Babička

Škoda, že režisér Čáp v roce 1949 emigroval. Možná bychom se dočkali krásných filmů. Takových, jako byla Babička. Brzková se brzo stala synonymem pro typickou českou babičku. Původně byla tato role nabídnuta Růženě Naskové, ale ona sama nabídla režisérovi Čápovi téměř neznámou Terezii Brzkovou. ŠŤASTNÁ TO VOLBA! (18.07.2004)

Z dnešního pohledu se sice může zdát zastaralý, ale přesto je to jeden z nejlepších českých filmů všech dob. František Čáp dokonale pochopil a uchopil ducha literární předlohy (na rozdíl od adaptace A. Moskalyka z roku 1971). Formálně i obsahově klenot české kinematografie, pro děti i dospělé. Je to idealizace, ale moudrá. Neboť takový ideál lidského života je správný. Kdyby bylo možno dát více hvězdiček, dal bych víc. (28.06.2009)

Kouzlo Čápovy Babičky tkví jednak tím, že scénáristé dokázali udělat věrný přepis této novely (Babička není román!), což vzhledem k formě, jak ji napsala Němcová, rozhodně nebylo jednoduché. A druhým faktorem je skutečně opravdu "vzorová" babička Terezie Brzkové, jedné z našich velkých hereček (vzpomeňme na její Barboru Hlavsovou). Za slzy se nestydím, a tak když slečna Hortensie babičce oznamuje, že pojede do Florencie, přes veškeré přehrávání Nory Cífkové, mi vhrknou slzy do očí. A filmy se slzami v očích musí mít hodně hvězdiček... (03.05.2017)

Tato filmová adaptace všeobecně váženého a uctívaného díla české obrozené vlastenkyně Boženy Němcové je výstižná ve svém přenosu poselství ducha. Skoro si lze sáhnout na vlastenecké uvědomění a národní hrdost, která v tradicích venkova obsahuje kořeny národa. Vzhledem k době vzniku literárního díla je vlastenecká nóta pochopitelnou a přirozenou součástí knihy a v souvislosti s dobou vzniku filmové adaptace je tento ráz ještě zvýrazněn. Spolu s národním uvědoměním je v díle patrná také stopa obdivu ke spravedlivé a laskavé moudrosti prostých a pevných základů české svébytnosti. Tento pozoruhodný faktor měl dodávat důvěru a hrdost českému národu v područí germánské rozpínavosti. Hlavní postavou je předobraz prostého, moudrého a láskyplného vlastenectví v podobě babičky (dobrá Terezie Brzková). Požívá vzácné společenské úcty a svým osobním příkladem i upřímnou a citlivou radou je vzorem lidského chování pro její blízké i širší veřejnost. Výraznou postavou je aristokratická představitelka kraje a přívětivá paní kněžna (zajímavá Marie Glázrová) ve velkorysé dobrosrdečnosti ke své schovance i prostému lidu. Další velmi pozoruhodnou ženskou postavou je životem na psychice ve věčnosti poznamenaná Viktorka (dobrá Jiřina Štěpničková) v baladě lásky a bolesti antických rozměrů. Z rodiny babičky se musí uvést babiččina starostlivá dcera Terezka Prošková (Světla Svozilová), Terezčina nejstarší a naslouchající dcera Barunka (zajímavá Nataša Tanská), Barunčin otec Jan Prošek (Karel Třešňák) a Barunčina mladší sestra Adélka (Jitka Dušková, jako starší Dagmar Appelová). Z dalších rolí: osudový muž s uhrančivým pohledem a černý myslivec rakouské armády (zajímavý Gustav Nezval), z odloučenosti lásky nešťastná kněžnina schovanka a komtesa Hortenzie (půvabná Nora Cifková), bodrý vypravěč a myslivec (příjemný Jaroslav Průcha), rázná i dobrotivá mlynářka (sympatická Marie Blažková), díky babičce lidskou důstojnost si zachovající nový pomocník na statku a kočkožrout Kudrna (Vladimír Řepa), či veselá kopa a přátelský mlynář (příjemný Theodor Pištěk). I přes své tragické okamžiky je Babička optimistickým dílem, které se s nadějí dívá na pokračování českého národního uvědomění se zdravou dávkou hrdosti a lidskosti. (17.11.2016)

Souhlasím s kolegou nahoře že T.Brzková je opravu ideální babička -moudrá a laskavá až do poslední vrásky....ale N.Tanská nemá na Libušku.... Líbila se mi i Glázrová jako kněžna, laskavá ale zároveň s aristokratickým odstupem. Štěpničková jako Viktorka byla příliš expresivní, Geprtová byla určitě lepší. Musíme si uvědomit jak bylo přínosné natočit v době okupace takový národně zaměřený film. (21.10.2003)