The Girl in the Café

„Není to špatný čaj, vzhledem k tomu, že jsme v italské kavárně. Co vaše kafe?“ – „Nic moc...na to, že jsme v italské kavárně.“ Od filmu, který vsadil na ústřední dvojici ve složení Bill Nighy-Kelly MacDonald, a ke kterému napsal scénář Richard Curtis, jsem přece jenom čekal hodně, navzdory tomu, že mělo jít „jen“ o TV film. A moje očekávání snímek předčil! Nesourodý pár byl naprosto skvělý, jejich vztah, který byl nádherně nesmělý a přitom tak přirozený jako plaché oťukávání a trapné chvíle ticha už při prvním rozhovoru v kavárně (a nejen u něj), mě strašně bavil. A často rozesmával, protože film je (po dlouhou dobu) velmi vtipný. Pak sice pod tíhou dění zvážní, ale postupně nastupující posmutnělý romantický nádech mě dokázal strhnout i bez úsměvných momentů. K tomu ten opravdu nádherný soundtrack (nejvíc se mi líbil hlavní proměňující se ústřední Hooperův motiv, ale samozřejmě jsem spokojeně vrněl i u mé milované Barcarolly). Jediný prvek, který ve filmu chvílemi trochu skřípe, je ten velmi silný, ovšem také dost naivní humánně-morální apel (stejný přívlastek lze použít i ohledně rozhodnutí politiků směrem ke konci), který asi nesedne každému. Samotný závěr je pak myslím vkusně otevřený. Film asi nemá na 5*, ale já v tomhle případě rád nadhodnotím, protože nebýt toho mnou výše zmiňovaného „prvku“, byla by to takřka bezchybná romance. „Nemůžu uvěřit, že jsem vám už stačil říct dědečkovo jméno. Do konce oběda už neřeknu ani slovo. Od teď je to na vás, jen na vás.“ – „Ne, já jsem si dala práci, aby mi to slušelo. Vy jste stejně neupravený jako minule. Vy se musíte postarat o konverzaci.“ (17.06.2015)

Nesmělé a trochu neohrabané seznamování stárnoucího a nepraktického Lawrence (poradce britského ministra financí) s mladou Ginou, která si mě získala už když zdůvodnila proč se rozešla se svým bývalým „Spal ve starém pyžamu a měl zapnutý i poslední knoflík u krku“. Jejich krátké setkání v restauraci po kterém následuje pozvání na summit G8 v Reykjavíku, kde se jedná o pomoci Africe s její extrémní chudobou. Gina se tak ocitá mezi nejvyššími politickými představiteli a její nebojácné názory na liknavou pomoc světa hrozí přerůst v mezinárodní skandál. Krásná hudba, mrazivý Island a vynikající Bill Nighy. (11.12.2005)

Možná malinko naivní, avšak dost působivé. Tento krásný milostný příběh s politickým apelem na pomoc rozvojovému světa se vydařil mimořádně. Dvojice Bill Nighy a Kelly Macdonald je skutečně tou nejsympatičtější možnou. Bill Nighy jako upracovaný, svědomitý, nesmělý, bojácný a osamělý úředník. Kelly Macdonald jako naivní, upřímná a také velmi zvláštně osamělá mladá žena. Mezi nimi se postupně rozvijí vztah, který je zpracován skutečně krásně. Neztrácí se pak ani politická část filmu - Ginino vystoupení na slavnostní večeři je rozhodně velmi silnou scénou. (27.07.2006)

Sic je to spíše pohádka, musím říct, že mi The Girl in the Café vyloženě sedlo, včetně toho emocionálního přesahu (nebo chcete-li poselství), a to jsem jinak cynickej cunt. Samozřejmě za to mohla ústřední dvojice, Bill Nighy je největší frajer-herec a Kelly Macdonald zas nejsladší herečka, včetně (hlavně) jejího, vím, opakuju se, skotského přízvuku. To, že to napsal mistr Ian Curtis, jsem se dozvěděl až u úvodních titulků, což byl další příjemný bonus. Navíc se to skoro celé odehrává na Islandu, a přestože mám k této zemi, z osobních důvodů, ryze negativní postoj, země je to nádherná a dechberoucí. Jop, tyhle good feelin' filmy Pítrs může, kafe po ruce a tvářit se blaženě. (07.10.2019)

Nevím kolik dívek sní o tom, že si k nim v kavárně náhodou přisedne roztěkaný a nesmělý starší pán s hlasem a vizáží Billa Nighyho. Ať už je to jakkoli, jsem jedou z nich. Tady Richard Curtis společně s ostatními tvůrci zasáhli s naprostou přesností mé slabé místo. Vztah mezi Lawrencem a Ginou vznikal velmi pomalu, byl křehký a naprosto okouzlující ... až mám pocit, že je hloupé k tomu cokoli psát, raději jen tiše sledovat. (05.07.2012)