Knafayim Shvurot

Žena kolem čtyřicítky se musí vyrovnat se smrtí svého manžela, a její čtyři děti se musejí vyrovnat se smrtí svého otce.Každý se s tím vyrovnává po svém.Matka musí chodit do práce a zjišťuje, že se nestíha starat o všechny své děti, takže se snaží část úkolů přenést na svoji, takřka dospělou, dceru. Jenže dcera má jiné cíle a plány, z čehož pramení spousta konfliktů... Moc pěkný film, jenž sem viděl na jednom malém festiválku, a když jsem odchazel z kina, tak jsem měl slzy na krajíčku a vůbec jsem se za ně nestyděl. (25.08.2008)

Celý deň som mal nahovno a to mám pritom dovolenku, vonku svieti slnko, ale každý film, ktorý som si dnes pustil, som musel v polovici vypnúť, pretože mi privodil depku. Nechápem. No a tento už ani neviem, či to bolo tými hrdinami, ako mi boli sympatický, či tými občasnými vtipnými hláškami, alebo tou atmosférou, tak rozhodne mi zmenil, priam rozhodil, chémiu tela a mysle a ja neváham ísť s hodnotením na plné gule, bo opravte ma, ak sa mýlim, nie je práve toto jedno z posolstiev filmu, kompletne vás odrovnať, či učarovať ? (05.08.2011)

Možný spoiler - "Stále ti mám co říct. Každý den je co vyprávět. Sním, jsem teď malá, ztrácím se každým dnem. A já bych ti chtěla říct pouze jedinou věc, vzdaluješ se mi víc a víc......víc a víc. Teď jsi jako nejasná vzpomínka. Vše kolem mě vypadá jako v animovaných filmech. Stále ti mám co vyprávět. Každý den je tu nová krize. Už nemám tolik síly, ale ty už mě nemůžeš vyslechnout, nemůžeš vyslechnout..... " Za sebe můžu říct, že scéna kde dcera zpívá svému otci, byla emotivně nejintenzivnější. Je to jeden z těch mnoha příběhů nefunkčních rodin, kde je pro každého člena rodiny něco jako radost ze života na hony vzdálená. Tady se to ve finále v malé míře přece jen trochu podařilo, ale co si budeme povídat, skutečnost bývá přece jen většinou trochu jiná. Jinak je to velmi příjemné překvapení z Izraele. (20.07.2015)

Film o rodine, ktorá sa veľmi ťažko vyrovnáva so stratou otca. Dcéra naspieva o otcovi smutnú pieseň (ktorej motív sa nesie celým filmom, podobne ako u českých Samotárov nápev Jana Muchowa), zo staršieho syna sa stal asociálny excentrik, mladší syn je zrelý na psychologickú pomoc, najmladšia dcéra je primladá na to, aby chápala čo sa stalo. Väčšina filmu sa nesie v ťažkej a beznádejnej atmosfére, svetlo zasvieti len na konci, keď sa hrdinovia filmu rozhodnú predsa len žiť. Všetci potrebujú mať otca. (04.04.2013)

Zvláštní atmosféra, podpořená netypickým prostředím a faktem, že hebrejštinu neslyšíme ve filmu tak často. Nenapadá mě mnoho zemí, ve kterých film vstoupil do nitra lidí tak bez obalu a otevřeně (možná předrevoluční Československo). Líbila se mi uletěnost několka scén a myšlenek. Melancholické, smutné, depresivní, ale obsahující naději. Stejně, jako jsou postavy na začátku vyšinuté, jsou na konci lidské, otevřené a uchopitelné. Hudba, příběh, prostředí, postavy, to vše ladí dohromady. Nominace na Oscara (viz. trailer), ocenění v Tokyu, Berlíně, 9 cen izraelské filmové akademie. Hodnocení 80% zasloužené. (18.01.2010)