Žena ve vodě

Byla jsem připravená, že Shyamalan opět nebude přát divákům se striktně realistickým a logickým myšlením, proto jsem si vnímání přepnula do pozice "sleduji pohádku" a užívala si prapodivnou atmosféru i prapodivný příběh s prapodivnými postavami. Chápu, že existují lidé, kteří se takto přepnout nedokáží a jejich reakcí bude "WTF?!" a následně film šoupnou do odpadu. Já přijímám Shyamalanovu fabulaci, kde není prostor pro otázky a rozčilování nad zoufale nepravděpodobným chováním, myšlením a jednáním postav. Přijímám absurditu "Ženy ve vodě", nejsem zklamaná, nicméně nejsem ani kdovíjak okouzlená či nadšená. Jedině snad hereckým výkonem Paula Giamattiho, ten byl skutečně na jedničku a hlavně jeho zásluhou hodnotím solidními 65%. (09.03.2009)

Z pohádky do louže... ehm, bazénu. A podle mínění nejednoho kritika i diváka Shyamalan v posledních letech setrvale šlape do horších věcí než do louže. Já ale obdivuju každého, kdo jde neprošlapanými cestami a tomu, kdo chce jít za ním, ji neklestí a neuhlazuje, takže co chvíli zapadnete po kolena do bahna, co minutu se sápete kopřivami a co chvíli vás švihne trnitá větvička po tváři, protože někdy pak cíl opravdu stojí za všechnu tu námahu. Probuzení dítěte v nás je hodno i větších obětí, záleží jen na nás, zda ho chceme probudit. Pohádka není sprosté slovo, i když by to podle některých reakcí na film mohlo tak vypadat, protože tady jde o to, jak ochotní jsme přistoupit na pravidla indického příběhového mága a nakolik nám dělá obtíže přijmout, že v každém světě je místo na zázraky. Jako dětem nám to potíže nedělalo nebo jste snad někdo při vyprávění pohádky místo toho, abyste ani nedutal a poslouchal s široce otevřenýma očima a duší, vznášel dotazy, proč na Popelčinu a Sněhurčinu macechu nevlítla kontrola z úřadu péče o dítě nebo jak je možné, že Karkulčina nemocná babička žije kdesi v lesích místo v domě s pečovatelskou službou? Pokud jste s to na chvíli hrát podle M. Nightových pravidel, čeká vás vydatná porce hořkosladké fantazie, pokud ne, máte na to samozřejmě plné právo. Já si jen myslím, že tenhle film víc než jakýkoli jiný ukazuje, že kdo chce, hledá způsob, a kdo nechce, hledá důvod. P.S. Dřív jsem si myslela, že za setrvalé poruchy sekačky může závada na kabelu, ale teď už je mi jasné, že je to trávodlakova práce. A také jsem dala sbohem racionálním vysvětlením, proč je tráva zásadně nejhustší a nejvzpurnější kolem zahradního rybníčku. (17.05.2010)

Práca so symbolmi a analytickou tematikou Shyamalanovi nejde. To, že ho tieto témy fascinujú ho ešte nerobí dobrým režisérom. Lady in the water má tematický a scenáristický potenciál a krásnu myšlienku. Shyamalanova réžia tomu nedala správnu atmosféru, mňa to jednoducho celý čas unášalo na humornú vlnu. Spracovanie silené, naivné po stránke hereckej a málo implicitné. (02.12.2013)

Nádhera. Každý nový film M. Night Shyamalana se mi líbí více než ten předchozí a o Lady in the Water to platí taky. Shyamalan tentokrát rezignoval na nečekané pointy, o to více si hraje s atmosférou, a to způsobem zcela brilantním. Film sice působí velmi naivně, čímžto se sám znepřístupňuje velké části publika (filmové kritiky, kteří by chtěli třeba něco namítat, ovšem posílá Shy nevybíravě někam skrze postavu filmového kritika Leedse), nicméně právě postavy, hrdě nesoucí svůj úděl, a stavějící se čelem k realitě, byť zcela nepravděpodobné, jsou nakonec tím nejsilnějším na celém filmu, což je ještě podtrženo solidními ( a několika brilantními) hereckými výkony. Triky jsou výborné, hlavní stvůry, byť počítačové, nepůsobí uměle, naopak jsou velmi přesvědčivé, což v dnešním Hllywoodu není zdaleka běžné (vzpoměňme na všechny (po)tvory třeba v Harry Potterovi 3, nebo i zcela zbytečně digitální Pumy v Ohnivém Oceánu). O hudbě Jamese Newton Howarda nemá cenu se rozepisovat, jeho tóny opět povznášejí film blíže k uměleckému dílu, než pouhé zábavě, a už úvodní animovaný prolog vás dojme. Shyamalan to dokázal. Znovu! (07.09.2006)

Scénář: M. Night Shyamalan .. Zvláštní to film. Pověst, kterou vyvolaly nepřejícné recenze se plně dostavila, a tak jsme s kamošem seděl v doslova vyprázdněném kině. Ale osobně jsem si nového Shyamalana v kině opět nemohl nechat ujít.. Podobně jako po Vesnici či jeho starších filmech jsem měl po skončení chvíli problém urovnat si v hlavě všechny dojmy a vyvstalé myšlenky. .. Na slibovanou pohádku pro děti mi to přijde příliš „dospělácké“ (tudíž to děti nepřijmou či spíše neocení) a ti starší zase budou mít nemalé rozpaky při určitých pasážích. Také jsem je měl! Celé mi to totiž spíše připomínalo jakousi variaci parodie, kdy je chtěně humoru dávkováno poskromnu a vše je bráno až nezdravě vážně. Také mi hodně vadilo, že je děj vždy nejprve předvyprávěn a následně ztvárněn obrazově - postupem času je to iritující a ve filmu zbytečně rušivé (avšak právě pro ty děti nutné pojítko s přicházejícím dějem!). Když překousnete tyto berličky, dostanete hlavně v závěru zajímavou podívanou, která se rozdrnká na strunu emocí. Co se formální stránky týká, je jako obvykle skvělá. Cit pro režijní vychytávky a kompozici scén je u Manona obvyklá a potvrzena, stejně tak překrásně emocionálně silný soundtrack James Newton Howarda. Kapitola sama o sobe je hlavní postava Cleveland Heep, kterou výtečně ztvárnil můj oblíbenec z Bokovky Paul Giamatti. Závěrem bych dodal, ve srovnání celé tvorby Shyamalana, že mi tento film přes mnohé klady připadá (spolu s Vyvolený) tím nejslabším. Přesto pomyslnou hůl stále nelámu a s očekáváním budu vyhlížet další kousek tohoto nevšedního tvůrce. PS: už by to opravdu chtělo změnu, minimálně žánru! (15.09.2006)