The Cabinet of Dr. Caligari

Naprosto mi uniká smysluplnost takového remaku. V minulosti byly často remaky tvořeny na základě stále trvající obliby tématu podpořené technickým vývojem ve filmu. Takže byl-li nejprve film němý, následoval zvukový, barevný, eventuálně širokoúhlý... Klasický Caligari se poprvé dočkal remaku v roce 1962 a podruhé v 1989. Nyní, v roce 2005, tu mám před sebou remake postavený na hlavu. Totiž, update spočívá v tom, že film je sice skutečně širokoúhlý (a zvukový), ale také černobílý (!) a celá herecká akce vznikla před zeleným pozadím a následně byla doklíčována do původních (!!!) kulis. Veškerý nový přínos žádný, takže jsem ráda, že se toho původní Wieneho skupina nedožila. (10.09.2009)

Bezpohlavní, bezkrevné, zbytečné. Digitální kamera němotě nesluší. (22.09.2008)

smiešne a nepotrebné (19.10.2013)

Určitě ne tak zbytečné jako třeba předělávka Hitchcockova Psycha z roku 1998, ale pořád to jako celek nedává moc smysl. Ne, že by mi nenabíhala husí kůže. Myslím, že stylově se tvůrcům povedlo alespoň částečně vystihnout paranoidní psychotickou náladu původního majstrštyku. Otázkou zůstává, jestli přehrávání a vůbec zvláštní herecká poloha hlavního hrdiny Francise není trochu mimo, stejně tak podivná a neobjasněná vyšinulost Alana. S postavou Caligariho jsem spokojen, i náměsíčník Cesare je přesvědčivý. Jenomže tyto jednotlivosti by možná chtěly víc sladit, možná by to chtělo víc dramaturgie. Například postava Jane vypadá jako špatný vtip. Nadšení a snaha se ale upřít nedá. Rozhodně to je působivé a stojí za to se na to podívat. (11.12.2011)