Croaziera
Cruise, The
Obsahy(1)
Dvanáct let před Výletem po Dunaji natočil Lucian Pintilie Rekonstrukci (Reconstituirea, 1968), jiný drsný protikomunistický film o další obětované, tehdy mladé generaci. Snímky se „těšily" velmi podobnému osudu. Oba byly dlouhou dobu zakázány (Rekonstrukce do roku 1989, Výlet po Dunaji „jen" několik měsíců po původně plánované premiéře), oba prezentují drama mladých generací, zbavených komunistickým režimem jakékoli formy svobody, v obou je drsně zesměšňována tzv. „socialistická morálka" a demaskuje se její pokrytectví, oba příběhy vyjadřují silný protest režisérů a jejich generací proti diktatuře. Komunistickým činitelům včetně Ceauşesca bylo už v době vzniku filmů jasné, že Daneliuc a Pintilie jsou a budou silnými odpůrci režimu a že kvůli nim „určitě nastanou vážné problémy", jak se psalo v dobovém (rádoby tajném) hlášení Securitate (rumunská podoba StB). A papaláši se nemýlili. Pintilie ani Daneliuc nezklamali: co film, to protidiktátorský postoj, co příběh, to protest a útok na adresu politického režimu. Ve Výletě po Dunaji zaznamenáváme dokonce první filmový - velmi úspěšný - pokus Ceausesca karikovat. Soudruh Proca (ve výborném podání Nicolaeho Albaniho), který výlet po Dunaji se skupinou mladých lidí, oceněných v rámci „národní socialistické soutěže", rádoby koordinuje, se chová, mluví a gestikuluje téměř identicky s „nejoblíbenějším synem národa". Nicméně účastníci výletu, kteří musejí v malých lodích pádlovat proti proudu, nevěnují velkou pozornost ani důstojnému soudruhovi, ani socialistické morálce. Navíc se dopouštějí „odsouzeníhodných" činů: milování se po nocích, krádeže hroznového vína z pobřežních vinic, a dokonce i zesměšnění samého Proky. Jejich možnosti jsou však omezené a všem - postavám a divákům - je od počátku jasné, že se mladým „rebelům", pro něž měl být výlet odměnou za výborné pracovní výsledky, víc než výše zmíněné „blbnutí" nepovede. I když je soudruh Proca na své velké a silné motorové jachtě směšný a stupidní, pokud pádlování „laureátů" národní socialistické soutěže (v doslovném i přeneseném smyslu) kontroluje a koordinuje, je stejně jako Ceauşescu neporazitelný. Opilecká písnička mladých „vzbouřenců" „Příště budeme ještě drsnější" zní v závěru filmu proto tak smutně: „příště" totiž nejspíš nikdy nebude. - Mircea Dan Duta (Letní filmová škola)
(více)Recenze (5)
Plavba brigády socialistické práce (viděl jsem to českýma očima oněch let) po Dunaji se soudruhem Procou, který rozhodně nebyl dokonalý jako člověk, ale jako vedoucí cestovní kanceláře by se mohl později prosadit. Rozhodně to nebyl žádný Ceaușescu, žil družně a neokázale, každopádně dokázal zklidnit přirozenou výbušnou morálku mládí. Podobný kritický film v české kinematografii chybí (odhlédnu li od těch "socialistických" veseloher). Najdunajdunajdunaj, aj, to širé more - plavba a hledání; Dunaj cruise, rumunsky hezky croaziera. - Za Nicolae Ceaușesca jsme za deset dnů procházeli krajinou Retezatu, náklady jsem pokryl prodejem dvou kartonů Camelek, lidé tu byli družní jako v Holandsku, všude hrozný nepořádek (plasty, staré železo), chleba jsme nikde nesehnali. - Vyšší hodnocení je samozřejmě možné. ()
Tak i rumunska kinematografia vyplodila filmy, ktore kritizovali Ceausescov rezim. Rumunsky komunisticky totalitny rezim bol podstane volnejsi nez ceskoslovensky, to sa odrazilo i v tomto filme. Vylet po rumunskom Dunaji je fascinujuci, lodky, plaze, nechyba dejova linia. Nijak strhujuci dej, dejova linia je volna. Scenky z filmu, ktore boli kriticke k sposobu vlady Rumunskej komunistickej strany boli vyskrtnute, to len ako pikoska, jo a v Rumunsku nedoslo k judaizaci rumunskej kultury - to len v Cesku : 77 % ()
Verze, kterou jsme mohli vidět na LFŠ 2011 byla dle pana Duty a režiséra Daneliuca zkrácena o několik ostřejších scén, ve kterých se dala vysledovat kritika režimu. Skutečně jsem tam postrádal nějakou větší vzpouru "stáda" výletníků vůči soudruhu vedoucímu. Ale i tak je to velice pozoruhodný snímek, na který museli diváci narození po roce 1989 hledět, jako na zjevení. Tradice podobných výletů "za odměnu" byla svého času v socialistických zemích značná. Možná ještě lepším příkladem takového podniku je pochod rodným krajem Josipa Broze Tita, jenž se stal v roce 1992 námětem brilantního snímku Tito i ja režiséra Gorana Markoviče.. ()
Mircea Daneliuc a jeho protikomunistický snímek, který má jasně vyjadřovat nesouhlas proti tehdejšímu rumunskému politickému vedení. Už samotná počáteční zápletka je značně kuriózní, přesně podle daného režimu. Poté, co jsou tři ženy přímo oceněny, jako nelepší v různých "odvětvích" své práce v továrně, se spolu s dalšími mladými pilnými zaměstnanci, kteří se dostali do této výsostné skupiny, ocitají na plavbě po Dunaji. Co je však naprosto absurdní, je fakt, že neplují jako šéf a jeho blízcí na velké lodi, ale jsou nuceni plout na malých loďkách. Jak však můžeme později vidět, postavy si během plavby dělají v podstatě co chtějí. Užívají si spontánních her, tancují či se navzájem více sbližují. Musejí se však také ale účastnit povinných akcí. Nejbizarnější mi rozhodně přišla hra se lžícemi a zavázanými očima, která je ve filmu i v soukromém provedení. O jaký snímek se jedná, vypovídá také závěrečné hromadné focení celé skupiny. ()
Alegorie skrývající satiru na režim...Verze dostupná na youtube (bez titulků) má cca 114 minut, stejně tak anglické titulky dostupné na internetu. (Soudruh Proca, který vše řídí, se chová jako Ceausesco. V jednom z dialogů padne věk 52 let, což v té době měl i vůdce, narozený 1918)...(70%) ()