Žena ve vodě

Shy znovu dokazuje svou výjimečnost, ale jak se divám, tak diváci, kteří bez rozmyslu píší komentáře typu "a kde je pointa" a přidají k němu odpadové hodnocení, jen ukazují, že je pro ně příliš složité pochopit, že když někdo vytvoří dva napínavé thrillery a přidá k nim šokující závěr, neznamená to, že tomu tak bude i napopáté. Můj oblíbenec znovu ukázal, že ve své specifické tajemnosti nemá konkurenci a stvořil další excelentní dílo, u kterého jsem mu poprvé v kariéře nevěřil. A on mě stejně přesvědčil, že i ze zdánlivě nesourodé kombinace pohádky a horroru se dá udělat úžasný film. Možná Žena není tak komplexní a pocitově naplněná jako po dokonalosti sahající Znamení a Vesnice, ale ze svého vlastního námětu přetaveného do pomalu plynoucího scénáře dokázal Manoj odvyprávět maximum. Zdánlivě kontroverzní volba Paula Giamattiho jako hlavního hrdiny se vyplatí hned v prvních minutách, kdy jsem si Clevelanda pro jeho samotářskou a smutnou postavu zamiloval na první pohled. O zranitelné Story v podání éterické Bryce ani nemluvě. V těchto chvílích mi při vzpomínce na Ženu ve vodě vyvstávají podobné pocity jako při Burtonově Velké rybě nebo jiných velkých vyprávěnkách. Kdo přijme režisérova pravidla, bude nadšen, ale kdo bude chtít vytýkat žánrové přechody, najde si ve filmu tolik chyb, kolik jen bude chtít. (12.10.2006)

Děravá logika je omluvena pohádkou, která má vždy svá jasně daná pravidla, čehož se Shyamalan striktně drží celou dobu. Fenomenální Paul Giamatti a nadpozemsky krásně tajemný pohled očí Bryce Dallas Howardové, společně s nádhernou atmosférou způsobují, že tímhle snímkem pan režisér (v mém případě určitě) skóruje na plné čáře! (08.02.2007)

Márne sa snažím prísť na to, ako tento nezáživný výplach môže niekto označovať za comeback veľkého režiséra. Absolútne hodnotenia od Adriana či Obitusa jednoducho nechápem: veď v tom filme nefunguje skoro nič. Možno je to tým, že sa pohybujem vo vodách fantasy žánru, čítam autorov ako Gaiman či Barker a tak mi scenár Ženy vo vode príde len ako neoriginálny zlepenec hentoho a tamtoho. Že je to nejaká výpoveď o sile príbehu? Tak prečo to potom nemá silný príbeh, prečo sa ma ani vzdialene nedotkla mýtická rovina zápletky?! Nemá to napätie, ani štipku nadhľadu (a že by tomu nejaké milé pochybovačné ironizovanie veru pomohlo!), ba dokonca ani tí herci za veľa nestoja. Nakrútiť Giamattiho tak, že je načisto nezaujímavý a neveríte mu ani štipku z tých nasilu zo seba súkaných emócií, to je fakt výkon, Night! Chlapče jeden indický, prehoď výhybku! (26.03.2007)

Práca so symbolmi a analytickou tematikou Shyamalanovi nejde. To, že ho tieto témy fascinujú ho ešte nerobí dobrým režisérom. Lady in the water má tematický a scenáristický potenciál a krásnu myšlienku. Shyamalanova réžia tomu nedala správnu atmosféru, mňa to jednoducho celý čas unášalo na humornú vlnu. Spracovanie silené, naivné po stránke hereckej a málo implicitné. (02.12.2013)

Heepov príbeh je Shyamalanov darček všetkým tým, ktorí s nosom vo vankúši a v pyžame snívavali o tom, že sú vyvolení. Že niekde za závesom racionálna existuje svet, ktorý ich robí vínimočnými, špeciálnymi, nepostradateľnými. Fantázia, rovnako ako Žena vo vode, na ktorú nemožno hladieť ako na vzorec filmových postupov (viz kritik). Pihami ka kráse sú slabší rozbeh a Giamattiho chvíľami prepálená komika (on jednoducho nedokáže byť nevýrazný). 90% (19.10.2007)