Žena ve vodě

Z pohádky do louže... ehm, bazénu. A podle mínění nejednoho kritika i diváka Shyamalan v posledních letech setrvale šlape do horších věcí než do louže. Já ale obdivuju každého, kdo jde neprošlapanými cestami a tomu, kdo chce jít za ním, ji neklestí a neuhlazuje, takže co chvíli zapadnete po kolena do bahna, co minutu se sápete kopřivami a co chvíli vás švihne trnitá větvička po tváři, protože někdy pak cíl opravdu stojí za všechnu tu námahu. Probuzení dítěte v nás je hodno i větších obětí, záleží jen na nás, zda ho chceme probudit. Pohádka není sprosté slovo, i když by to podle některých reakcí na film mohlo tak vypadat, protože tady jde o to, jak ochotní jsme přistoupit na pravidla indického příběhového mága a nakolik nám dělá obtíže přijmout, že v každém světě je místo na zázraky. Jako dětem nám to potíže nedělalo nebo jste snad někdo při vyprávění pohádky místo toho, abyste ani nedutal a poslouchal s široce otevřenýma očima a duší, vznášel dotazy, proč na Popelčinu a Sněhurčinu macechu nevlítla kontrola z úřadu péče o dítě nebo jak je možné, že Karkulčina nemocná babička žije kdesi v lesích místo v domě s pečovatelskou službou? Pokud jste s to na chvíli hrát podle M. Nightových pravidel, čeká vás vydatná porce hořkosladké fantazie, pokud ne, máte na to samozřejmě plné právo. Já si jen myslím, že tenhle film víc než jakýkoli jiný ukazuje, že kdo chce, hledá způsob, a kdo nechce, hledá důvod. P.S. Dřív jsem si myslela, že za setrvalé poruchy sekačky může závada na kabelu, ale teď už je mi jasné, že je to trávodlakova práce. A také jsem dala sbohem racionálním vysvětlením, proč je tráva zásadně nejhustší a nejvzpurnější kolem zahradního rybníčku. (17.05.2010)

Márne sa snažím prísť na to, ako tento nezáživný výplach môže niekto označovať za comeback veľkého režiséra. Absolútne hodnotenia od Adriana či Obitusa jednoducho nechápem: veď v tom filme nefunguje skoro nič. Možno je to tým, že sa pohybujem vo vodách fantasy žánru, čítam autorov ako Gaiman či Barker a tak mi scenár Ženy vo vode príde len ako neoriginálny zlepenec hentoho a tamtoho. Že je to nejaká výpoveď o sile príbehu? Tak prečo to potom nemá silný príbeh, prečo sa ma ani vzdialene nedotkla mýtická rovina zápletky?! Nemá to napätie, ani štipku nadhľadu (a že by tomu nejaké milé pochybovačné ironizovanie veru pomohlo!), ba dokonca ani tí herci za veľa nestoja. Nakrútiť Giamattiho tak, že je načisto nezaujímavý a neveríte mu ani štipku z tých nasilu zo seba súkaných emócií, to je fakt výkon, Night! Chlapče jeden indický, prehoď výhybku! (26.03.2007)

M. Night Shyamalan ma rozhodne zaujímavé nápady a Dáma vo vode ich ma tiež. Aj keď im nechýba miestami skvelá atmosféra, či napätie tento krát sa režisérovi nepodarilo šokovať ľudí, tak ako v jeho predošlých filmoch. Obzvlášť preto, lebo sa jedná fantasy rozprávku s menšími hororovým scénami. Za zmienku stoja určite sympatický herci, či James Newton Howard a jeho magická hudba. Hlavne vďaka jeho hudbe nechýbajú filmu emócie, či silné momenty. Slabší film od Shyamalana ? Možno. Iný ? To určite. No stále zaujímavý. Obľúbené soundtracky: Prologue, The Seven Sisters, The Healing, The Great Eatlon. 75% - 4* (16.11.2014)

