rozčuľujúco ako v Domino Ridley Scotta, hoci v porovnaní s Collateralom sa podľa mňa posunul Mann práve týmto smerom a veľmi dúfam, že stihne včas zastaviť než natočí podobne zbytočný film ako Domino. Na pomyselnej čiare medzi Collateralom a Dominom je totiž, pokiaľ ide o vizualitu, MV niekde v strede. Zvuk v MV je jedným slovom famózny. Divák si to síce naplno uvedomí až pri záverečnej prestrelke, ale podľa môjho názoru je po réžii ozvučenie filmu jeho najsilnejšou stránkou . Originálna hudba pôsobí veľmi príjemne, horšie je to s použitím piesní vo filme. Niektoré skladby sú použité výborne (linkinovský Numb či hudba na diskotéke v Miami, keď Colin tancuje s Li), naopak, nepáčila sa mi montáž Mobyho „One of these mornings“ do scény cesty na Kubu v motorovom člne, pretože vzhľadom k scéne, ktorú sprevádza vyznieva celok až gýčovo; tiež je pre mňa nepochopiteľné prestrihnutie kubánskej salsy v Havane do rockovej balady bez zmeny scény. Herecky je MV zvládnutý výborne na hlavných postoch a herci, i keď majú predpísané dosť schematické a ploché postavy sa s nimi vyporiadali slušne . Vzhľadom k predlohe by som však čakal viac vyprofilovaný profesionálny vzťah medzi Ricom a Sonnym. Pri sledovaní filmu som totiž mal pocit, že sú si akosi ukradnutí, i keď každý z nich je stvárnený kvalitne. Takto z hľadiska vývoja vzťahov medzi postavami ostáva hlavným ťahákom filmu osudová láska Sonnyho a Isabelle (ako vždy skvelá Gong Li – mimochodom na maili prijímam stávky na to či si dala alebo nedala upraviť nos kvôli MV). Poteší i to, že miest, kde by postavy mohli prednášať „veľké“ repliky, zahrajú čisto tvárou a mlčky . Najkrajšie je to vidieť v scéne keď Ricova priateľka leží v kóme a Rico sedí vedľa nej na stoličke. Celkovo môžem povedať, že tento ne-žánrový (akčný rozhodne nie je a na drámu je podľa mna slabo gradovaný) počin Michaela Manna ma nesklamal, ale ani neohúril. 8/10 (02.09.2006)

Seriál som nikdy nevidel a Michaela Manna pokladám "len" za zručného remeselníka, ktorého filmy sa mi síce páčia (PEVNOSŤ, POSLEDNÝ MOHYKÁN, HORÚČAVA), no niekedy to s atmosférou predsa len už preháňa na úkor príbehu (ALI, COLLATERAL). Napriek tomu som si jeho MIAMI VICE zamiloval už na prvé pozretie. Výborné herecké obsadenie je fajn, ale má to niečo, o čom sa ťažko hovorí. Nie je to „iba“ výborná atmosféra (hoci dusné nočné veľkomesto, ku ktorému sa blíži tropická búrka a horizont križujú blesky, je vystihnuté a nasnímané úžasne, stačí na strechu výškovej budovy postaviť dvoch hercov, pustiť kameru a dúfať, že sa skôr alebo neskôr v diaľke začne blýskať) či parťácka buddy chémia (v úvodnej diskotékovej scéne nepadne ani slovo, pritom z policajnej zohratosti mrazí, viď. scéna, v ktorej na jedného od chrbta zaútočí zabijak, na čo je kolegom zabijak spacifikovaný bez toho, aby si to vpredu kráčajúci kolega všimol - trvá to len pár sekúnd, ale je to pre mňa esencia buddy movie). Scenár stojí na minimalizme - čo sa týka dialógov, aj vzťahov medzi postavami (záverečná scéna sa hravo zaobíde bez slov, stačí, testosterónový Crockett v tichej nočnej nemocnici). A scéna na diaľnici je bomba ("Už sa nemusíš ponáhľať domov."). Trenčín Max 2006 (22.10.2006)

Mann goes over the top! Audiovizuální tapety bez napětí. Totální voyerství bez citové angažovanosti. Dezorientující střih (zejména v chaotickém finále), který je spolehlivým repelentem divácké empatie. Stejně jako video, které dává filmu look exkluzivní reality show. Jediné, co se vymyká Mannově svazující kontrole, je Farrellův přepumpovaný testosteron. Mannovy postavy jsou workoholici bez humoru a historie, s potlačenou emocionalitou – o to hůř dopadá sugesce velké lásky – a s tušeným existenciálním schizmatem. Mann tímto odkazuje na Melvilla, jenže francouzký mistr „cool“ kriminálek dokázal s daleko menšími rozpočty a okázalostí dát svým filmům globální, jakkoli subtilní emoci. Mann vzbuzuje emoce chvilkově ve svých typicky hypnotických spojeních obrazu a (rytmické) hudby, jenže to jsou emoce fotogenické, existující nezávisle na jeho hrdinech. Čili po návratu Supermana druhý nejnamyšlenější film sezóny. Mann goes kinky! (25.08.2006)

Scénář: Michael Mann .. Nic extra se nekoná! Tvůrce seriálové předělávky Miami Vice, režisér a scénárista Michael Mann, sice od samého začátku předvádí jednu vizuálně nablýskanou scénu za druhou a mezitím vším ještě navozuje u diváka dojem, že to vše je jen jakýsi pověstný klid před bouří. Bohužel čekání nepřinese nic víc než jen pár vlahých kapek, které zmizí pod máchnutím stěračů tj. cool výbuch na závěr jedné z mála akčnějších pasáží následován finální ovšem nepřehlednou noční přestřelkou. Ano, akce je poskromnu a navíc tma na digitálu nepříjemně ruší. Čeho se však dostává v dávce větší a myslím i očekávané jsou všemožné emoce, ať už více či méně věrohodné až klišovité. Jenže ani to nestačí na překrytí mnoha hluchých ba samoúčelných pasáží, které mohly klidně skončit na zemi ve střižně, neboť by to výsledku jen prospělo. V kombinaci s drobnou nevěrohodností (Mann se s divákem moc nepáře a to zrovna neprahnu po doslovném vysvětlování) vyvstává nefalšovaný "summer cool look" film, který je pěkně natočený, ale jen na chvilkový efekt bez většího přesahu. Havana mojito rulez. (18.08.2006)

Film, který se zrádně jeví jako blockbuster, přitom je to na povrchu chladný, temný a podmanivý krimi art s hutnou "vice city" atmosférou noční metropole, nepříliš ukecanou hlavní dvojicí, handheld kamerou a zajímavou volbou muziky. Akční scény nezaberou tolik stopáže, ale když na ně přijde, ten bezprostřední efekt je výborný. Vytříbená záležitost, jako dospělejší divák potupně zvyšuji svý hodnocení na dvojnásobek. Jako by se tímto Mann dobrovolně odhlásil od vysokých rozpočtů :) "It’s the kind of film that one yearns for in a sea of mega-budget films that look, sound and move all the same." (The Playlist) (19.03.2022)