Osm statečných

Kdybych tak moc neměl rád psi, měl bych s tímto snímkem dost zásadní potíž. Tento film NENÍ rodinný, NEMĚL by být zlehčován a rozhodně si NEZASLOUŽÍ typicky disneyovské zkýčovávání už jenom proto, že je (s jistou rezervou) podle skutečné události. Naštěstí pro něj na mě všechno ostatní působilo natolik silně, že uděluji vysoké hodnocení, za které mohou ze 65% psi, z 15% efektivní ždímaní emocí, z 10% vizuální provedení a z 10% odzbrojující závěr. Ale bylo to zatraceně těsné. (24.08.2011)

Psy zrovna nemusím, ale v tomhle filmu se na ně kouká dobře, protože neskutečná příroda Antarktidy je parádní na pohled a i režisér Frank Marshall dokázal z daného tématu vytěžit maximum možného. Jediné, co mohlo být jinak, jsou ty dvě hodiny, které film trval. Zas tolik momentů k zachycení tam nebylo. 75% (27.07.2016)

Již asi po třech minutách, po zhlédnutí Disneyho loga a hrdě plápolající americké vlajky (a nezamrzne potvora a nezamrzne), jsem si říkal, že tenhle film to u mě má spočítané. Po obstojně zrežírované výpravě za šutrem z kosmu jsem se mu přeci jen rozhodl dát šanci. Nebudu vás napínat, když došlo na „psí“ scény bez přítomnosti živých (ba i mrtvých) lidí, film si mě zcela podmanil. Perfektně vycvičení, nepochybně dobře vyšlechtěni psíci „hráli“ dokonale. Každý z nich vypadal jinak, snadno jsem se mezi nimi zorientoval a věděl tak, kterému zrovna držím palce, nad kterým zrovna truchlím. Díky citlivé režii Franka Marshalla, který si jednou něco podobného vyzkoušel s lidmi (Přežít) scény se psy skutečně fungovaly. Byly dojemné i napínavé a přál jsem si, aby nikdy neskončily (aniž bych chtěl prodlužovat jejich utrpení). Ze zcela jiného soudku jsou scény lidské, nelidsky prosycené stupidními žvásty, které směřují jenom k tomu, co tušíte od samého začátku. Bez mučení přiznávám, že jsem většinu z nich přetáčel, dychtivě toužící zjistit, jakým směrem se vyvine dobrodružství ústřední osmičky. Přemýšlel jsem, jestli je v takovém případě fér celý film hodnotit, ale myslím, že pokud přidám větu „Hodnocení se vztahuje ke scénám se psy“, nikomu tím neublížím. Hodnocení se vztahuje ke scénám se psy. 80% Zajímavé komentáře: genetique, majo_svk, Merggie (19.04.2008)

„Nerozumel si mi. Ten príbeh nebol o psoch. Bol o mojom otcovi.“ Neviem, či to bolo spôsobené mojou averziou voči umelému prejavu Paula Walkera, alebo tým, že som od zápletky „mladý, zásadový hrdina v snežnom pekle bojuje o život so svojimi psíkmi“ čakal skôr niečo ako bolo kedysi toto či toto. Nakoniec som ale bol relatívne príjemne zaskočený „vážnym“ scenárom. Nie je to tupá hraná disneyovka, skôr príjemné (hoci troška dlhé) remeslo, ktoré ÚDAJNE vzniklo podľa skutočných udalostí (pravda je však VRAJ taká, že podobné udalosti sa v 50. rokoch 20. storočia síce naozaj stali, ale prežilo podstatne menej psov). Frank Marshall, skúsený spielbergovský producent, nakrútil už i horšie (KONGO) a nudnejšie (tiež ľadové PREŽIŤ) veci. Ale i lepšie (ARACHNOFÓBIA). (21.09.2009)

Dlouho jsem s tímto filmem otálel, můžu hovořit o x letech, než jsem se k němu dostal. Přece jen není často nálada na rodinný film. Dnes však ten den přišel a dnes již zesnulý Paul Walker nám tu se svou osmičlennou psí smečkou předvádějí skvělé výkony a skoro nezapomenutelný zážitek. Závěr nejednoho diváka dojal, avšak i více momentů bylo emotivních. Také oceňuji skvělou práci se psy, výcvik se opravdu povedl a člověk z jejich gest úplně věděl, co chtějí říct. Škoda, že ve skutečnosti osud pejsků dopadl jinak a chápu tvůrce filmu, že zvolili závěr takový, jaký zvolili. Přece jen je to rodinný film a v podstatě happy end zejména nejmladší diváky potěší a vykouzlí jim úsměvy. Dobrá práce. 75% (08.11.2014)