Džigoku

Tenhle film mě docela zklamal. Údajně jedem z prvních japonských hororů. Celkem zajímavé vizuálně, ale dost připitomělé dějově. Během první poloviny snad všechny postavy zahynou. Druhá půlka se odehrává v pekle, kde jsou "obyvatelé" trestáni za hříchy, jež napáchali, když ještě žili. Nákladné efekty, které si tvůrci jistě nemohli dovlit, jsou nápaditě nahrazeny osobitými barevnými kompozicemi v téměř divadelně stylizovaném Pekle (včetně nepříliš přesvědčivých poněkud naivistických kulis). (27.10.2007)

Film s úžasným aftertastem. První shlédnutí nabídne sice veskrze pozitivní dojem, ale přílišné nadšení rozhodně nepřinese. Nelze říct, že Jigoku by byl těžce uchopitelným, ale prostě a jednoduše většina filmu je velmi... podivná. Jigoku nicméně zanechá významný dojem, který nelze jen tak pustit z mysli. No a postupem času tento dojem doformuje obrázek o filmu k nečekané dokonalosti. Jakmile se vše rozleží a vše do sebe tak nějak zapadne tak se Jigoku automaticky vyšvihne z tak trochu podivného snímku na špičku, přesahující žánr hororu. K tomuto dozajista může přispět i bonusový dokument "Building the Inferno", který nabízí skvělý inside do nelehkého vzniku tohoto filmu. Yoichi Numata v něm skoro se slzami v očích přiznává, že se svým výkonem v podivné roli Tamury nebyl nikdy spokojen. Trápil ho pocit, že tuto postavu úplně nepochopil a nebyl si jist jak ji přesně uchopit. Tyto pochybnosti se však ve finále přetransformovali do odhodlání, které zapříčinilo že jeho výkon je naprosto nezapomenutelný. Postava Tamury je jednoduše špičková a stejný podíl na tom nese skvělý scénář a Numata sám. Scénář je bezchybný a film si přímo říká o opakovanou projekci a to jen v tom nejlepší slova smyslu. Narozdíl od fyzického prokomunikovat psychické utrpení a tresty obrazem není jen tak, ale Jigoku to zvládl bezkonkurenčně. Úžasná režie a kamera na tom samozřejmě nesou lví podíl. Jsou ale nesmírně působivé nejen ve finální pekelné části, ale v průběhu celého filmu. Práce s temnotou a barvami je vyloženě umělecká - a to opět - striktně v tom nejlepší slova smyslu. Jigoku je vskutku mimořádný a ve všech směrech revoluční horor, který byl dlouho neprávem přehlížen. (02.11.2014)

Ta první hodina je zdlouhavá a ne úplně záživná, ale pokud jí pochopíte jako nutný odrazový můstek před skokem do vařícího kotle, nemuseli byste se prstem prošťourat úplně do mozku. V šikmookém Pekle to totiž stojí za to. Spousta barevného podsvícení, kostlivců, bolesti, křiku. Hlavně toho křiku. A ruku do ohně bych strčil za to, že v červených je to tady hlavně kvůli tomu mučeníčku. Stahování z kůže, porcování těl, vyrážení zubů... z toho zkrátka mrazí ještě dneska. (30.11.2016)

Údajným taťkou japonských strašounů i amerických prořezávek je myšlenkově chudý, hystericky zahraný, výstředně nasnímaný (barevné a světelné efekty, úhly záběru v rozmezí od zajímavých po křečovité) a ledabyle sestříhaný morytát o vládě utrpení a smrti na zemi i pod ní. Kritikou chválená poslední třetina - hotový Věčný pekelný žalář s dantovskými zátišími - je buddhistický kýč převedený do jazyka (post)moderního "uměleckého" kýče, víc než půlhodinová psychedelická nuda s okamžiky, které by si zasloužily náležet do lepšího filmu. Z místních příspěvků stojí za přečtení jen LAVRANův. (20.10.2015)

Takže nejdříve bych chtěl říct že peklo ztvárněné v tomhle filmu je NÁDHERNÉ. Kotle kde se vaří lidi a barvy s tím spjaté jsou opravdu lahoda a vůbec nevypadají vyloženě násilně. Když takhle film popisuju tak možná zní jako gorefest ale skutečnost je ta že ten film není brutální, dobře jsou tu scény kdy někdo rozsekává člověka na kousky ale mimo těch pár scén je film hodně krásně vizuálně udělán. Bohužel ale na samotné peklo si musíme asi 1 hodinu počkat. To předtím je peklo pro diváka, tupé dialogy, postavy o ničem a strašně nezajímavé celkově. Ale rozhodně se vyplatí počkat. (03.12.2013)