Je to celkom dobrá mierne fantasy ladená mysteriózna dráma od M. Night Shyamalana. Má pomerne dobrý príbeh o domovníkovi jedného bytového komplexu, ktorý kvôli svojej nepríjemnej minulosti žije skôr utiahnutým životom a chýba mu zmysel života, ale všetko sa zmení, keď v bazéne objaví tajomnú mladú ženu. Údajne by mala byť nadprirodzená bytosť, ktorá prišla kvôli revolučnej knihe, ktorú by mal napísať jeden z obyvateľov, pričom všetko nasvedčuje tomu, že je tomu skutočne tak a keďže domovník na to sám stačiť nemôže, spojí sily s ostatnými obyvateľmi a spoločne urobia všetko preto, aby ju ochránili a pomohli s jej dôležitou úlohou. Spracovanie je celkom slušné, už od začiatku som mal z tejto pomerne netradičnej tématiky dobrý pocit, chválim zasadenie deja do prakticky až uzavretej komunity bytového komplexu, čo mi prišlo ako zaujímavý nápad, nesie sa to v takej príjemnej, ale skôr trochu temne ladenej rozprávkovej atmosfére a rovnako sa tu už po chvíli začne objavovať viacero zaujímavých prvkov, ktoré ponúkajú slušnú potenciál do budúcna, či už hľadanie spisovateľa alebo zisťovanie jednotlivých úloh obyvateľov. Len škoda, že práve toto mi neprišlo moc dobre zvládnuté a tak po dobre rozbehnutej prvej polovici to trochu upadne, dokonca ma už aj prestalo zaujímať, ako sa to skončí, ale aspoň si to stále zachová aj plno kladov z predchádzajúcej časti a pár scén mi aj tu prišlo dosť zaujímavých a tak predsa len som stále dostatočne spokojný. Herecké obsadenie je veľmi dobré, Paul Giamatti je tu ten správny sympaťák, k tomu skvelá Bryce Dallas Howard, no celkovo mi to zloženie obyvateľov bytového komlexu sadlo veľmi dobre a to vrátane samotného režiséra, ktorý tu má až prekvapivo výraznú úlohu. Čo sa týka réžie a technickej stránky, M. Night Shyamalan už viditeľne trochu upadol, väčšinu času som mal pocit, že svoj potenciál známy z predchádzajúcich filmov využíva len tak z polovice, ale aj tak je to stále slušná žánrová kvalita. A chválim aj hudbu. Takže režisér má za sebou aj podstatne lepšie filmy, ale aj tak nemôžem hovoriť o výraznejšom sklamaní, páčilo sa mi to. 72% (26.08.2014)

Žena ve vodě... Shyamalan v lyričtější podobě jako nikdy dřív a nikdy potom. Jaká škoda, že se později dal na filmy, které mu zkurví buď studio (Airbander), nebo Will Smith (After Earth)... Taková podoba mu nikdy slušet nebude, pro něj jsou stvořeny malé autorské filmy, které si užijí ti, kteří si je užít mají, a nikoli široké popcornové publikum (proti popcornovému publiku nemám nic, proti popcornu v publiku naopak). Děj plyne jako pomalá voda, která se na konci naštěstí nezmění v peřeje, ale jen ve výrazné čeření. Kapitolou sama o sobě je božská Bryce Dallas Howard, která je tak nádherná, ale prazvláštním, neerotickým způsobem, který jí dává dojem zranitelnosti, avšak hlavně i něčeho, co by si z ní měl vzít každý filmař, který se snaží zpodobnit anděla. Jasně, Žena ve vodě není nejlepší film všehomíra, ani Shyamalana (ač jeho typických figurek, které zbožňuju, už zřejmě nikdy nebude na jednom místě tolik), ale je sakra dobrý, jiný a hlavně - poetický. (08.09.2013)