Město ztracených dětí

Jean-Pierre Jeunet a Marc Caro natočili vizuálně nádherný film. Něco to má z industriálu, ale něco to má i z "Olivera Twista", je to dospělé, ale přitom je to podáno jako pohádka, kde exceluje především Dominique Pinon. Ten i zde ukazuje úchvatné nejen komediální schopnosti. Ron Perlman hraje trochu to, co bych od něj čekal. Ale dobře. (11.08.2017)

Prazvláštní dílko, divné, úchylné, bizarní, takový filmový new weird s nekonzistentním příběhem a fascinující audiovizuální stylizací - převažuje temnota, rudá barva s příměsí zelené, depresivní je také hudba. V ponurém Městě se ztrácejí děti, unášejí je Kyklopové s mechanickým okem a prodávají je psychicky mimóznímu panu Krankovi na jeho plošinu na moři, obklopenou minovým polem. Pan Krank nemá schopnost snít a tak nasává inspiraci z dětských mozků. Pomáhá mu v tom skupina ňoumovitých klonů, jejich trpasličí matka a věčně protestující strýček, což je mozek v zeleném nálevu. Kyklopové ovšem udělají chybu, když unesou malého bratříčka Baštíka poněkud jednoduchému silákovi jménem One. Co chybí na rozumu jemu, to hravě doplní dívka z ulice, Drobek. Další fascinující postavou (nebo spíše dvěma postavami) je Chobotnice, šéfka dětského zločineckého gangu, potkáme taky "pána blech" nebo šíleného profesora-sběratele, který žije ve své ponorce a podniká ve skafandru výpravy po mořském dně. Zní to jako strašný guláš? To taky je:-). Příběh je podřízen celkové úchylnosti, nehledejte v něm žádnou logiku, berte to jako temnou pohádku. Vytknout musím chaotickou roztříštěnost a chvilkama nepříjemnou uječenost. Pochválit je třeba herecké výkony, obsazení se skutečně povedlo. Nevšední podívaná, která jen tak z paměti nevymizí. 72% (29.10.2009)

Dílo, kterému by se mělo říkat klasika. Dějově nijak revoluční, ale stylisticky naprosto úchvatné a bezchybné fantasy, které si bere jen to nejlepší z Terryho Gilliama, a i to dokáže podat originálně a labužnicky. Film o tom, kterak důležitý je dětský pohled na svět, podpořený kvantem výjimečných režijních nápadů a hereckým umem opičáka Perlmana či chameleona Pinona. Sice hůře docenitelné pro psychologickou strohost a rádoby neuchopitelné pro svou věrnost klasickému vyprávění, ale jinak stoprocentně oslovujicí a omamné, dílo hodné mistra. (14.08.2017)

90 % - Je to divné, hodně divné, až tak divné, že jsem si to zamiloval. Nečekal jsem od toho v podstatě nic, a byl jsem velmi překvapen. Groteskně pokroucený svět "neandrtálce" Rona Perlmana, sladkého úsměvu Judith Vittet a ujetých klonů Dominique Pinona. Doporučuju všem, co mají rádi nevšednost. Tahle mě pohltila. (15.03.2009)

Fuj - ten začátek je docela psycho a tuším, že to tak zůstane. CITÁT - Kdo ukradl ten dětský sen?........ Tak zase je tu ten podivný svět Jeana-Pierre Jeuneta (podobnost s Timem Burtonem mě napadla až později) Ale zatím se mi líbil jen v Galimatyáši v Montmartru a samozřejmě ve Vetřelčím Vzkříšení, ikdyž tam to nebylo tak poznat. Snad krom podobnosti oblíbeného herce. Zde je dokonce několikrát klonovaný. Ano je to Dominique Pinon. Tenhle příběh, respektive tyto postavy jsou opět nevěrohodné, karikatujíce sama sebe, beze špetky kloudného humoru. A navíc je tento příběh strašně uřvaný. Je to zatím nejhorší film od zmíněného režiséra. CITÁT - Víte kde najdu kyklopy?......... (23.08.2014)