Sarajevský atentát

Jako výsledek ještě ucházející, ale na mě příliš patetické a romatické zároveň. Taková koprodukce slibovala nadějnou podívanou, ale vůbec k filmu neseděla. Plummer je sice výborný (jako vždy), ale větší kontrast k obtlouslému Ferdinandovi si těžko představit. Schell nic moc, Bolkan ale fajn. U filmů o atentátech je základ, aby scéna byla alespoň nadprůměrná a to tady naštěstí platí. (02.02.2015)

Průměrné zpracování významné historické události, které spíše než čímkoliv jiným zaujme širokou zahraniční koprodukcí. Na jedné straně sledujeme Ferdinandovu cestu po Bosně, v níž kontroluje stav císařského vojska a neustále probírá schylující se válku, na druhé přípravu a přesun jeho budoucího vraha Gavrila Principa a jeho spolubojovníků z teroristické organizace Černá ruka. Film si vystačí s velmi přímočarým scénářem, který je místy natahovaný až do zbytečné délky, aby pak samotný závěrečný atentát doslova „proletěl“ během několika málo minut. Stejně jako Bitva na Neretvě trpí i Sarajevský atentát na Bulajićovu nevýraznou režii, která absolutně nedokáže budovat jakékoliv napětí. (02.01.2008)

Poměrně věrná rekonstrukce atentátu na následníka Rakouko-Uherského trůnu. Událost, která akcelerovala situaci v Evropě a zapsala se do dějin. Gavrilo Princip je dodnes uzáván ve své vlasti jako hrdina...jinde spíš jako vrah a Ferdinand D'Este je možná zase ne úplně právem označován za člověka bez jehož smrti by válka nebyla. Herecké obsazení sedlo poměrně věrně, jenom česká účast je zde opravdu na vedlejší koleji. Jako snímek pro výuku dějepisu naprosto ideální. (27.10.2007)

Pred Sarajevským atentátom som videl dávnejšie Plukovníka Riedla Istvána Szabóa, ktorý sa snažil vec poriadne rozpitvať do hĺbky a svoj film prepolitizoval. Myslené v dobrom, pretože z tých politických praktík mi bolo poriadne zle. Bulajič sa pozerá na atentát z inej strany, zo strany atentátnikov a snaží sa ich zobraziť čo najsympatickejšie. Aj napriek dĺžke cez dve hodiny sa mu však nepodarilo osvetliť poriadne všetky aspekty, od zákulisnej politiky, cez vzťahy vnútri skupiny a dáva prednosť melodramatickosti. Doporučujem si oba filmy pozrieť po sebe, divák si tak môže urobiť celkom komplexný obraz o tom, ako to vtedy nejak mohlo byť. Riedla použiť ako základ, Sarajevský atentát ako vizuálne pozlátko, ktoré nás ale zoznámi s atentátnikmi. No a možno to zakončiť dokumentom, aby ste v tom mali poriadny bordel. Tu som si až uvedomil, že Christopher Plummer musel byť pre ženy veľkým sexsymbolom. (04.07.2014)

Nebývá zvykem, že by se českým hercům poštěstilo hrát v mezinárodní koprodukci s uznávanými světovými hvězdami filmového plátna a v produkci, která si může dovolit zobrazit císařské manévry se stovkami vojáků, dobovou vojenskou technikou a zároveň dvorské prostředí bez zbytečných kompromisů. Jenže co je to platné, když výsledkem byl v tomhle případě mdlý film, který může maximálně tak uspokojit středoškolského učitele v případě návštěvy školního představení. Je to zkrátka nevýrazné, typický snímek, který se za dva tři dny vykouří z paměti a který svádí k tomu nadělit třetí hvězdičku tak nějak z povinnosti za ztvárnění významné historické události. Na tak kvalitně obsazený snímek je tam nevýrazná režie i zbytečně rozmělněný scénář. Chybí nůžky, chybí režisérská odvaha a chytrost. Nakonec i historická věrnost faktům poněkud pokulhává. Atentátníci patřili k typickým romantizujícím nacionalistům a Bulajić je nejspíš, aby dostál dobovým požadavkům na angažovanost, líčí spíš jako anarchisty snící o sociální revoluci. Celkový dojem: 50 %. Tři hvězdičky nechávám jenom s přimhouřením obou očí. Je celkem typické, že jsem Sarajevský atentát viděl u příležitosti stého výročí téhle události. Podobný typ filmů svádí přesně k tomuto použití... (07.07.2014)