Džungle před tabulí

Výborné drama ze školního prostřední s charismatickým G. Fordem, které zdobí hlavně kriminalita a rasismus mezi studenty. Potěšila mě originalita tohoto tématu, kdy se učitel nesnaží problémové studenty zaujmout, něčím co je donutí se nad sebou zamyslet, např. hudbou nebo nějakou tvůrčí ptákovinou, tak jak se to objevilo o desítky let později v podobných filmech. Originální, drsné, chytré...drama jak má být a můj velký oblíbenec Sidney Poitier také nezklamal. 80% (09.04.2011)

Parádne kino. Drsnejšia verzia Pánu učiteľovi s láskou, kde bol Poitier na tej "druhej strane" . Skvelé postavy, vynikajúci herci, rýchlo odsýpajúci dej. Veľmi sa mi to páčilo. Akurát zo začiatku sa mi to zdalo prepálené, pokiaľ som si neuvedomil, že v amerike sa decká navzájom občas aj strieľajú. 9/10 (18.11.2015)

Film, co odstartoval éru rock'n'rollu? Záslužná věc, ale naštěstí to není všechno. Džungle před tabulí se dívá (na padesátá léta) nebývale drsným způsobem na problematiku věčného boje žáků s učiteli a i dneska je to docela síla. Klidně bych to promítal ve školách, třeba by někteří současní delikventi prohlédli... (29.03.2009)

Středoškolský učitel Richard Dadier čelí třídě nezvladatelných žáků na novém působišti i stagnujícímu systému, který ho nenaučil, jak si s nimi poradit. Upřímně, čekal jsem od filmu trochu ostřejší hrany. Román Evana Huntera se mi jeví jako mnohem zdařilejší ve snaze diagnostikovat příčiny problémovosti žáků a kromě lamentací taky naznačit možná řešení v individuálním přístupu k nim. Film si IMHO velice dobře poradil s nezbytnou redukcí situací z knihy a není její bezkrevnou ilustrací. Za to palec nahoru. Ovšem v charakterizaci postav zůstává předloze hodně dlužen - násilnická mládež působí leckdy skoro jako organizovaná homogenní skupina. To, že je každý žák pokřivený nějak jinak a z jiných důvodů, film příliš nerozvádí. Proto i Sidney Poitier v roli Millera (Dadierova hlavního protivníka) trochu splývá s davem svých spolužáků a z filmu není tak jasné, proč si právě jeho Dadier vybral jako kandidáta na možné polepšení a stržení ostatních. Glenn Ford v hlavní roli navíc budí dojem běžného, trochu tupého Američana, který poslušně roní slzy při poslechu státní hymny, protože mu řekli, že je to správné, ale jen zřídka projeví schopnost samostatného úsudku, kterou tolik vštěpuje svým svěřencům. V jedné scéně třeba postupně ukáže prstem na každého ze svých kolegů a vyčiní jim za laxní přístup k pedagogice, ale sám nenabídne žádnou účinnou alternativní cestu. Někteří z jeho žáků působí duševně zralejším dojmem než on. V těchto ohledech je kniha a zejména její hrdina přesvědčivější a film nepříjemně často stahuje k průměru právě nevhodně zvolený protagonista. Ale i když je film výsledkem kompromisů, na rok 1955 je i v této podobě značně progresivní a Džungle před tabulí zůstává v mých očích věrohodnější než třeba o 12 let mladší zromantizovaná báchorka Panu učiteli s láskou. 70% (02.12.2010)

Film jsem si pustil hned po dočtení vynikající knihy a i když je knize věrný, přišel mi rutinní a zajímavý jen použitím hudby, kdy dramatické situace doprovázejí dobové hity v čele s rokenrolovou hymnou "Rock around the clock". Mladý Sidney Poitier zaválel a později přestoupil na opačnou stranu barikády v podobném snímku PANU UČITELI S LÁSKOU. (10.08.2013)