Tajuplný ostrov

Ruské zpracování této notoricky známé Verneovky je poměrně přesné. To mi umožnilo shlédnout tento film v původním znění i když už je tomu 50 let, co jsem naposledy použila ruštinu při zájezdu na Ukrajinu. Ačkoliv byl film natočen v roce 1941, vyvolává dojem, že je mnohem starší. Přispěly k tomu přehnané herecké výkony se spoustou gestikulace, jako tomu bývalo v němých groteskách. Tento dojem ještě utvrzovaly textové vsuvky. U nás už se v těch letech točily daleko dokonalejší filmy, ale je pravda, že v té době měli v Rusku asi jiné starosti. Pro mne je to na tu dobu zajímavý snímek, který jsem si jako raritu s potěšením dopřála. Vinou toho, že nejsou k dispozici titulky, je nás takových jen pár. (20.09.2016)

Fantastické romány francouzského spisovatele Julia Vernea (žil v letech 1828—1905) skýtají jistě vděčnou látku k vytvoření řady dobrodružných filmů, které — stejně jako většina románů — mohou zábavnou formou popularisovat vědu a technický pokrok. Autoři filmu „Tajuplný ostrov" si z Verneových románů vybrali jeden z nejznámějších a zdůrazňují při jeho zpracování především myšlenku družnosti a přátelství lidí, kteří se shodou okolností dostanou do situací, v nichž jednota a pospolitost je pro ně jedinou možností, jak uhájit život. Tato vůdčí myšlenka, rozvedená v řadě episod, v nichž trosečníci při svém útěku a později při pobytu na opuštěném ostrově ani v nejtěžších chvílích neklesají na mysli a naopak projevují osobní statečnost a nezdolnou pracovní energii, ve filmu znatelně dominuje; příběh nepostrádá ani napínavých situací a překvapivých obratů v ději, charakteristických pro všechny Verneovy romány. Film tohoto druhu klade ovšem značné nároky na režiséra, kameramana a zvláště na technické tvůrčí pracovníky. Po této stránce je film poplatný době svého vzniku (1941) a tak trikové snímky, jichž je ve filmu hojně použito, nepůsobí často dost věrojatně, což spolu se slabou režií a jen průměrnými hereckými výkony značně ubírá na přesvědčivosti dílu, které, — pokud jde o námět — znamená nesporné zpestření programu našich kin. Filmový přehled 24/1953 (15.10.2008)

Sovětský film z roku 1941 - originální verze bez titulků.Ze všech filmových verzí Tajuplného ostrova se film asi nejpřesněji drží děje knížky, i když i tady jsou některé nešikovné zkratky.Pozor-malý spoiler: Například když se najednou v Žulovém paláci objeví funkční telegraf, aniž je sebeméně zmíněno, kde se tam vzal.Způsob herectví je sice ještě hodně poplatný předchozí němé éře (gestikulace atp.), ale nemění to nic na celkovém vyznění filmu.Stejně jako v románu je tady důležité, aby lidé drželi pohromadě, aby spolupracovali. Ne dobrodružství, ale soudržnost či sounáležitost lidí je hlavním poselstvím filmu i románu. To dobrodružství je jen obálka, do které to je zabalené.Co mne dostalo, to byla obrazová citace z knihy - Nautilus vysílající dva paprsky světla, když se k němu blíží člun s hrdiny.Pokud někdo nenatočí další verzi Tajuplného ostrova, která by byla ještě blíže předloze, má za mne tato verze z roku 1941 jasnou jedničku - a to přes všechny nedokonalosti, dané dobou vzniku.Za mne 4 * a možná by byla i pátá, kdybych viděl kvalitnější kopii. (17.05.2024)

S povděkem našinec kvituje, že film je vcelku věrným přepisem Verneova románu, že tedy scénarista děj neprznil žádnými přidanými senzacemi jako jsou pravěké obludy či vnadné ženštiny, jak je tomu často zvykem zvykem u tvůrců amerikánských. Ten film má své občasné kouzlo, útěk balonem a jeho ztroskotání jsou nafilmovány dramaticky a na svou dobu i po trikové stránce zručně. V mnohých scénách je vidět, že se tvůrci obrazově inspirovali původními francouskými ilustracemi Julese Férata. Scéna kdy se člunek s hrdiny blíží k v jeskyni kotvícímu Nautilu vysílajícímu dva paprsky světla, je doslovnou obrazovou citací. Ale pak jsou tam slabší chvilky, zvláště ten ochočený opičák Jup, tam je očividné, že jde o nějakého artistu v kostýmu. V této sovětské verzi si jeden uvědomí, že ten původní román je velmi budovatelský, ale to asi bylo v SSSR bráno jako velký klad. (07.08.2016)