Osm statečných

Doják sází na jistotu - nádhernou přírodu (kanadské městečka Smithers, Grónsko, Špicberky) a především parádní sibiřské husky a malamuty. 1) Děj a lidské herecké výkony už stojí stranou. Ostatně i některé okamžiky psí story jsou pochybné (předání velení ve smečce například)._____ 2) Příběh, který se stal předobrazem filmu, se odehrál během japonské expedice do Antarktidy v roce 1958. O události natočili v roce 1983 Japonci film Antarctica, jehož remakem je náš snímek._____ 3) Co dodat? Snad jen arf, arf, arf, arf! (15.06.2018)

Pěkný film s dopředu jasným a očekávaně - ale přesto - dojímavým koncem. Docela příjemně mě překvapil scénář, protože jsem čekal přímočařejší linku... takhle jsme se dostali do předvídatelného finále ne až tak předvídatelnou cestou :-) Jen to chování hlavních hrdinů mi přišlo chvílemi podivné - po většinu času se chovají jak nevlastní bratři komisaře Rexe, ale když narazí na pořádný kus žvance, tak po jediné hostině odtáhnou pryč. Co mě taky tlouklo do očí byla vynucená komediální složka v podobě Jasona Biggse... moc mi to sem nesedělo, ale asi to měla být úlitba dětskému publiku. Celkově ale příjemný film s nádhernými exteriéry kanadských ("antarktidských") plání. (03.01.2013)

Snímek nezapře dílnu Společnosti Walta Disneyho, která chování "Osmi statečných" polidštila víc, než mi bylo milé. Nemyslím, že opuštění psi by ve skutečnosti byli z našeho (občas trochu scestného) pohledu horší nebo lepší - jen by se chovali JINAK. Tím nechci říct, že by smečka nedržela při sobě - a že by neprojevovala smutek nad ztrátou některého ze svých členů. Kdo dokáže cítit radost, prožívá i zármutek, a kdyby psi nebyli schopni těch nejzákladnějších emocí, nemohli by žít ve skupině, vychovávat mláďata - a netruchlili by ani pro své lidské pány. Leč bylo až příliš viditelné, že hrdinové z říše zvířat pouze plní pokyny svých cvičitelů. I tak se ukázali být neporovnatelně lepšími herci nežli jejich lidští kolegové, jejichž oslnivě zářivé úsměvy silně připomínaly reklamy na zubní pasty - a nejednou byly v rozporu s momentální situací. Takže v souhrnu působil příběh navzdory výmluvným pohledům otužilých chlupáčů moc vyumělkovaně - což je na druhou stranu s ohledem na cílovou skupinu diváků přijatelné, takže mu nakonec po delším rozmýšlení přiděluju slabší 3*. P.S.: Docela by mě zajímalo, jestli psi po celou dobu svého odloučení dokázali sami lovit "jen" ptáky, nebo zda se naučili něco víc. Zrovna poměrně snadnému a rychlému získání této dovednosti se nedá nijak zvlášť věřit - čímž nikterak nezpochybňuju dovednost samotnou. (04.01.2013)

Dlouho jsem s tímto filmem otálel, můžu hovořit o x letech, než jsem se k němu dostal. Přece jen není často nálada na rodinný film. Dnes však ten den přišel a dnes již zesnulý Paul Walker nám tu se svou osmičlennou psí smečkou předvádějí skvělé výkony a skoro nezapomenutelný zážitek. Závěr nejednoho diváka dojal, avšak i více momentů bylo emotivních. Také oceňuji skvělou práci se psy, výcvik se opravdu povedl a člověk z jejich gest úplně věděl, co chtějí říct. Škoda, že ve skutečnosti osud pejsků dopadl jinak a chápu tvůrce filmu, že zvolili závěr takový, jaký zvolili. Přece jen je to rodinný film a v podstatě happy end zejména nejmladší diváky potěší a vykouzlí jim úsměvy. Dobrá práce. 75% (08.11.2014)

Hudba Kirka Francise správně vykresluje atmosféru. Scény s psisky parádní, ale jak se jim do toho začnou motat lidi, tak dramatičnost klesá. Počítačově vytvořený tuleň na akčnosti nepřidá - i když sledování tuleního lovu na psa je zajímavé. Závěr a převažující azurová obloha splňují požadavky rodinného filmu. (17.11.2010)