Star Trek II: Khanův hněv

získal postupem času status fanoušky nejoceňovanějšího filmového příspěvku do univerza Star Treku. ačkoliv osobně nesouhlasím, že by vskutku byl nejlepším filmem mezi všemi dnes již třinácti kousky, dobře rozumím tomu, proč se snímek těší až takové oblibě. předně je tomu tak proto, že na rozdíl od předešlého a většiny následujících vychází z přímočaré a v základu nekomplikované zápletky. nemají v něm místo žádná neuchopitelná fantastická mystéria, diváky netrápí žádné filozofické hlavolamy, žádné alegorie jim nenastavují zrcadlo a nenutí je k morálnímu (sebe)zpytování. místo všeho toho film spoléhá "jen" na prostý, avšak spolehlivý archetyp souboje dvou vůdců, dvou odvěkých protivníků, a to v dimenzích hrubé síly i intelektu. ne že by snad oduševnělost scházela filmu docela. své vlastní myšlenky v sobě zjevně nese. jen je nepojednává do přílišné hloubi a nevěnuje jim příliš prostoru. spíš pokaždé jen zabředne pod povrch, aby se trochu osmělil, a vzápětí se kvapem vrací k akci a napětí. co však budí klamný dojem intelektuální hloubky, je těsná návaznost těchto myšlenek na vnitřní prožitky postav a jejich role ve vyprávění. tím se dostávám k další (tentokrát plným právem) oceňované přednosti filmu - k práci s postavami. první film podle Star Treku postavám péči sice věnoval, každé dal její vlastní smysl a její vlastní úděl, ale to vše se nakonec ocitlo v rozlehlém stínu ústřední záhady a jejího řešení. především však postavy zůstávaly typicky roddenberryovsky "sošné". se startrekovými postavami se vůbec těžko sžívá. s charakterově naprosto dokonalým jedincem, rozumným, poctivým a veskrze čestným není vůbec lehké se identifikovat, a přesto přesně takoví jsou Roddenberryho lidé budoucnosti. to však naštěstí neplatí pro Meyerovy lidi budoucnosti. pro verze hrdinů z Khanova hněvu se pochopení nachází snáz. zde jsou totiž obtíženi méně abstraktními, a proto daleko srozumitelnějšími starostmi. řečeno prostšími slovy, postavy filmu jsou lidštější, než jak byly známy do té doby. stačí si vzpomenout na Kirka, když v útrobách planetoidu Regula přemítá nad volbami, které kdysi učinil. sužují ho vzpomínky na malý podvod ze studentských let, kvůli němuž se však nikdy nenaučil zásadní lekci a to nyní může stát mnoho lidí pod jeho velením životy. tím se zase dostávám ke konci filmu a poslednímu z nejvýznamnějších důvodů, proč si film vydobyl svůj kultovní status: "Byl jsem a vždy budu Vaším přítelem..." neboli největší scéna v dějinách filmového Star Treku až po současnost. tím jsem si tak jist, že ani necítím potřebu tak smělý výrok zdůvodnit. (14.10.2017)

pokračovanie populárnej vesmirnej ságy so zmenou režisera, zmenilo i štyl a tak namiesto pomalého tempa tu máme skvelého zaporáka, iny look filmu (dizajn kostymov, všetko vyzerá viac skutočne a preč je celkova televíznost) a hlavne vynikajúci záver. pri scene s červikmi v uchu som sa v mladosti skoro posral strachom... (01.06.2013)

Měl jsem to zafixované jako nejlepší filmový příspěvek s původní posádkou. No, nostalgie si se mnou zase jednou krutě pohrála. Normální epizoda seriálu akorát roztažená na neúnosné dvě hodiny. Čtyři laciné kulisy, zpracování naprosto neodpovídají počátku osmdesátých let, žádné napětí, veškerá akce se skládá ze dvou přestřelek (tři malované žluté koule versus cca sedm stejnobarevných čar/laserů a jako bonus dva výstřely z blasterů či co to bylo), s výjimkou závěrečné půlhodiny se ani nic neděje, žádné špičkování postav, prostě nic... Ne, to bych lhal. Něco by se přeci jen našlo. Geniálně tragický záporák v podání Ricarda Montalbana. Kombinace jeho hereckého neumětelství (zbožňuji to "hrozivé" poulení očisek) s tím, co mu scénář cpe do huby, vytváří, když ne rovnou něco nezapomenutelného, tak přinejmenším velice nebezpečného pro vaší bránici. (28.04.2009)

Filmový Star Trek skoro ve všech svých podobách hrozně trpěl na "televizní feeling" který z něj sálal a na rozdíl od prvního filmu je hlavní vadou i Khanova Hněvu - děj tu připomíná delší seiálovou epizodu mezi které svým způsobem i patří, kamera a masky taky nejsou žádný zázrak, někteří herci tu přehrávají seč můžou... Jenže no to stejně výborně funguje a i přes mnohem mainstreamovější a akčnější přístup než v prvním filmu nabízí dostatečně zajímavou, a rozum neurážející zápletku, i tolik napětí, že by se od něj jeho nejmladší pohrobek z roku 2009 mohl učit. 8/10 (11.05.2009)

No já nevím. Ve srovnání s první dílem mi to přijde jako o 2 třídy méně profesionální film, poctivé béčko bez Goldsmithe. Celá zápletka není vůbec zajímavá, záporňák jak ze Strážců vesmíru, lodě vřeštící ve vzduchoprázdnu jak formule 1. První film mi místy svou velikostí připomínal bájnou Vesmírnou Odyseu, druhý na mě působil jak Duna od Lynche - levně, nudně, nesympaticky. (13.08.2007)