Žena ve vodě

Je či není to pohádka? Jako "regulérní" snímek strašné, ovšem jako experiment výsostně zajímavé. Pohádka pro dospělé, která si pohrává a na hlavu převrací veškerá běžná klišé a zažité narativní postupy. Musíte přistoupit na Shyamalanovu hru jinak vás čeká nudná splácanina. Tedy až na ten drobný detail, že to žádná splácanina není. Naopak. Hravost se zažitými postupy, tak brzdí jedině přílišná Nightova hra na malou domů pro své ego. Škoda toho. (14.09.2006)

Byla jsem připravená, že Shyamalan opět nebude přát divákům se striktně realistickým a logickým myšlením, proto jsem si vnímání přepnula do pozice "sleduji pohádku" a užívala si prapodivnou atmosféru i prapodivný příběh s prapodivnými postavami. Chápu, že existují lidé, kteří se takto přepnout nedokáží a jejich reakcí bude "WTF?!" a následně film šoupnou do odpadu. Já přijímám Shyamalanovu fabulaci, kde není prostor pro otázky a rozčilování nad zoufale nepravděpodobným chováním, myšlením a jednáním postav. Přijímám absurditu "Ženy ve vodě", nejsem zklamaná, nicméně nejsem ani kdovíjak okouzlená či nadšená. Jedině snad hereckým výkonem Paula Giamattiho, ten byl skutečně na jedničku a hlavně jeho zásluhou hodnotím solidními 65%. (09.03.2009)

Až na pár skutečně trapných scén (většina s travnatým vlkem, výslech ano/ne a kávička...) hodně příjemný film s hudbou, která mi zní v uších ještě teď! Líbilo se mi, jak byla každá postava obývající tento komplex (mimo něj se děj vůbec nepřenese, dokonce o světě mimo ani neuvažuje - moc pěkné) využita a v ději našla své poslání! (05.07.2008)

Žena ve vodě... Shyamalan v lyričtější podobě jako nikdy dřív a nikdy potom. Jaká škoda, že se později dal na filmy, které mu zkurví buď studio (Airbander), nebo Will Smith (After Earth)... Taková podoba mu nikdy slušet nebude, pro něj jsou stvořeny malé autorské filmy, které si užijí ti, kteří si je užít mají, a nikoli široké popcornové publikum (proti popcornovému publiku nemám nic, proti popcornu v publiku naopak). Děj plyne jako pomalá voda, která se na konci naštěstí nezmění v peřeje, ale jen ve výrazné čeření. Kapitolou sama o sobě je božská Bryce Dallas Howard, která je tak nádherná, ale prazvláštním, neerotickým způsobem, který jí dává dojem zranitelnosti, avšak hlavně i něčeho, co by si z ní měl vzít každý filmař, který se snaží zpodobnit anděla. Jasně, Žena ve vodě není nejlepší film všehomíra, ani Shyamalana (ač jeho typických figurek, které zbožňuju, už zřejmě nikdy nebude na jednom místě tolik), ale je sakra dobrý, jiný a hlavně - poetický. (08.09.2013)

Žena ve vodě je výzvou diváckým očekáváním a představám, jak má vypadat filmové vyprávění. Na jedné straně nás nutí uvěřit příběhu, na druhé tyto snahy sama nabourává. Až při druhém zhlédnutí jsem plně docenil její rafinovanost, skrývající se pod zdánlivě jednoduchým až prosťoučkým povrchem. Sám jsem si při sledování uvědomil, jak moc vězím v zajetí vypravěčských konvencí. Je to vlastně spíš "artovka" pro hloubavého diváka, než blockbuster pro masy. (17.12.2006)