Nosferatu a Venezia
Nosferatu in Venice
Obsahy(1)
Odborník na upíry profesor Catalano (Christopher Plummer) přijíždí do Benátek na pozvání princezny Helietty (Barbara De Rossi), aby vyšetřil a pokud možno ukončil prokletí jejího rodu. Sídlo šlechtické rodiny Caninsů se totiž stalo posledním známým místem, kde v roce 1786 řádil krvežíznivý Nosferatu (Klaus Kinski). Nyní se po dvou stech letech nezničitelné zlo znovu vrací a zastavit jej může jen láska neposkvrněné ženy. (J.Connor)
(více)Recenze (17)
Klaus Kinski ve dvaašedesáti letech zjevně věděl, co je v životě důležité a roli si vedl (jako jeden z celkem čtyř konsekventních režisérů) na tělo. Ostře erotické scény, v nichž se zcela neupírsky spíš než o šíji zajímá o ňadra a bobry Barbary De Rossi, Elviry Audra a 'cigánky' Anne Knecht jsou tím zajímavějším, co tento hrozný film nabízí. Zhruba na stejné brakově kvalitní úrovni jsou působivé záběry vyhládlého upíra v nádherných kulisách přízračně zamlžených Benátek za rozbřesku, několik méně známých poznatků z vampirologie a rozkošně zprzněná Vangelisova hudba. Jakmile se začne cokoliv dít, kdokoliv mluvit, je zle. A hůř, nuda. ()
Po letech musím jednu hvězdu přidat. Vizuálně působivé drama v nádherných interiérech a exteriérech Benátek sice nedosahuje kvalit Herzogova Nosferata, to mi ale nakonec nevadilo. Vynikající Ch.Plummer a spíše civilní, než makabrozně demonický Kinski. Upír, který nemá strach z kříže (a pohledem ho dokáže rozžhavit do ruda) ani z denního světla, je nešťastnou a zoufalou postavou. Hledá náruč smrti (kdo by si nevzpomněl na Strašidlo cantervillské), leč vytoužený věčný spánek mu není dopřán. Skvělá hudba, expresivní i poetické obrazy, beznaděj, zmar. Po výtvarné stránce místy až uhrančivé... Na rozdíl od Upíra Nosferatu z roku 1979 se tento snímek v našich kinech nehrál. ()
3/10. Jako no prostě jednoduše, tohle se prostě nepovedlo. Jediné co zde jde pochválit jsou postavy, výbornou a atmosférickou hudbu a skvělou a hororovou atmosféru ale to je tak vše. Příběh ujde, postavy jsou sympatycké, hudba je výborná, atmosféru tento film má solidní, napětí je zde párkrát za film, lokace jsou zajímavé a kamera filmu je docela dobrá. Za mě ale jinak sklamání. Nedoporučuji. ()
Dnes už hodně zapadlá upířina, která se kdysi dostala kupodivu i do našich kin. V podstatě je to jen řadovka ve svém subžánru, ale má tři důležité faktory: obsazení už zavedených jmen (Pleasence, Plummer a Kinski, který si po Nosferatu zopakoval svou roli, tentokrát už s vlasy), působivou hudbu od Vangelise a hlavně studené prostředí Benátek, v nichž se daří nastolit příjemnou atmosféru díky častému ponořování do absolutní temnoty. ()
Uspávání hadů level world class. Remake původního Nosferatu není špatný, ale zkoušet udělat přímý seguel nebyl dobrý nápad. Problémů během natáčení bylo zdá se fakt hodně, stačí se podívat jen na zdejší výčet režisérů (viz zajímavost). Nudná neexistující režie, hrozný příběh a Klaus Kinski, který nenavázal na svůj výkon v prvním (druhým) Nosferatu. Pokus šokovat díváky mírou nahoty a sexu už byl jen výstřel do tmy, který nikoho nezajímá, je to spíš bizarní. ()
Galerie (33)
Zajímavosti (2)
- Film měl velké problémy s režií. Klaus Kinski odmítl točit dál, pokud režírovat bude Mario Caiano, Caiano tedy dostal odstupné a projekt opustil (byl už třetím režisérem, který to udělal). Zoufalý producent Augusto Caminito se rozhodl dotočit film sám, aby nemusel platit dalšímu režisérovi. S režií neměl zkušenosti a musel mu pomáhat asistent, Klaus Kinski si také pár scén natočil sám. (akisha)
- Původně si měl Kinski zopakovat roli upíra z filmu Nosferatu - včetně holé hlavy, bílé kůže a tesáků, na natáčení ale přijel zarostlý a rázně odmítl procházet znovu utrpením v maskérně. (akisha)
Reklama