Saw 2

Jakkoli byl první díl problematický, neotřelost se mu upřít nedala. Pokračování už je ale o něčem jiném. Vykonstruovaná linie obětí mě tentokrát nezajímala ani za mák, spíše mě iritovalo, že pro sebe ukradla většinu času a ubírala tak na pozornosti obklíčenému Jigsawovi. Jeho slovní hrátky a přesná hra kočky s myší několikanásobně převyšují dění v domě, kde se lidé chovají jako blázni, přes nejrůznější varování jdou do všeho podezřelého po hlavě a o nějakých promyšlených pastech tak najednou nemůže být ani řeč. Škoda jen, že pointa, jakkoli umí znovu vyrazit dech, ubírá hodně náboje z předešlého dění. Na napětí a moment překvapení by se sice zapomínat nemělo, na logiku už ale vůbec ne. (10.02.2006)

Jednička byla dechberoucí podívaná,u které jste si pořádně nevydechly a většina zvratů byla perfektně promyšlena a všechno do sebe zapadalo. 2. díl na sebe tedy nenechal dlouho čeka a spoléhá na osvědčené metody. Ty se ale ne pokaždé vyplatily. Základní příběh je podobný prvnímu,jenom postav je o dost více a policejní pátrání dostává v tomto díle větší prostor stejně jako postava Jigsawa. Tato postava je jedna z velkých kladů filmu a je dobře,že byla rozšířena, protože v jedničce moc prostoru nedostala. Jinak je to ale to samé. Tvůrci spoléhají na klaustrofobickou atmosféru, která ovšem není zde tak intenzivn a funguje jen v některých scénáchí. Stejně tak se zhoršily již povinné dějové zvraty a ten závěrečný není vůbec tak vynikající,jako v jedničce. A herce ani rozebírat nebudu. I přes všechny mé výtky je to ale dost dobrá podívaná,která svému staršímu bratrovi ostudu neuděla. (03.12.2005)

Druhá pila je od své starší sestry odlišná. Pár minut po tom, co v coolózně sestříhané úvodní scéně sklapne maska smrti na Michaelově hlavě, totiž policie namíří své zbraně přímo do obličeje pana Skládačky. Tím je řečena nejdůležitější odlišnost od prvního dílu, protože zde máme smrtelně nemocného trýznitele téměř od začátku na očích a také jsou jasně vytyčeny dvě zásadní dějové linie. V jednom dějství sledujeme psychologickou hru, kterou rozehrává pokašlávající Jigsaw s detektivem Matthewsem, jenž bojuje o život svého nezbedného syna, a to druhé nás zavádí do důmyslnými léčkami napěchovaného domu, ze kterého se osm různých lidských trosek snaží dostat dřív, než jim nervový plyn rozežere vnitřní orgány...ale že se tedy podařilo sehnat inteligenty!...vůbec se jim nedaří zahrát pocit odsouzení a nemohoucnosti, nedodržují stanovená pravidla, lezou do pastí úplně bezmyšlenkovitě a pak se diví, že jim něco ustřelí hlavu nebo udělá z rukou krvavé pahýly...záliba scénáristů v mučení lidstva nezná mezí a chrlí jednu hroznou past za druhou(po jedné takové už možná nikdy nepůjdete na odběr krve)..zdá se, že pokud bude existence série Saw záviset na vymýšlení originálních a strastiplných cest vedoucích k přežití, dočkáme se po jedné odřízlé noze, dvou ulomených prstech a třech vytržených zubech také čtyř prasklých žeber, pěti stržených nehtů atd...to, co udělalo ze Saw úspěšný fenomén je ojedinělý vypravěčský styl, působivost lidského utrpení a bezmoci a bezpochyby diskutabilní pointa. Pakliže jste neskousnuli tu v jedničce, bude Vám tahle připadat jako nestravitelné sousto. Ona je totiž ještě umocněna na druhou. Jakoby nás chtěl Darren Lynn Bousman první pointou načít a druhou šokovat...navíc je tu příjemné propojení se Saw 1 a jistě postřehnete i Final Theme Charlieho Closera...v roli rakovinou stiženého Jigsawa alias Johna Kramera se podruhé objevil Tobin Bell a předvedl přesně to, co měl - zvráceného, brutálního, ale zároveň chladnokrevného a chytrého testovače a soudce lidského odhodlání, železné vůle a prahu bolesti. 4 milióny dolarů(rozpočet)/144 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (19.09.2006)

Saw II trpí syndromem druhých dílů. Je třeba něco více dodávat? Ano? No dobře. Více krve, více pastí, více postav, více místa, větší rozpočet... více nelogičností, více stupidního chování zavřených postav, více střihu... Nesedlo mi to tak, jako jednička, která byla prostě první, originální. Dvojka má sice několik hodně rafinovaných pastí, ale způsoby, jakými se do nich postavy chytají, ztrácejí na hrůzostrašnosti a vy jen hercům přejete, ať co nejrychleji zmizí z obrazovky. Sympatické bylo setkání s Jigsawem hned na začátku a jeho setrvání na obrazovce po téměř celou dobu bylo příjemné překvapení. Rozuzlení bylo nakonec to nejlepší, co film nabídl, propojení s prvním dílem bylo provedeno skvěle. O hercích se zmiňovat nebudu, to byla jedním slovem hrůza. Jak je vidět, divákům tohle všechno vyhovuje a tak se budou pokračování točit do aleluja. (05.11.2006)

Tvorcom Saw II by mal niekto vysvetliť, že nie každý režisér je David Fincher. Už jednotka iritovala tým, že bola príliš Seven–alike a ani dvojka sa tohoto nedostatku nesnaží vôbec zbaviť. Už úvodná scéna je pre znalca jedničky totálne samoúčelná – načo predstavovať predstavené, keď to s príbehom pokračovania vôbec nesúvisí. Scenár je neuveriteľne logicky deravý a i keď logiku zvyčajne vo filmoch nehľadám, v tomto type thrillerov by sa patrilo nerobiť z diváka vola chybami v logike. Kto pozná fyziologické účinky sarínu, bude sa dobre baviť na tom, ako ho film chce opiť rožkom. Videoklipový strih je vo veľa sekvenciách použitý úplne rušivo a dementne. Takisto nechápem zmysel, použitie a potrebu lacných ľakačiek v niektorých častiach filmu, pretože pôsobia ako päsť na oko. Vrchol všetkého nie je ani tak koniec, i keď je pritiahnutý za vlasy, ako záverečné vysvetľovanie pointy prestrihávaním záberov z predchádzajúceho deja s komentárom . Pointa je totiž zrozumiteľná snáď i pre študentov osobitnej školy. 5/10 P.S. Veľkou zábavou je sledovať Donnie Wahlberga – niekdajšieho dievčenského idola a člena chlapčenskej skupiny New Kids on the Block ako sa snaží robiť drsňáka preplešnutý a bruchatý. (03.08.2006)